Issuu on Google+

AKCE ZET 2010 ISBN 978-80-7414-300-7

9  7 8 8 0 7 4   1 4 3 0 0 7


str. 32–33

str. 42–43


AKCE ZET 6. — 29. KVĚTNA 2010 Galerie Emila Filly, budova firmy SCHIFR-AC, s.r.o. Jateční 1588/49, 400 01 Ústí nad Labem

Výstava je uspořádána v rámci studijního předmětu Kurátorský workshop studenty prvního ročníku akademického roku 2009/2010 magisterského oboru Kurátorská studia Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Anna Beránková, Olga Cinková, Veronika Daňhelová, Anna Horničáková, Jan C. Löbl, Tereza Nováková, Barbara Tesařová, Romana Veselá, Dana Zikmundová Koncepce výstavy / Kurátorský tým:

© Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a autoři, 2010


4 Vasil Artamonov

Josef Bolf

NA CO SI NEVZPOMÍNÁM str. 14–15 2005

CESTA DOMŮ str. 22–23 2006

Vasil Artamanov

Martina Calajová

NA CO SI NEVZPOMÍNÁM, DŮM Č. 16 str. 14–15 2006

SOUSEDKA 2010

str. 24–25

Zbyněk Baladrán

OPTIMÁLNÍ BYT V KOLDOMU str. 16–17 2006

Filip Černý

1.– 5. NP 2007

str. 26–27

Daniela Baráčková

Tomáš Džadoň

PAVEL A PANELÁK str. 18–19 2010

OCHOČENÝ PANELÁK str. 28–29 2010

David Böhm a Jiří Franta

Patricie Fexová

PANELÁK str. 20–21 2008

JEDNOTA BYDLENÍ str. 30–31 1999

Josef Bolf

Sylva Francová

NADCHOD str. 22–23 2008

IN PANEL str. 32–33 2010

Josef Bolf

Jiří Franta

BEHIND THE STORE str. 22–23 2008

HNĚDÁ SOBOTA str. 34–35 2010


5 Pavla Gajdošíková

František Kowolowski

STARING AT THE CORNER str. 36–37 2009

HETEROTOPIE str. 48–49 2007

Pavla Gajdošíková

Ondřej Langr

ANIMACE X Y Z str. 36–37 2009

PANELOVÉ NOCTERNO ANEB SOCIALRÁJ U LESA str. 50–51 2003

Daniel Hanzlík

Richard Loskot

OKNO – DIPTYCH str. 38–39 2007

ZA NOVOU ARCHITEKTURU str. 52–53 2010

Terezie Honsová

str. 40–41

JÁDRO 2009

Ivo Pelichovský

str. 54–55

PANELSTORY 2008–2009

Pavel Hošek

Jan Šrámek

GARSONKA str. 42–43 1999

NEMATOPHORMA str. 56–57 2010

Ludmila Kadlecová

Jiří Trajer

BYDLENÍ SNŮ str. 44–45 2009

SEVERNÍ TERASA str. 58–59 2010

Martin Kochan

Silvie Vondřejcová

KATEDRÁLY PERIFERIE str. 46–47 2004–2008

str. 60–61

PŘÍBĚH BYTU 2000–2001


6

kurátor > úvodem > CZ

VÝSTAVBA PANELOVÝCH DOMŮ ZNAMENALA REVOLUCI V BYDLENÍ. DNES UŽ JEN TĚŽKO POCHOPÍME, PROČ LIDÉ PRODÁVALI SVÉ DOMY, KUPOVALI SPARTAKY A STĚHOVALI SE NA SÍDLIŠTĚ, ALE TEHDY SE JIM OTEVÍRAL NOVÝ SVĚT. SVĚT, VE KTERÉM NEMUSELI UPROSTŘED NOCI JÍT ZATOPIT, KDE PRO OHŘÁTÍ VODY STAČILO JEN OTOČIT KOHOUTKEM A DĚTI MĚLY VLASTNÍ POKOJ. V RODINNÉM DOMĚ NAVÍC HROZILO NEBEZPEČÍ, ŽE BYTOVÝ ÚŘAD JIM, PRO NADBYTEČNOST ČTVEREČNÍCH METRŮ, PŘIDĚLÍ PODNÁJEMNÍKA. SPOLEČNOST NEUZNÁVALA SOUKROMÍ. MODERNĚ ŽIJÍCÍ ČLOVĚK HO NEPOTŘEBOVAL. MODERNÍ ČLOVĚK JEDL V JÍDELNĚ, PRAL V PRÁDELNĚ, CVIČIL V TĚLOCVIČNĚ A BAVIL SE V KULTURNÍM DOMĚ. PREFABRIKOVANÉ MÍSTNOSTI 2×1 PANEL BYLY TEDY PRO ŽIVOT NAPROSTO DOSTAČUJÍCÍ. VE FILMOVÝCH TÝDENÍCÍCH, DOKUMENTECH A DOBOVÝCH PUBLIKACÍCH ČASTO ZNÍ VĚTY O BUDOUCNOSTI, KTERÁ UKÁŽE OPRAVDOVOU HODNOTU TĚCHTO STAVEB, A O NAŠÍ GENERACI, KTERÁ JE MÁ OCENIT, NEBO ZATRATIT. Autor: Romana Veselá


curator > introduction > EN

7

THE CONSTRUCTION OF PREFABRICATED HOUSING BLOCKS MEANT A REVOLUTION IN HOUSING. TODAY WE CAN HARDLY UNDERSTAND WHYPEOPLE WERE SELLING THEIR FAMILY HOUSES, WHY THEY WERE BUYING THE SPARTAK CARS AND MOVING TO HOUSING BLOCKS, BUT AT THAT TIME, A NEW WORLD WAS OPENING UP TO THEM. IT WAS A WORLD IN WHICH THEY DID NOT HAVE TO ADD WOOD TO THE FIRE IN THE MIDDLE OF THE NIGHT, WHERE IT WAS ENOUGH TO TURN A TAP TO GET WARM WATER AND WHERE CHILDREN HAD THEIR OWN ROOM. IN ADDITION, IN A FAMILY HOUSE THERE WAS A RISK THAT THE HOUSING AUTHORITIES WOULD ALLOCATE A TENANT TO THEM DUE TO EXCESSIVE SQUARE METRES. SOCIETY DID NOT VALUE PRIVACY. MODERN PEOPLE DID NOT NEED IT. MODERN PEOPLE ATE IN A CANTEEN, WASHED UP IN A LAUNDRY, EXERCISED IN A GYM AND HAD A GOOD TIME IN A CULTURAL CENTRE. AT THAT TIME, PREFABRICATED ROOMS OF 2×1������������������ ��������������������� PANELS WERE ABSO� LUTELY SUFFICIENT FOR LIFE. IN NEWSREELS, DOCU​MENTARIES AND CONTEMPORARY PUBLICATIONS THERE WERE FREQUENT STATEMENTS ABOUT THE FUTURE THAT WOULD SHOW THE REAL VALUE OF THE BUILDINGS AND ABOUT HOW OUR GENERATION SHOULD APPRECIATE THEM OR REPUDIATE THEM. Author: Romana Veselá


8 Akce Zet svým tématem poukazuje na dobu, za kterou jsme teprve nedávno zavřeli dveře. Výstava je pootevírá a dívá se do nich očima mladých výtvarníků. Tedy pohledem těch, kteří mohou jen málo čerpat ze svých vlastních zkušeností. Nemá však ani nejmenší snahu poukazovat na problémy této doby komplexně, na její politickou situaci, historii, nesvobodu. Jejím tématem je dům, domov, typický třicet, čtyřicet let starý panelák, jeho vnitřní svět a vnější podoba. Každá epocha zanechá v ulicích města kousek sebe sama. Úzká průčelí měšťanských domů skrývala dvory a chlívky. Široké, velkorysé bulváry 19. století, vznešeně oslavující pokrok, si bezohledně razily cestu do budoucnosti. A na jejich konci stojí panelové sídliště. Domov pro desetitisíce lidí, ve kterém pro velkou praktičnost nezbyl prostor pro kreativitu ani soukromí.

Panelové domy měly vyřešit bytovou krizi, která trvala v českých i evropských městech od rozvoje průmyslu. Technologie prefabrikovaných betonových panelů se využívala od 20. let 20. století, ale ve východním bloku, kde se stal panelák symbolem moderního života, se s výstavbou začalo až v 50. letech. Tehdy se však k panelům architekti stavěli stejně jako k cihle. Schovávali je pod omítku, taškovou střechu a spoje překrývaly pilastry. Pro člověka znalého normalizační výstavby by tyto obytné domy, se čtyřiceti byty o 100 metrech čtverečních, jen těžko splnily představu paneláku. V 60. a především 70. letech se kvalita musela podřídit ideálu vládnoucí třídy. Architekti nebyli už schopni prosadit své myšlenky. Původní různorodost nahradila standardizace a typizace. Byly stanoveny normy na výšku budov pro co nejefektivnější využití výtahů. Bylo rozhodnuto, že rodině stačí k bydlení 60 metrů čtverečních. Zlevňovaly se materiály. A na okrajích měst vyrůstala sídliště se stejnou mechanizací jako cvičení na sparta­ kiádě. Tento racionální přístup k bydlení však brzy ukázal své nedostatky. Lidé, vytrženi ze svých kořenů, se stěhovali na sídliště, kde si jen velmi pomalu tvořili nové sociální vazby. Z počátku na sídlišti také chyběla jakákoliv občanská vybavenost a za prací, na nákupy i za zábavou se muselo

kurátor > článek > CZ

jezdit do města. Nebyl tedy důvod zůstávat na sídlišti déle než jen na dobu nezbytně nutnou. U domů se také, brzy po dostavbě, ukázal jejich špatný technický stav. Díky použitým levným materiálům byla v domech nedostatečná izolace tepla i hluku, rozvody elektřiny, odpady. Přes počáteční starosti s novým bytem, se však na sídlišti zrodil patriotismus. Hrdí obyvatelé si každé ráno spolu zazpívají v koupelnách, před domem si povyměňují stěrače, pomalu se v koloně vydají do práce a nikdy by to za nic neměnili. A ani nemusí. Životnost panelových domů byla plánována na 40 let. Ať nás při této představě jakkoliv zamrazí, budoucnost je příznivější. Podle průzkumů budov se zjistilo, že tu paneláky budou stát ještě dalších 50 let. Proto se v 90. letech začíná s rozsáhlou rekonstrukcí staveb. Ploché střechy zvedají patra nadstavby a drsný betonový povrch pokrývá pastelový polystyrén.

Panelové domy jsou naší každodenní realitou a každý z nás má na ně nějaký názor. Málokdy objektivní, málokdy založený na faktech. I když v nich žije desetina obyvatel České republiky, povědomí o nich se skládá z osobních zkušeností a z událostí, „o kterých má smysl vyprávět“. Akce Zet představila díla, která tento fenomén reflektují po vizuální i po sociální stránce. Jejich spojení pak komplexně poukazuje na problémy, které jsme již zvyklí přecházet. Připomenutím nám dává prostor k novému zamyšlení. Autor: Romana Veselá

Výstavní projekt věnoval zvláštní pozornost ústeckému sídlišti Severní Terasa, které bylo a dosud je považováno za jednu z nejzajímavějších urbanistických koncepcí socialistické výstavby. To, že se původní záměry v plném rozsahu nakonec nerealizovaly, nebylo v 60. letech nikterak výjimečné, i když je pravda, že ani  dnes se architektonickými projekty mnoho lidí nezabývá. Proč vlastně tento monumentální projekt vznikl? Vycházelo se totiž z propočtu, že v roce 1980 bude žít v Ústí nad Labem 100 000 obyvatel. Město se rozšiřovalo na


kurátor > článek > CZ

sever od centra, kde vznikly nové části v druhé hlavní městské ose. Samotná čtvrť Severní Terasa byla navrhována pro 30 až 40 tisíc obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 2001 zde však žije pouhých 22 000 obyvatel. Ale to už je jiná kapitola, stále je to bezmála čtvrtina Ústečanů. Proč je Severní Terasa prostředím přívětivým pro život? Nechme se strhnout obdivuhodným plánem architektů ze zlatých šedesátých.

Na projekt zástavby, urbanistického celku, ležícího v katastrálním území Dobětice, byla vypsána celostátní soutěž, které předsedal Josef Gočár. Už to bylo zárukou kvality a výrazem zájmu o nově vznikající obytné celky v severních Čechách. Podrobný územní plán výstavby Severní Terasy byl zpracován architekty Václavem Krejčím, Josefem Gabrielem a Mojmírem Böhmem v roce 1965. V původním projektu mělo být území rozděleno na čtyři okrsky, ve kterých by byly vystavěny panelové domy s přidruženým komplexním vybavením. Výjimečnost Severní Terasy rozhodně není ve vlastních bytových domech, ty jsou jen typovými objekty panelové soustavy TO8B, TO6B, B70: čtyřpodlažní, osmipodlažní a dvanáctipodlažní. Výjimečnost Severní Terasy je ukryta v urbanistickém řešení. Prostředí skutečně odpovídalo potřebám rodin. Vybavení s vyváženou plochou zeleně bylo mimořádné.

Jesle, mateřská škola, základní devítiletá škola. Nárůst počtu automobilů v normalizační společnosti vyvolal potřebu zbudování rozlehlých garáží. V centru sídliště se počítalo s velkoprodejnou potravin, domem služeb a speciální prodejnou. Materiální potřeby byly hned po ruce. Důraz byl kladen na sportovní vyžití obyvatel severočeského města. Vznikla tedy sportovní hala, lehkoatletický stadion, krytý plavecký bazén a specializovaná tělocvična. Ve zdravém těle zdravý duch. Nemohl chybět ani zdravotnický areál a domov důchodců. Přesto bylo sídliště Severní Terasa „jen“ obytnou funkční zónou města a bylo daleko od pracovišť. Nakonec zde měl vzniknout kulturní dům, kino, telekomuni-

9 kační budova s poštou a studio československého rozhlasu. Kultura i kontakt se světem zajištěn. Oko obyvatele se mohlo potěšit výhledem z Erbenovy vyhlídky do Labského údolí, Českého středohoří a Krušných hor a ve zdejší restauraci s kavárnou a vinárnou obdivovat krásy ústeckého ráje v socialistickém světě. Největším problémem však byla ona samostatnost. Výstavba se protáhla až do začátku osmdesátých let. Snižování nákladů, nedostatek či nevhodnost materiálů, nekvalifikovaná práce a dlouhé časové prodlevy znemožnily uskutečnění vznosného plánu. Bylo dokončeno pouze torzo celého návrhu. Rekreační plochy byly zredukovány. Přibyly domy a silnice. Ráj zhoustl a zešedl.

Dnes je osud oblasti Severní Terasy nejistý. Severní Terasa bojuje s nedostatkem parkovacích míst a dojem kazí prosadivší se jeřábový urbanismus. Nákupní středisko Horizont od Josefa Gabriela očekává marně své světlé zítřky. Hotelový dům neboli Hotelák, navržený architektem Josefem Burdou na konci 70. let, měl být patnáctipodlažním sektorovým centrem. Po listopadové revoluci však již nebyly peníze na jeho dostavbu. Zanedlouho už zmizí z očí hotel, který v poslední době obývali bezdomovci. Čnící zbytky zchátralých budov nejsou ani omšelou oslavou architektů. Co však bude s ruinami nedaleko stojícího hotelu Máj? … Ráj se rozplynul.

Jirka Trajer se ve svém site specific díle pokusil obnovit lesk původních návrhů a nápadů celorepublikově uznávaných architektů z 60. let. A přiměl návštěvníky pohrát si v centru sídliště a zamyslet se nad dokonalostí tehdejší výstavby a nad osudem Severní Terasy dnes. Maskovanou fintou jsou normalizační kachlíky z panelákových koupelen použité v tomto interaktivním objektu. Dokonalá reminiscence. Autor: Tereza Nováková


10 The theme of „Akce Zet“ recalls a time that only recently became a part of history. The exhibition opens and is seen through the eyes of young creative artists, i.e. with the eyes of those who can apply only limited personal experience. But it does not attempt to point out its problems, its political situation, history and lack of freedom in a complex way. Its theme is house, home, a typical thirty or forty year-old prefabricated block of flats, its inner life and its external image. Every era leaves a little bit of itself in the city streets. Narrow façades of burgher houses comprised of yards and pigcotes. Wide, majestic boulevards from the 19th century, nobly celebrating progress, made their way to the future in an intolerant way. And at their end there is a prefabricated block of flats. They are home for tens of thousands people, in which there is no place left for creativity and privacy due to large scale practicality.

Prefabricated housing blocks were designed to solve the housing crisis that occurred in Czech and European cities from the time of industrial development. The technology of prefabricated concrete panels was used since the 1920s, but in the Eastern Bloc where a prefabricated housing block became a symbol of modern life, this type of construction started as late as in the 1950s. But at that time, architects approached panels in the same way as bricks. They were hiding them under a façade and a tiled roof, and connections were covered with pilasters. For a person familiar with the normalization of building development, these residential buildings with forty flats of 100 square metres hardly met the idea of a prefabricated housing block. In the 1960s and particularly the 1970s, the quality was subjected to the ideal of the ruling class. Architects were no longer capable of asserting their ideas. The original variety was replaced with standardi­­ zation and typification. Standards for the height of buildings were set for the most effective use of lifts. It was decided that 60 square metres was sufficient for a family. Materials were cheaper. On the outskirts of towns, housing

curator > article > EN

blocks were created with the same mechanization as exercises at Spartakiads. However, this rational approach to housing soon revealed its shortcomings. People devoid of origins were moving into housing blocks, where they were creating new social contacts very slowly.

In the beginning, housing blocks also lacked any civic amenities, and people had to commute to the town centre for work, shopping and entertainment. Therefore, there was no reason to stay in the housing block longer than necessary. Also, the bad technical conditions of buildings were apparent soon after their completion. Due to the cheap materials used there was insufficient heat and noise insulation, power mains, and sewage systems. Despite initial troubles with a new flat, patriotism was born in housing blocks. Proud inhabitants sang together in bathrooms in the morning, exchanged windscreen wipers in front of the building in the morning, set out to work in a convoy, and would never change these habits. And they didn’t have to. The lifespan of prefabricated housing blocks was planned to be 40 years. No matter how much we are frustrated with the idea, the future is more positive. According to analyses of the buildings it was determined that the prefabricated housing blocks would stand for another 50 years. Therefore, extensive reconstruction of the buildings was started in the 1990s. Flat roofs were lifted, superstructure floors were created, and the rough concrete surface was covered with pastel polystyrene.

Prefabricated housing blocks are our every­ day reality, and everybody has an opinion about them, which is rarely objective and rarely based on facts. Even though one tenth of the inhabitants of the Czech Republic live in them, opinions about them are made up of personal experience and events, and “talking about them makes no sense“. “Akce Zet“ presents works that reflect the phenomenon from the visual and social perspective. These,


curator > article > EN

their connections pointed out the problems in a complex way that we are already used to avoidinging. Remembering them gives us the opportunity to give it another thought. Author: Romana Veselá

The exhibition project paid special attention to the housing block called the Northern Terrace in Ústí nad Labem, which has been one of the most interesting urban concepts of socialist housing development. The fact that the original plans were not ultimately realized fully was not an exception in the 1960s, even though it is true that not many people nowadays are involved in architectural projects either.

Why in fact was the monumental project created? It was based on the calculation that in 1980 there would be 100,000 inhabitants in Ústí nad Labem. The city was extended to the North from the centre where new districts in the second main urban axis were built. The district of the Northern Terrace itself was designed for 30 to 40 thousand inhabitants. According to the census from 2001 only 22,000 inhabitants live here. But this is another story; it is still at least one quarter of the inhabitants of Ústí nad Labem. Why is the Northern Terrace a nice place to live? Let us see the passion in the remarkable plan of the architects from the Golden Sixties.

A national competition was announced for the project of housing, the urban unit, lying in the propety region of Dobětice, chaired by Josef Gočár. It was a guarantee of quality and an expression of interest in newly created housing units in Northern Bohemia. A detailed development plan for building the Northern Terrace was prepared by the architects Václav Krejčí, Josef Gabriel and Mojmír Böhm in 1965. In the original project, the territory was supposed to be divided into four districts in which prefabricated housing blocks were planned with

11 related complex facilities. The exclusivity of the Northern Terrace definitely does not lie in the residential buildings themselves; these are only the standard types of buildings, namely the TO8B, TO6B, and B70: four-storey, eightstorey and twelve-storey, respectively. The exclusivity of the Northern Terrace is hidden in the urban solution. The environment really corresponded to family needs. The facilities with balanced green areas were extraordinary.

There was a créche, a kindergarten, an elementary school. Growth in the number of cars in the normalization of society resulted in the need to build spacious garages. In the centre of the housing block, a large grocery store was planned as well as a centre for services and a special shop. Material needs were right on hand. Emphasis was put on the enjoyment of sports in the lives of the inhabitants of this city in North Bohemia. Therefore, a sports hall was built as well as an athletic field, an indoor swimming pool and a specialized gym. Sound mind in a sound body. Even health care facilities and an old peoples‘ home were there. Yet the housing block of the Northern Terrace was “only“ a residential functional zone of the city and it was far from places of work. Finally, a cultural centre, a cinema, a telecommunication building with a post office and the Czech Radio studio were to be built here. Culture and contact with the outside world were ensured. The inhabitants could enjoy the view of the Elbe valley, the Central Bohemian Massif and the Ore Mountains from the Erben observation point, and they could admire the beauties of the Ústí paradise in a socialist world in the local restaurant with a café and a wine bar.

But its biggest problem was its independence. The construction was delayed untill the beginning of the 1980s. Cost reductions, lacking or insufficient materials, unqualified work and long delays made realization of the majestic plan impossible. Only a fragment of the design was completed. Recreational areas were


12 reduced. Buildings and roads were added. The paradise became more dense and grey. Today, the future of the Northern Terrace is unsure. The Northern Terrace struggles with lack of parking places and the impression is disturbed by the asserted crane urbanism. The shopping centre Horizont by Josef Gabriel expects a great future in vain. The Hotel House, also called Hotelák, designed by the architect Josef Burda at the end of the 1970s, was supposed to be a fifteen-floor sector centre. However, after the November revolution there was not enough money left to complete it. Soon the hotel, recently inhabited by homeless people, will disappear. The towering residues of dilapidated buildings are not even a hoary celebration of the architects. But what will happen to the ruins of Hotel Máj standing nearby? … This paradise went up in smoke.

Jiří Trajer in the light pictures found on the Northern Terrace attempted to restore the look of an authentic project featuring housing blocks from the sixties. Visitors can play in this “site specific“ work and contemplates the perfect design and circumstances regarding the Northern Terrace. The use of tiles from the normalizacion age are ingeniously difficult. Author: Tereza Nováková

curator > article > EN


13


14

VASIL ARTAMONOV

Artamonov > Na co si nevzpomínám > 2005 Artamonov  >  Na co si nevzpomínám, Dům č. 16  >  2006

NAROZEN 1980 V MOSKVĚ. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1995–1999 Výtvarná škola Václava Hollara v Praze > 2000–2006 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, v ateliéru Jiřího Davida > 2007–nyní doktorandské studium Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jiřího Příhody O díle:  Vasil

Artamonov se v díle Na co si nevzpomínám vrací do doby svého dětství, které trávil na sídlišti v ruské Andrejevce. Na plánku města staženém z internetu rekonstruuje svou paměť na rodné město a vymazává vše, na co si již nevzpomíná. Jedná se tedy o plán mlhavých vzpomínek. Dům č. 16 je pak půdorys domu, ve kterém jako chlapec bydlel. Precizní technika a přesné linie malby jsou v rozporu s provedením díla Na co si nevzpomínám. Kontakt : vasil.a@email.cz

2


Artamonov > Na co si nevzpomínám > 2005

15

1

NA CO SI NEVZPOMÍNÁM akryl na plátně 230 × 110 cm 2005

2

NA CO SI NEVZPOMÍNÁM, DŮM Č. 16 digitální tisk 21 × 27,9 cm 2006

Artamonov  >  Na co si nevzpomínám, Dům č. 16  >  2006

1


ZBYNĚK BALADRÁN

16

NAROZEN 1973 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1992–1997

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor Dějiny umění > 1997–2003 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jiřího Davida, Vladimíra Skrepla a Veroniky Bromové O díle:  Zbyněk

Baladrán se snaží odhalit principy objektivní kolektivní paměti ve svém videu nazvaném 157.74 m2, optimální byt v Koldomu. Rekonstruuje na základě vzpomínek nikdy nerealizovaný projekt bytu v domě od levicového architekta Karla Honzíka. Nastavuje nové možnosti chápání určitých vazeb a pracuje s teoriemi lidské komunikace. Použití zdánlivě exaktní vědecké metody se jeví zcela absurdní ve spojení se smyslem vyslovených výroků. Kontakt : 

http://www.zbynekbaladran.com/ > bldrn@email.cz

Baladrán > 157.74 m2, Optimální byt v koldomu  >  2006


Baladrán > 157.74 m2, Optimální byt v koldomu  >  2006

17

157.74 m2, OPTIMÁLNÍ BYT V KOLDOMU video 4’02“ 2006


DANIELA BARÁČKOVÁ

18

NAROZENA 1981 V BOSKOVICÍCH. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1996–2000  Střední škola uměleckých řemesel v Brně > 2000–2005 Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, obor Výtvarná výchova–Vizuální tvorba > 2005–2009 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, v ateliéru Jiřího Davida > 2007 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy O díle:  Daniela

Baráčková ve svém videu nazvaném Pavel a panelák pracuje na bázi dokumentárního snímku. Zachycuje vzrostlé topoly a chlapce kývajícího se do rytmu hudby ve sluchátkách před známým technickým a sociálním experimentem na pražské Invalidovně. Autorka citlivě pozoruje dění kolem sebe a vkládá do díla notnou dávku ironie. Kontakt : http://www.danielabarackova.cz/ > barackova@seznam.cz

Baráčková > Pavel a panelák > 2010


Baráčková > Pavel a panelák > 2010

19

PAVEL A PANELÁK video 4’50“ 2010


DAVID BÖHM

20

NAROZEN 1982 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1997–2001 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze > 2003–2009 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii O díle:  Instalace Davida Böhma a Jiřího Franty vznikla v rámci festivalu Street for art pořádaného KC Zahrada, kdy spolu s několika dalšími umělci dostali k dispozici překližkové kostky, které mohli pojmout jakýmkoli způsobem a dočasně tím proměnit veřejný prostor sídliště na pražském Jižním Městě. Böhm a Franta na připravenou kostku (3×3×3) namalovali vedle stojící panelák. Kontakt : 

www.davidbohm.net > davidbohm1@gmail.com

Böhm a Franta > Panelák > 2008


Böhm a Franta > Panelák > 2008

21

PANELÁK dokumentární fotografie 30 × 40 cm 2008


JOSEF BOLF

22

NAROZEN 1971 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1990–1998 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla O díle:  Obrazy

Josefa Bolfa navozují podivnou atmosféru urbánního prostředí velkoměsta, v němž se střetávají různé symboly a zpřítomňují se vzpomínky, sny a noční můry. Bolf prožil na sídlišti své dětství, je mu blízké a inspiruje ho. V tématu sídlištního prostoru jsou obsaženy různé architektonické plány a utopie, ale také proměňující se struktura obyvatel. Škrábaný obraz Cesta domů, vytvořený technikou užívanou na základní škole, odkazuje ke kultuře životního slohu spjaté s obdobím těchto celků. Oproti tomu jsou jeho malby z roku 2008 inspirovány napětím hororových filmů a fotografiemi sídlištních zákoutí. Na pozadí růžové barvy se odehrávají příběhy osamělých dětí v prostředí tušených dramatických událostí. Díla plná emocí, nejistoty, úzkosti, ohrožení a destrukce se z osobní výpovědi stávají traumatem celé generace sedmdesátých let. Kontakt : 

http://www.josefbolf.com/ > josefbolf@gmail.com

Je zastupován Galerií Hunt Kastner v Praze

Bolf > Behind the store > 2008 Bolf > Nadchod > 2008 Bolf > Cesta domů > 2006


Bolf > Behind the store > 2008

23

NADCHOD olej na plátně 40 × 60 cm 2008 1

Bolf > Nadchod > 2008 Bolf > Cesta domů > 2006

2

BEHIND THE STORE olej na plátně 40 × 60 cm 2008 CESTA DOMŮ vosk na plátně 82 × 114 cm 2006 3

3

1

2


MARTINA CALAJOVÁ

24

NAROZENA 1988 V PARDUBICÍCH. ŽIJE A PRACUJE V ÚSTÍ NAD LABEM A PARDUBICÍCH. Studium:  2007–nyní Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty

Purkyně v Ústí nad Labem, v ateliéru Karla Míška O díle:  Všem

dobře známé výjevy z oken se naklánějících a okolí bystře pozorujících obyvatel panelových domů (častěji snad opravdu obyvatelek) představuje Martina ve svém lepenkovém díle. Sousedka ze svého pokoje sleduje dění odehrávající se v bezprostředním okolí sídliště a snaží se mít přehled o sebemenším detailu v něm. Kontakt : 

anitram.vaj@gmail.com

Calajová > Sousedka > 2010


Calajová > Sousedka > 2010

25

SOUSEDKA videoinstalace, karton 2010


FILIP ČERNÝ

26

NAROZEN 1975 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1989–1993 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze > 1993–1994 pomaturitní studium na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze > 1995–2002 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jiřího Sopka O díle:  1.–5.

patro Filipa Černého je reakcí na panelákové balkony. Všechny mají stejný rozměr, jsou ohraničené betonovým rámem. Jejich uniformitu narušují obyvatelé. Na balkony proniká část jejich domovů a osobních příběhů. Z každého balkonu se tak stává jedinečný obraz. Filip Černý s nimi pracuje na úrovni metafory. Kontakt : 

www.filipcerny.cz > fif@volny.cz

Černý > 1.–5. NP > 2007


Černý > 1.–5. NP > 2007

27

1.– 5. NP 5× akryl na plátně 200 × 100 cm 2007


TOMÁŠ DŽADOŇ

28

NAROZEN 1981 V POPRADU. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1999–2001

Technická univerzita Koszalin v Polsku, obor Industriální design > 2001–2002 Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě > 2002–2007 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jiřího Příhody > 2008–nyní doktorandské studium Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě, v ateliéru Dezidera Tótha O díle:  Ochočený

panelák reflektuje touhu Tomáše Džadoně po rodném domě. Vybral si symbol pokrokového socialismu, který se pro mladou generaci stal jen obyčejným domem. Panelák zkrotil generaci 5O. let, ale ti, kteří se v komunismu jen narodili, zkrotili jej. Ochočený panelák je jedna bytová jednotka přetvořená v rodinný domek. Je ochočený v lidském měřítku. Kontakt : 

www.tomasdzadon.com > tomasdzadon@gmail.com

Džadoň > Ochočený panelák > 2010


Džadoň > Ochočený panelák > 2010

29

OCHOČENÝ PANELÁK akvarel na papíře 29,7 × 42 cm 2010 objekt (cetris) 17 × 33 × 34 cm


PATRICIE FEXOVÁ

30

NAROZENA 1975 V JIHLAVĚ. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1993–1995 Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, v ateliéru Radoslava Kutry > 1995–2001 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Vladimíra Skrepla O díle:  Patricie

Fexová na 308 fotografiích vytvořila průřez studentskou kolejí Otava. Uspořádání fotografií všech místností podle skutečnosti ukazuje vnitřní strukturu domu, vybavení studentských pokojů. Odhaluje tím absurditu uniformního soužití několika stovek studentů.

Kontakt : http://www.karlinstudios.cz/artists/fexova.htm > patriciefexova@hotmail.com

Fexová > Jednota bydlení > 1999


Fexová > Jednota bydlení > 1999

31

JEDNOTA BYDLENÍ koláž  >  fotografie 247 × 426 cm 1999


SYLVA FRANCOVÁ

32

NAROZENA 1973 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium: 1992–1995  Výtvarná škola Václava Hollara v Praze > 1995–2001  Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor Výtvarná výchova > 1998–2004  Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Veroniky Bromové, Michaela Rittsteina a Jiřího Lindovského O díle:  Panelové

domy jsou na první pohled stejné, šedé zdi, okna, balkony, místnosti i byty. Jsou to však především domovy. Uvnitř jsou tak rozdílné jako lidé, kteří v nich žijí. Právě tyto vnitřnosti paneláků jsou odhaleny na fotografiích Sylvy Francové. Upozorňuje tím na kontrast mezi uniformitou anonymního exteriéru a osobní, soukromou intimitou uvnitř. Kontakt : 

www.sylvafrancova.com/ > sylvafra@seznam.cz

Francová > In Panel > 2010


Francová > In Panel > 2010

33

IN PANEL fotografie 70 × 100 cm 2010


JIŘÍ FRANTA

34

NAROZEN 1978 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  2001–2007  Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Antonína Střížka a Valdimíra Skrepla O díle:  Jiří

Franta v dílech rád mění výstupy své tvorby. Sobotní rána jsou pro něj ve znamení hnědé, páchnoucí smradlavé barvy vyplňující okna domů. Převádění kreseb do objektů mu poskytuje čerstvý pohled na zažité stereotypy, který pak přenáší znovu do kreseb. Panelák a jeho bratři, hnědá sobota. Nikdo tu nechce žít, ale všichni tu žijí, zvyknou si. Hnědá je barva stáří a objekt deníkový záznam jednoho rána. Kontakt :

http://jirifranta.blogspot.com/ > jirifranta1@gmail.com

Franta > Hnědá sobota > 2010


Franta > Hnědá sobota > 2010

35

HNĚDÁ SOBOTA kombinovaná technika 60 × 40 × 30 cm 2010


PAVLA GAJDOŠÍKOVÁ

36

NAROZENA 1980 V OLOMOUCI. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1994–1998 Střední škola uměleckých řemesel v Brně > 1998–1999 Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě > 1999–2005 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Vladimíra Skrepla a Veroniky Bromové O díle:  Květiny

před oknem Pavly Gajdošíkové z kresebného cyklu Staring at the Corner jsou vlastně prázdným místem v pevném rastru žaluzií za nimi. Dílo vypovídá o hledání a určení místa v obytných místnostech a spolu s Animací X, Y, Z tvoří ucelený obraz života v daném prostoru. Animace s názvem podle souřadnic os je smyčkou stále se pohybujících geometrických útvarů, které vytvářejí stále nová místa, více či méně dočasná. Jedná se o pohled na životní rituály spojené s vazbami na určité věci a místa v bytě. Kontakt : 

www.pavlag.webzdarma.cz > pavla_g@hotmail.com

1

Gajdošíková > Staring at the Corner > 2009 Gajdošíková > Animace X Y Z > 2009


Gajdošíková > Staring at the Corner > 2009 Gajdošíková > Animace X Y Z > 2009

37

1

STARING AT THE CORNER 4× fix na papíře 29,7 × 42 cm 2009 2

2

ANIMACE X Y Z video 4’30“ 2009


DANIEL HANZLÍK

38

NAROZEN 1970 V TEPLICÍCH. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1984–1988 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě > 1989–1995 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, v ateliéru Vladimíra Kopeckého O díle:  Vznik obrazu se pojí k autorově vlastní zkušenosti, kdy v novém domě, do kterého se nastěhoval, měli všichni jeho obyvatelé okna nezastíněna. Odhalovali náhodným pozorovatelům z ulice své interiéry. Potřeba hájit soukromí však postupně všechny přiměla okna zakrýt a vymezit si hranici mezi vlastním a vnějším světem.

Kontakt : http://www.danielhanzlik.cz/ > dan.hanzlik@seznam.cz

Zastoupen Galerií Bueffelfish v Německu

Hanzlík > Okno – diptych > 2007


Hanzlík > Okno – diptych > 2007

39

OKNO – DIPTYCH akryl na plátně 160 × 160 cm / 160 × 80 cm 2007


TEREZIE HONSOVÁ

40

NAROZENA 1981 V TURNOVĚ. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  2004–nyní Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Veroniky Bromové a Milana Knížáka O díle:  Terezie

Honsová se v Jádru zabývá tématem panelového domu z pohledu soukromí jednotlivce. Únik do samoty směřuje do jádra bytu – na toaletu. V panelovém domě je však velmi stísněné. Soukromí je navíc narušováno zvuky od sousedů a stává se tak jakýmsi soukromím „kolektivním“. Tyto zvuky autorka pouští ve smyčce jako mantru. Dává tím dílu filozofický přesah. Kontakt : chochorocho@email.cz

Honsová > Jádro > 2009


Honsová > Jádro > 2009

41

JÁDRO kombinovaná technika, model 1 : 1 2009


PAVEL HOŠEK

42

NAROZEN 1976 VE ZLÍNĚ. ŽIJE A PRACUJE VE VYSOKÉM MÝTĚ A ZLÍNĚ. Studium:  1991–1995

Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti > 1995–2001 Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jindřicha Zeithammla O díle:  Pavel

Hošek ve svém díle Garsonka tematizuje postupné komplikování a stavění prostoru, v němž základní geometrické prvky nejsou vždy kontinuální a úplné. Členění prostoru vychází z lidských proporcí, představ, míst, kde se denně pohybujeme. Garsonka má vzbudit asociace prostoru interiéru a přímo tak je koncipována. Zároveň poukazuje na nemožnost plné realizace v tomto bytovém prostoru. Kontakt : http://www.artpeaks.com/autor.php/hosek-pavel

> pavelhosek@centrum.cz

Hošek > Garsonka > 1999


Hošek > Garsonka > 1999

43

GARSONKA kombinovaná technika (ocel, dřevo) 240 × 240 × 240 cm 1999


LUDMILA KADLECOVÁ

44

NAROZENA 1987 VE SLANÉM. ŽIJE A PRACUJE V KRALUPECH NAD VLTAVOU A PRAZE. Studium:  2002–2006

Střední průmyslová škola sdělovací techniky v Praze, obor Obrazová a zvuková technika > 2006–2010 Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, v ateliéru Pavla Baňky O díle:  Čistá

modrá obloha, zeleň, příroda… Ludmila Kadlecová vytvořila bydlení snů. Použila developerské prostředky, postupy reklamní fotografie a stvořila idylický svět paneláků. Svět, co na první pohled vypadá absurdně. Přesto je však těžké odlišit skutečnost od pouhého slibu. Kontakt : 

kadlid@seznam.cz

Kadlecová > Bydlení snů > 2009


Kadlecová > Bydlení snů > 2009

45

BYDLENÍ SNŮ 4× manipulovaná fotografie 50 × 70 cm 2009


MARTIN KOCHAN

46

NAROZEN 1981 V TRNAVĚ. ŽIJE A PRACUJE V TRNAVĚ A BRNĚ. Studium:  1995–1999

Střední odborné učiliště lesnické v Banské Štiavnici > 2001–2002 Civilní vojenská služba v kulturně-osvětovém centru DIVA – výroba dobových hudebních nástrojů v Trnavě > 2002–2007 Pedagogická fakulta Trnavské univerzity, obor učitelství 2. stupně ZŠ > 2008–nyní Fakulta výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, v ateliéru Michala Gabriela O díle:  Martin

Kochan prostřednictvím díla Katedrály periferie reaguje na nástavby panelových domů. Násilné dostavby bytů, spojené s úsporou peněz a místa, jsou přirovnány k vymačkávání zubní pasty z tuby. Jedná se o soubor manipulovaných fotografií a autor v nich nikterak nezastírá cestu, kterou byly vytvořeny. Vnímá je jako návrhy skutečné architektury. Kontakt :  http://www.ffa.vutbr.cz/~xvkochan/ > mxxmartin@centrum.sk

Kochan > Katedrály periferie > 2004–2008


Kochan > Katedrály periferie > 2004–2008

47

KATEDRÁLY PERIFERIE 5× manipulovaná fotografie 140 × 70 cm 2004–2008


FRANTIŠEK KOWOLOWSKI

48

NAROZEN 1967 V TŘINCI. ŽIJE A PRACUJE V BRNĚ. Studium:  1982–1986 Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně > 1986–1991 Akademie výtvarných umění ve Varšavě, v ateliéru Jana Tarasina O díle:  František

Kowolowski se ve svém díle Heterotopie inspiroval myšlenkami Foucaulta, který tak nazývá místa, co jsou úzce spojena s životem, a přesto ho popírají, jsou odsunutá na okraj. Všímá si vztahu jednotlivce k těmto prostorám i vztahům mezi nimi, a tím poukazuje na úroveň celé naší společnosti. Když se procházíte virtuální mapou, nevnímáte souvislosti zobrazených míst, nevytvoříte si k nim vztah, a tím se sami stáváte nositeli heterotopií. Tím, že umělec dává do konfrontace sídliště a hřbitov nebo vyzdvihuje knihovnu, domovy důchodců a psychiatrické ústavy, zviditelňuje problematiku pomíjivého času v naší společnosti. Vztah ke kulturním hodnotám a k humanismu. Kontakt : 

kowo@dum-umeni.cz

Kowolowski > Heterotopie > 2007


Kowolowski > Heterotopie > 2007

49

HETEROTOPIE instalace 4 × 2 m, videoprojekce 2007


ONDŘEJ LANGR

50

NAROZEN 1979 V KARVINÉ. ŽIJE A PRACUJE V KARVINÉ A OSTRAVĚ. Studium:  1993–1997

Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti > 1997–2003 Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Katedra výtvarné tvorby, v ateliéru Petra Lysáčka O díle:  Akce

Ondřeje Langra probíhala v paneláku na sídlišti Ráj v Karviné, na kterém jako chlapec bydlel. Autor se zajímá o hranici mezi soukromým a veřejným prostorem. Na základě smlouvy si od nájemníků vypůjčil na jednu noc vchodové dveře jejich bytů, a tím tuto fyzickou hranici zrušil. Dveře odnesl do sklepa, kde je hlídal, zatímco sousedé strávili čas v kolektivním prostoru. Zároveň promítal na fasádu domu stylizovanou hlavu chlapečka, značící autorův návrat do dětství. Kontakt : 

lanon@volny.cz

Langr  >  Panelové nocterno aneb SocialRáj u lesa  >  2003


Langr  >  Panelové nocterno aneb SocialRáj u lesa  >  2003

51

PANELOVÉ NOCTERNO ANEB SOCIALRÁJ U LESA instalace  >  křeslo, lampa, nájemní smlouva, 2003 videoprojekce záznamu


RICHARD LOSKOT NAROZEN 1984 V MOSTĚ. ŽIJE A PRACUJE V LIBERCI A ÚSTÍ NAD LABEM. Studium:  2003–2007

Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, v ateliéru Stanislava Zippeho > 2007–2009 Akademie der bildenden Künste München, v ateliéru Magdalény Jetelové O díle:  Světelná

projekce Richarda Loskota je vizuální hrou s kompozicemi a detaily, které se skládají do obrazu urbánní struktury sídlišť a oken jednotlivých panelových domů. Tento prostorový světelný obraz se posouvá, dělí a přibližuje v jiné soustavě na dalších dvou stěnách výstavní boudičky. Tajemství je ukryto ve čtvercových zrcátkách vytvářejících bílé plochy na černém pozadí. Kontakt :  http://aa.vslib.cz/richard.loskot/ > richardloskot@gmail.com

52

Loskot > Za novou architekturu > 2010


Loskot > Za novou architekturu > 2010

53

ZA NOVOU ARCHITEKTURU instalace > videoprojekce, zrcadla 2010


IVO PELICHOVSKÝ

54

NAROZEN 1975 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1989–1993 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze > 1993–1998 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze O díle:  Soubor

velkoformátových kreseb Iva Pelichovského rehabilituje panelovou výstavbu. Citlivá práce autora, který sám žije na sídlišti, nám představuje bez ironie místo každodenního života desetitisíců lidí. Stylizované a abstrahované detaily fasád převládají nad reálným zobrazením skutečnosti, přesto však znázorňují příběh. Příběh panelové architektury v průběhu čtyřiceti let. Minimalistického souboru docílil autor trpělivou kresbou gelovými propisovacími tužkami. Kontakt : 

pelichovsky@seznam.cz

Je zastoupen Galerií Litera v Praze

Pelichovský > Panelstory > 2008–2009


Pelichovský > Panelstory > 2008–2009

55

PANELSTORY 4× gelová tužka na kartonu 90 × 70 cm 2008–2009


JAN ŠRÁMEK

56

NAROZEN 1983 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  2004–nyní

Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, v ateliéru Václava Stratila O díle:  Jan

Šrámek známý jako VJ Kolouch zkoumá ve svém projektu Nematophorma vztahy mezi statickým a pohyblivým obrazem. Přitom se jedná o hledání různých problémů v softwaru, jím generovaných obrazů a animačních chyb. Řeší další možnosti vývoje, napodobuje postprodukční zásahy, a tím rozkládá obraz. Zároveň simuluje ve videoklipu softwarovou synchronizaci zvuku s obrazem.

Kontakt :  http://www.myspace.com/vjkolouch > koloucholda@seznam.cz

Šrámek > Nematophorma > 2010


Šrámek > Nematophorma > 2010

57

NEMATOPHORMA videoklip > part 1 1’20“, part 2 1’00“ (zvuk Strangelet) 2010


JIŘÍ TRAJER

58

NAROZEN 1988 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V ÚSTÍ NAD LABEM A PRAZE. Studium:  2004–2008

Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze > 2008–2009 Vyšší odborná škola sklářská v Novém Boru > 2009–nyní Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, v ateliéru Jaroslava Prášila O díle:  Světelný

obraz Severní Terasa je model již existujícího sídliště, nebo spíše jeho interaktivní podoba. Kde si kdokoliv mohl vyzkoušet, jak by se mu sídliště líbilo. S jakými budovami či institucemi. Samozřejmě každý typ domu či instituce měl přidělený vzor a barvu podle charakteru. Lidé si mohli vytvořit vlastní abstraktní obraz či kompozici uskupení budov (pomocí spínačů umístěných na objektu). Kontakt : 

rejarTiriJ@seznam.cz

Trajer > Severní Terasa > 2010


Trajer > Severní Terasa > 2010

59

SEVERNÍ TERASA kombinovaná technika 100 × 50 cm 2010


SILVIE VONDŘEJCOVÁ

60

NAROZENA 1976 V PRAZE. ŽIJE A PRACUJE V PRAZE. Studium:  1992–1997 Výtvarná škola Václava Hollara v Praze > 1997–2003 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, v ateliéru Mariana Karla O díle:  Příběh

bytu Silvie Vondřejcové zpracovává problematiku proměn struktury vztahů v rozpadající se rodině, kterou pozorujeme na uspořádání nábytku. Jeho tradiční rozestavění ve fungující rodině se postupně mění. Vlastní zkušenost se autorka snažila převést do roviny obecné a známé divákům díky zjednodušení vzhledu nábytku. Silvie Vondřejcová nechává diváka, aby si do bílých krabiček promítl vybavení vlastní domácnosti a zavzpomínal na svůj vlastní život.

Kontakt :  http://www.vondrejcova.wz.cz/ > silvie_von@volny.cz

Vondřejcová > Příběh bytu > 2000–2001


Vondřejcová > Příběh bytu > 2000–2001

61

PŘÍBĚH BYTU 3 objekty (papír, dřevotříska) 124 × 73 × 29 cm 2000–2001


62


63 VASIL ARTAMONOV What I Do Not Remember, 2005  >  What I Do Not Remember, House No. 16, 2006 In his work “What I Do Not Remember”, Vasil Artamonov goes back to the time of his childhood that he spent in Andreyevka, Russia. On a town plan downloaded from the Internet he reconstructs his memories of the native town, and he erases everything that he no longer remembers. So it is a plan of vague recollections; House No. 16 is a ground plan of the building in which he used to live when he was a boy. Precise technique and lines of painting are in disagreement with the work “What I Do Not Remember”. ZBYNĚK BALADRÁN Optimal Flat in Koldom, 2006 Zbyněk Baladrán attempts to unveil principles of objective collective memory in his movie entitled “157.74 m2, The Optimal Flat in Koldom”. Based on his memories he reconstructs the project of a flat in a building of the left-wing architect Karel Honzík. He sets new possibilities of understanding certain connections, and he works with theories of human communication. Using a seemingly exact scientific method seems to be completely absurd together with the sense of the expressed statements. DANIELA BARÁČKOVÁ Paul and Prefabricated House, 2006 In her movie entitled “Paul and Prefabricated House” Daniela Baráčková works on the basis of a documentary. She shows full-grown poplars and a boy swinging to the rhythm of the music in his earphones before the well-known technical and social experiment in Invalidovna. The author closely observes events around her and she puts a substantial amount of irony in her work. DAVID BÖHM Prefabricated House (installation in the Southern Town together with Jiří Franta), 2008 The installation of David Böhm and Jiří Franta was created at the festival Street for Art organized by KC Zahrada when they, along with some other artists, were provided with plywood cubes that they could use in any way and thus change the public premises of the housing block in the Southern Town temporarily. Böhm and Franta painted the neighbouring prefabricated housing block on the prepared cube (3×3×3). JOSEF BOLF Behind the Store, 2008  >  Overcrossing, 2008  >  Way Home, 2006 Pictures of Josef Bolf induce a strange atmosphere of the urban environment of a large city, in which various symbols interfere and memories, dreams and nightmares are visualized. Bolf spent his childhood in a housing block; he is familiar with it and it inspires him. The theme of real estate environment includes various architectural plans and utopias, but also the changing structure of the population. The scratched picture entitled Way Home, created by the technique used in primary school, makes reference to the culture of lifestyle connected with the time period of the sets. On the contrary, his paintings from 2008 are inspired by the stress of horror films and photographs of secluded spots at housing blocks. On a pink background, stories of lonely children are set in anticipated dramatic events. The work is full of emotions, uncertainty, anxiety, threat and destruction, which become traumas of the whole generation of the 1970s from personal testimony.


64 Neighbour, 2010 The well-known images of people leaning out of windows and closely observing the inhabi​tants of prefabricated housing blocks (in fact, mostly females) are presented by Martina in her plywood work. The Neighbour observes the events in the immediate vicinity of the housing block from her room, and she attempts to be familiar with every detail in it.

MARTINA CALAJOVÁ

FILIP ČERNÝ 1st–5th Above-Ground Floor, 2007 “1st–5th Floor” by Filip Černý is a reaction to prefabricated housing block balconies. All of them have the same dimensions, and they are limited by a concrete frame. Their uniformity is disturbed by its inhabitants. Parts of their homes and personal stories penetrate into the balconies. Thus, a unique picture is created from every balcony. Filip Černý works with them on a metaphorical level. TOMÁŠ DŽADOŇ Tame Prefabricated House, 2010 The work entitled “Tame Prefabricated House” reflects the desire of Tomáš Džadoň in his native town. He chose the symbol of advanced socialism, which became an ordinary home to the young generation. Prefabricated housing blocks tamed the generation of the 1950s, but those who were born during the Communist regime only tamed them. The “Tame Prefabricated House” is one housing unit converted into a family house. It is tame in the human context. PATRICIE FEXOVÁ Unity of Housing, 1999 In 308 pictures, Patricie Fexová created an overview of the Otava students’ dormitory. The arrangement of photographs of all rooms as in reality shows the inner structure of the building and furnishings of the student's rooms. Thus the absurdity of uniform shared living of several hundreds of students is revealed. SYLVA FRANCOVÁ IN PANEL, 2010 Prefabricated housing blocks are the same at first glance – grey walls, windows, balconies, rooms and flats. These are, in particular, homes. Inside they are as different as the people living in them. These “guts” of prefabricated housing blocks are unveiled in photographs by Sylva Francová. We would like to point out the contrast between the uniformity of the anonymous exterior and the personal, private intimacy inside. JIŘÍ FRANTA Brown Saturday, 2010 In his works, Jiří Franta likes to change the outcomes of his output. For him, Saturday mornings are under the influence of a brown, stinking colour filling in the windows of flats. Transferring paintings into objects provides him with a fresh view of the ordinary stereotypes that it gives to paintings again. A prefabricated housing block and its brothers, “Brown Saturday” people also live across the way. Nobody wants to live here, but everybody lives here; they get used to it. Brown is the colour of old age, and the object is a diary record of one morning.


65 PAVLA GAJDOŠÍKOVÁ Staring at the Corner, 2009  >  Animation X Y Z, 2009 “Flowers in front of the windows” by Pavla Gajdošíková from the painting cycle “Staring at the Corner” are in fact an empty space in the fixed grid of blinds behind them. The work talks about searching for and defining space in residential rooms, and together with “Animation X Y Z”  it creates a unified picture of life in the respective space. Animation named after coordinates of axes is a loop of constantly moving geometrical shapes that keeps creating new places, more or less temporary. It is a view of life rituals connected with links to certain things and places in a flat. DANIEL HANZLÍK Window – diptych, 2007 The creation of the picture is related to the author’s own experience when, in the new house that he moved into, all the inhabitants had windows without blinds. They disclosed their interiors to incidental passers-by in the street. However, the need to protect privacy gradually made everybody cover their windows and to create the border between their own and the external world. TEREZIE HONSOVÁ Core, 2009 In “Core”, Terezie Honsová deals with the theme of a prefabricated housing block with regards to the privacy of an individual. Escape to loneliness is directed to the flat core – the toilet. But it is very confined in a prefabricated housing block. In addition, privacy is disturbed by sounds from the neighbours and thus it becomes “collective” privacy. The author plays the sounds in a loop as mantra. By doing so she gives the work a philosophical overlap. PAVEL HOŠEK Studio, 1999 In his work “Studio” Pavel Hošek thematizes gradual complications and building space, in which the basic geometrical elements are not always continuous and complete. The arrangement of space is based on human proportions, ideas and places that we move in every day. A studio is to induce associations of the interior space and it is designed like this. It is also a shortcut in which it is impossible for a person to realize his/her own potential. LUDMILA KADLECOVÁ Dream Housing, 2009 Clear blue sky, greenery, nature… Ludmila Kadlecová created Dream Housing. She used development tools and procedures for advertisement photographs, and she created an idyllic world of prefabricated housing blocks. It is a world that looks absurd at first glance. Yet, it is difficult to distinguish reality from a mere promise. MARTIN KOCHAN Cathedrals of Periphery, 2004–2008 Through his work “Cathedrals of Periphery”, Martin Kochan reacts to superstructures on prefabricated housing blocks. Forced annexes to flats connected with saving money and space are compared to pushing toothpaste from the tube. This is a set of manipulated photographs and the author does not hide the way in which they were created. He perceives them as designs of real architecture.


66 FRANTIŠEK KOWOLOWSKI Heterotopy, 2007 In his work “Heterotopy”, František Kowolowski was inspired by the ideas of Foucault, who uses the name for places that are closely related to life and yet deny it; they are moved to the periphery. He notices the relation of an individual to these premises and the relations between them, and thus he shows the state of our entire society. When you walk through the virtual map, you do not perceive the relations of the shown places, you do not create a relationship to them and thus you become carriers of heterotopy. By confronting a housing block and a cemetery or by accentuating a library, old peoples’ homes and mental clinics he draws attention to the issue of transient time in our society. The relationship to cultural values and to humanism. ONDŘEJ LANGR Prefabricated Nocterno or SocialParadise by Forest, 2003 The piece by Ondřej Langr was set in a prefabricated housing block at the Ráj housing block in Karviná, where he used to live as a boy. The author deals with the border between private and public space. By agreement, he removed entrance doors to the tenants’ flats for one night and thus he cancelled the physical border. He took the doors into the cellar where he guarded them while the neighbours were spending time in the collective space. At the same time he projected a stylized head of a boy on the wall, meaning the author’s return to childhood. RICHARD LOSKOT Towards New Architecture, 2010 This light projection by Richard Loskot is a visual play with compositions and details that are put into a picture of the urban structure of housing blocks and windows of individual prefabricated flats. This space light picture is moved, divided and approximated in another set on another two walls of the exhibition’s cabin. A secret is hidden in the form of square windows, creating white areas on a black background. IVO PELICHOVSKÝ Panelstory, 2008–2009 A set of large-format paintings by Ivo Pelichovský rehabilitates prefabricated construction. The sensitive work of the author, who lives in a housing block himself, presents a place without any irony where tens of thousands of people live every day. Stylized and abstract details of façades prevail over a realistic image of the reality, yet they show a story. It is a story of panel architecture over a period of forty years. The author achieved the minimalistic set by patient painting with gel ballpoint pens. JAN ŠRÁMEK Nematophorma, 2010 In his project of “Nematophorma”, Jan Šrámek, known as VJ Kolouch, looks into relationships between a static and a moving picture. But it is looking for various problems in software, pictures generated by it and animation mistakes. It further deals with development possibilities, it imitates post-production interventions and thus it decomposes the picture. At the same time it simulates software synchronization of sound and picture in the video clip.


67 JIŘÍ TRAJER Northern Terrace, 2010 The light picture of “Northern Terrace” is a model of the already existing housing block, or rather its interactive picture, where anybody can try to see if he/she likes the housing block. The viewer can choose which buildings or institutions should be included. It is a matter of course that every type of housing block or institution has a pattern and colour allocated according to its character. People can create their own abstract picture or composition of the arrangement of buildings (using switches located on the object). SILVIE VONDŘEJCOVÁ Story of Flat, 2000–2001 The “Story of Flat” by Silvie Vondřejcová elaborates the issue of changes in the structure of relationships in a family that is breaking up that we can see in the arrangement of the furniture. Its traditional arrangement gradually changes in a functioning family. The author tried to put her own experience into the general level that is known to the audience by the simplification of the look of the furniture. Silvie Vondřejcová lets the audience reflect their own household furnishings into white boxes and reflect on their own life.


PUBLIKACE JE VYDÁNA PŘI PŘÍLEŽITOSTI VÝSTAVY AKCE ZET Účelem pořádání výstavy je jednak uvedení do teoretické roviny problematiky kurátorských aktivit, ale i praktické řešení koncepčních a dílčích otázek spojených s výstavní prezentací, lektorskou činností, organizačními a produkčními otázkami a celkovým zabezpečením akce. Rádi bychom poděkovali všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci výstavního projektu.

Výstava získala podporu z programu Interní grantové agentury pro stimulaci umělecké činnosti na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a vnitřních grantů na Fukultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Pasteurova 9, 400 96 Ústí nad Labem Tel.: +420 475 285 233 e-mail: miroslav.matousek@ujep.cz www.fud.ujep.cz

Řada: Projekty Editor: Jan C. Löbl, Tereza Nováková, Barbara Tesařová, Romana Veselá, Dana Zikmundová Texty publikace: Tereza Nováková, Romana Veselá Odpovědný redaktor: Štěpán Rous Fotografie: Radek Jandera Grafická úprava: Dušan Pohanka Překlad: Josef Procházka Jazyková úprava: Marta Nožková Publikaci vydala Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Vydání první Počet stran: 70 Náklad: 350 © 2010 ISBN 978-80-7414-300-7


str. 28–29

str. 22–23 str. 22–23

str. 28–29



katalog