vidličnaté větvené trsy až 35 cm vysoké. Jeho vápenaté osy se užívá k výrobě ozdobných předmětů a amuletů. Jeden druh se vyskytuje v Rud ém moři a v In dickém o ceánu , jiný v moři Středozemním. Tvořil už ve starověku předmět živého obchodu [Ez 27,16] a byl značně ceněn [Jb 28,18]. Korban. Kral . tohoto slova užili jen v NZ, kdežto ve SZ je překládají jako dar [oběť], jímž je vyjádřena vděčnost k Bohu [Lv 27; Dt 30 sr. Nu 7,3nn]. Darem tu mohlo být cokoli. Obyčejně pak byl dar provázen slibem. Tradicí pak se tento slib vyvinul v pozdějším židovstvu v zaříkací formuli, jíž určité předměty byly vyňaty z obecného užívání, ježto se stávají majetkem Božím. Že tohoto zařízení bylo hrubě zneužíváno, aby se děti vyhnuly své povinnosti vůči rodičům, ukazuje Mt 15, 3—6; Mk 7,10—13. Toto poslední místo svědčí o tom, že zákoníci zakazují užíti k podpoře rodičů čeho ko Uv, n ad čím byla — třebas v unáhlenosti — vyslovena formule k. Podle zákoníků nesmí být Boží nárok na k. nikterak zkrácen [sr. Nu 30,2nn]. Proti tomuto výkladu staví Ježíš Iz 29,13 a žádá zbožnost srdce, nikoli jen úst [Mt 15,7-9] a litery. *Oběť. Koré [= lysý].— 1. Třetí syn Ezaua a Olibamy, který se mu narodil v Kanaan, dříve než se vystěhoval na horu Seir. Byl knížetem Edomitským [Gn 36,5.14.18; 1Pa 1,35]. 2. Syn Elifazův a vnuk Ezauův [Gn 36,16], nejde-li o opisovačský omyl, ježto ve v. 11 právě tak jako v 1Pa 1,36 se toto jméno nevyskytuje mezi syny Elifazovými. *Chóre. Korec. Tak překládají Kral . hebr. ’éfa [Lv 19,36; Dt 25,14], jež značí dutou míru přibližně o 36 1. V NZ u L 16,7 se vyskytuje pořečtěné slovo kór; je to dutá míra, jež v době sz měla asi 360 1, v době nz podle Josefa Flavia asi 525 1. Korint, hlavní město Korintie na úpatí příkře vystupujícího skalnatého hradu Akroko rintu [530 m] , při zálivu Korintském a 6 km dlouhém průplavu [Istmus], který spojuje Peloponnes s ostatní řeckou pevninou. Město mělo tři přístavy: Cenchrea, Lechaeum a Schoenos, které zprostředkovávaly čilý obchod a průmysl. Féničtí obchodníci tu zavedli barvířství, tkalcovství, hrnčířství a zbrojařství, současně však i nemravnou bohoslužbu fénickou. Bohatství jeho bylo veliké, příslovečné. Závodilo s ostatními- řeckými městy
Peníz císaře Antonia Pia s vyobrazením korintského přístavu v Kenchrei.
Korban Korintským [339] o primát na poloostrově. V sedmém století před Kristem bylo na vrcholu své slávy. Obyvatelstvo vynikalo hlavně v stavitelství, sochařství a v uměleckém vyzdobování města. Korintské sloupořadí náleží k nejlepším stavitelským dílům. V r. 146 př. Kr. dobyl, vypálil a zničil město římský konsul Lucius Mummius. Teprve r. 44 př. Kr. Gajus Julius Caesar město na severní straně hradu znovu zbudoval, ovšem v poněkud menších rozměrech. V těch a pozdějších dobách měl v K. sídlo římský prokonsul provincie achajské, kterou za času Pavlova spravoval Gallio, bratr filosofa Seneky, vychovatele císaře Nerona [Sk 18,1-18], Náboženství v K. bylo pohanské; nejmocnější bůh byl Zeus, jeho manželka Héra; Athéna, dcera Diova, byla zosobněná moudrost, bohyně světla a války. Ale i jiné kulty se zde rozšířily, ježto město bylo námořním střediskem, spojujícím všecky kultury tehdejšího světa. I obyvatelstvo bylo složeno ze všech tehdejších národností. Sociální rozvrstvení vykazovalo značné protiklady. Křesťanský sbor se skládal hlavně z drobných vrstev. Apoštol Pavel psal Korintským několik epištol, z nichž zachovány jsou pouze dvě. K or i nt s ký m, e p i š t o l a p r v n í a d ru h á . 1. Sbor v Korintu byl založen asi na podzim r. 51 od apoštola Pavla na druhé misijní cestě [Sk 18,1-18.27n; 19,1; 20,2n], patrně za součinnosti Silvánovy a Timoteovy [2K 1,19; Sk 18,5], ale tak, že se Pavel sám může nazývati otcem sboru [1K 9,1-2; 2K 3,1-3; 12, 14]. Prvními křesťany v Korintě byli příslušníci rodiny Štěpánovy, které Pavel sám křtil [1K 1,14-16; 16,15]. Přesto, že zde práce byla začata »ve mdlobě a bázni a ve strachu mnohém« [1K 2,3], přinesla značný úspěch. Sbor se skládal většinou z chudých lidí [1K 1,4-7; 26-29]. Bývalí Židé [Sk 18,4-8; 1K 7,18n] byli patrně ve sboru menšinou. Pavel tu působil asi půldruhého roku [Sk 18,11]. Na živobytí si vydělával v dílně Akvilově [1K 4,12; 9,11-15.18; 2K 11,7-10; Sk 18,3]. Na jaře asi r. 53 odešel do Efezu. Sotva odešel, začal se sbor děliti ve strany, zvláště po působení alexandrinského křesťana Apolla, původu židovského [Sk 18,24], který přivedl sbor ke značnému vzrůstu [1K 3,5-9; 4,6]. Apollos arci roztržku nechtěl, což je viděti i z toho, že se přes výslovné přání Pavlovo do Korintu po druhé už nevrátil [1K 16,12], I další zprávy od rodiny Chloe, jež se přestěhovala z Korintu do Efezu, ukazovaly Pavlovi nebezpečí tříštění sboru ve strany [1K 1, 11—13]. Když pak přišla zvláštní deputace sboru korintského, snad aby Pavla pozvala k nové návštěvě [1K 16,17n; Štěpán, Fortunatus a Achaikus], napsal t. zv. 1K. Už předtím napsal nějaký list [1K 5,9.11], který je dnes ztracen. Je tedy dnešní 1K už vlastně druhým listem Pavlovým. N.