Page 1

Cesty

Dobám, kdy po českých akváriích koloval pravděpodobně jediný kmen halančíků Aphyosemion gardneri a A. australe již naštěstí odzvonilo. Pro specialisty, zabývající se touto nádhernou a ekologicky nesmírně zajímavou skupinou ryb, dnes není problém získat i druhy nedávno objevené a popsané. Ba co víc, těm odvážnějším nic nebrání v tom, podívat se do jejich domoviny a nalovit halančíky v přírodě. Moje výpravy do Kamerunu na přelomu let 2001/2002 a 2003/2004 sice nebyly motivovány přímo pátráním po těchto rybkách, přesto byl můj batoh vybaven síťkou a čeřínkem a především při druhé výpravě jsem si vzrušující lov v kamerunských vodách nenechal ujít.

Za halančíky do Kamerunu Lávový proud sopky Mt.Cameroon proťal v roce 1999 prales a zastavil se několik desítek metrů od moře. V pozadí sopka Etinde (ZH)

■ Ondřej Sedláček

Foto: David Hořák (DH), Záboj Hrázský (ZH), Štěpán Janeček (ŠJ), Karel Zahrádka (KZ) a neznámý domorodec z Ndopu (ND)

Kamerun – Afrika do kapsy

Kamerun bývá označován jako Afrika v malém. S tímto sloganem nelze než souhlasit. Na území rozprostírajícím se zhruba mezi druhým a třináctým stupněm severní šířky, jen šestkrát větším než naše republika, najdeme vše, co dělá Afriku Afrikou. Sever země zasahuje až do 4 Oblíbenou pochoutkou dětí jsou garnáti a halančíci, které loví v brakické vodě (ŠJ)

12

akva tera fórum • 3/2005 2/2005


Cesty

území Kamerunu zaslechnout kolem 110 domorodých jazyků. Především jih země a příbřežní oblasti, ležící v zóně deštných pralesů, jsou doslova protkány nesčetnými potůčky, potoky, říčkami i mohutnými veletoky, jako jsou Sanaga nebo Wouri. Jejich povodí nasycují vydatné srážky během dlouhého období dešťů trvajícího od března do října. Na úpatí Kamerunské hory v blízkosti pobřeží spadne ročně až 12 metrů srážek a západní svahy tohoto vulkánu se tak řadí mezi tři nejdeštivější místa na Zemi.

Na úpatí Kamerunské hory

Právě zde začalo naše putování. Svahy sopky Mt. Cameroon jsou jakousi Noemovou archou vezoucí na své palubě spolu se zachovanými deštnými pralesy i jedny z posledních volně žijících populací goril, šimpanzů, drilů, pralesních slonů a mnoha jiných tajemných druhů živočichů, o rostlinách nemluvě. Na této jediné hoře roste více druhů rostlin než v celé střední Evropě. Koho by nelákalo navštívit tuto nádhernou přírodní katedrálu a pokusit se alespoň na zlomek vteřiny zahlédnout některé pralesní tvory v jejich přirozeném prostředí. Neprostupná vegetace v podrostu však nedává šanci ujít více než několik desítek metrů za hodinu a práce s mačetou v úmorném vlhku a vedru je vysilující. Kudy se tedy do pralesa podívat, když tu nejsou žádné silnice ani cesty? Naštěstí je Mt. Cameroon dosud činnou sopkou. Při poslední erupci v roce 1999

přeťal až půl kilometru široký proud lávy kromě pralesa i jedinou příbřežní komunikaci a k dosažení moře mu chybělo jen několik desítek metrů. Právě tento nejnovější lávový tok byl pro nás při jedné z výprav jakousi přírodní dálnicí otevírající nám cestu do náruče nepoškozeného pralesa. Byť je chůze po ztuhlém magmatu fyzicky náročná, pro pozorování života v pralese jsou haldy ztuhlé lávy, dosahující výšky okolo 20 metrů, naprosto ideální. Člověk není odkázán na prodírání se pralesním podrostem, kde málokdy zahlédne nějakého živočicha, ale pohodlně se usadí na okraji lávového proudu a pozoruje život v libovolném vegetačním patře. Další možností je pohybovat se periodickými koryty potoků a říček, které se v mžiku naplňují po prudkém lijáku. Dravý proud nedovoluje růstu pralesní vegetace a umožňuje vcelku pohodlnou chůzi. Pár hodin po dešti však zůstávají v korytě jen drobné kaluže a i ty časem propustná sopečná hornina pohltí. Je absurdní, že na nejdeštivějším místě na Zemi lze v období sucha, kdy prší jen několikrát týdně, zahynout žízní! Pokusili jsme se tábořit přímo v pralese. Po pěti dnech marných pokusů rozdělat oheň, promočení na kost, s oblečením i zbytky jídla potaženými plísní a zmožení neustálým bojem s vládci pralesa – mravenci - jsme museli náš bláhový pokus vzdát. Pyšný prales nám sice byl ochoten poodhalit něco málo ze své krásy, zároveň nám dal ale jasně najevo, že člověk je tu pouze hostem, v zásadě nevítaným. 

zóny polopouští, nejsevernější výběžek zaujímají bažinaté oblasti jezera Čad. Směrem na jih krajina poměrně rychle přechází přes rozmanité typy savan až po tropické deštné lesy. Ty vyplňují velkou část středního a jižního Kamerunu. Široké spektrum biotopů doplňuje jedinečná montánní vegetace Kamerunských hor a příbřežní mangrovové porosty. Neméně různorodí jsou obyvatelé a jejich kultura. Na celém území dnes žije hodně přes 100 etnických skupin, z nichž velká část si především na venkově udržuje své zvyky a tradice. Kromě úřední angličtiny a francouzštiny lze na 6 Africké ulice jsou velmi rušné (ZH) 3/2005 2/2005 • akva tera fórum

13


Cesty

Periodická koryta nabízí prakticky jedinou možnost jak se dostat do nitra nížinného pralesa (DH)

Nejsilnější dojem, který jsme si tak odnesli, je velká pokora. Díky příkrým svahům a propustnému podkladu zde potoky vyvěrají až v místech s plošším terénem, jen několik set metrů od moře. Na jeden z nich

jsme narazili přímo u paty lávového proudu, u vesničky Mile 11 (mnohé vesničky nemají původní domorodý název a označují se podle vzdálenosti od přístavu Limbe). Potok pramení v háji olejové palmy, ihned se doširoka rozlévá

2Tento široký a klidný potok ústící do moře je plný halančíků, patřících ke druhu Aplochelichthys

spilauchen (DH)

14

akva tera fórum • 3/2005

a vytváří bažiny s bujnou vlhkomilnou vegetací i volnějšími lagunkami s porosty akvaristům dobře známých rostlin rodu Anubias. Voda se zde udržuje trvale a na rozdíl od pralesních potoků zde již lze uvažovat o výskytu halančíků. Vybaven síťkou a čeřínkem jsem se vydal k malé lagunce. Kromě jakýchsi nepolapitelných cichlid jsem při hladině pozoroval nezaměnitelné siluety „štiček“ rodu Epiplatys se stříbrnou ploškou na temeni hlavy. Velmi plaché rybky nemělo cenu honit síťkou v husté a mnohdy trnité vegetaci, a tak jsem se uchýlil k vyčkávací taktice. Ryby se po chvíli samy vracely na volnější hladinu nad nastražený cíp čeřínku. Po chvíli jsem měl plnou dózu krásných „štiček“, později určených jako Epiplatys infrafasciatus rathkei. Snad někde dál, v husté vodní vegetaci, se skrývali před mojí síťkou drobní halančíci Chromaphyosemion poliaki, vyskytující se právě a pouze při úpatí Kamerunské hory… Blízké moře ovlivňuje život při ústí potoků a formuje pobřežní porosty, které mají charakter mangrovů. Sladká voda se do různé míry mísí s vodou mořskou a stupeň salinity kolísá s přílivem a odlivem. Břehy potoků okupují stovky krabů a lezců. Nejhojnější rybou těchto brakických vod je halančík Aplocheilichthys 2 Bohatě zarostlý mokřad pod lávovým proudem je lokalitou Epiplatys infrafasciatus rathkei (DH)


Cesty

Samec Epiplatys infrafasciatus rathkei (KZ)

Samice Epiplatys infrafasciatus rathkei (KZ)

demických druhů rostlin a živočichů. Jen v oblasti Bamenda Highlands se vyskytuje deset druhů endemických plazů, 55 druhů obojživelníků a 28 druhů ptáků. Většina z nich je dnes díky rychlému tempu odlesňování a tvorby kulturní krajiny silně ohrožena. V nadmořské výšce nad 2000 m, kde jsme se po většinu času pohybovali, jsou vodní toky a kráterová jezera pro halančíky zřejmě příliš studená a moje pátrání se zde nesetkalo s úspěchem. Jinak už tomu bylo po sestupu do nedaleké rovinaté oblasti jezera Bamendjing. Divoká jízda žlutým taxíkem po prašné cestě, na níž zanechalo stopy období dešťů, směřovala do městečka Ndop. Při návštěvě místní hospody jsem domorodým stařešinům ukazoval fotografie halančíků Aphyosemion elberti. Vesele rozhazovali rukama a překřikovali se: „Jasně, hodně, všude! Tam, v potoce!“ Nevěřil jsem vlastním očím a uším a zachvátilo mě nadšení. V tu chvíli vstoupil do hospody vysoký černoch a dědci na něj ihned hlasitě volali: „Pojď sem, tady běloch chce nalovit nějaké čudly!“ Christopher - rybář s úsměvem neomylně ukázal na fotografii samce A. elberti NDOP a prohlásil, že to není žádný problém. Koupil jsem mu pivo a vyzvídal. „Normálně, tam v potoce, zítra v deset půjčíme motorku a v poledne jsme doma.“ Koupil jsem mu další pivo… Asi po hodině klábosení o rybách, které se nedají jíst, se Christopher zeptal: „Máš na ně něco, čím je nalovíme?“ „Jasně!“ povídám, ale neumím říci anglicky čeřínek a snažím se mu to vysvětlit. „Ukaž mi to.“ vybídl mě Christopher. Vybalil jsem čeřínek a síťku a jal jsem se uprostřed 

spilauchen. Zvláště se soumrakem se objevuje ve velkých hejnech. Kromě vysoké tolerance k salinitě zaujme jeho široké potravní spektrum. Nepohrdá ničím, co zbylo z naší kuchyně, od vnitřností ryb po chléb a rýži. Při sběru potravy však halančíci ztráceli obezřetnost a mnozí se tak stali vítaným zpestřením našeo jídelníčku.

Jedinečné hory a úspěch v Ndopu

Naše další cesta směřovala do hor Bamenda Highlands. Díky jejich značné izolovanosti (podobných nadmořských výšek dosahují nejblíže pohoří východní Afriky) zde nacházíme velký počet en6 Lezci jsou velmi hojní v příbřežních porostech mangrove (DH) 3/2005 • akva tera fórum

15


Cesty

Pokračovali jsme v pokusech odchytit ještě alespoň samičku. Vzal jsem si síťku a zkoušel to také. Neúspěšně. Po chvíli Chris povídá: „Pojď, zkusíme to ještě támhle.“ Přebrodili jsme se k místu, kde jakési stavidlo oddělovalo slepé rameno. Voda v něm byla špinavá a rostliny obalené oranžovým šlemem. Moc se mi do takové vody ani nechtělo namáčet ruce. Chris ze břehu podstrčil čeřínek pod rostliny a zatřepal s nimi. Na jediný pokus vytáhl čtyři halančíky, chytili jsme ale jen jediného. Ostatní propadli oky

V Bamenda Highlands žije několik endemických chameleónů (ZH) 4 Potůčky v horských pralesích jsou pro halančíky příliš studené (DH)

hospody plné černochů předvádět práci s čeřínkem. „Výborně!“ zajásal Chris. „Takže v deset tady před hospodou.“ Chtěli jsme jít spát za vesnici do buše, ale hospodská nám to rozmluvila a my si ustlali na verandě hospody. Nemohl jsem dospat. Kamarádi odjeli do Bamendy a já zůstal v Ndopu sám. Kolem jedenácté začínám být nervózní, ale pak si říkám. „Jsi v Africe, buď v klidu.“ A vyplatilo se. Rozesmátý Chris se šourá přes náves a vedle něj další chlapík tlačí starou Hondu. Zaplatil jsem pronájem motorky na dvě hodiny (asi 100 Kč), nasedli jsme (já i s batohem) a banánovou plantáží a cestičkou mezi rýžovými poli jsme dokodrcali k asi 5 km vzdálenému potoku. Chris se brodil kalnou vodou a hledal klidné zátočiny. Čeřínek vždy zasunul pod rostliny splývající ze břehu do vody a divoce jimi zacloumal. Asi na šestý pokus vytáhl nožovce (Xenomystus nigri). Rybka je to velmi zajímavá, ale můj cíl byl jiný. Lovec pokračoval dál a po chvíli v čeřínku uvízla drobná rybka - sameček Aphyosemion elberti! Téměř jsem skákal radostí. Splnil se mi sen. Chris mě pozoroval, smál se a kroutil hlavou. Bylo mi jasné, co si myslí. „Ti běloši jsou stejně divní…“

16

akva tera fórum • 3/2005

S přáteli před hospodou v Ndopu (ND)

v čeřínku. Zkusil jsem totéž s jemnější síťkou. Za chvíli jsem měl v pytlíku deset párů a překypoval radostí. Podařilo se mi nalovit jedny z nejkrásnějších halančíků přímo v přírodě a dozvědět se něco o jejich životě.

Tam kde vládne sucho a požáry

Naše další kroky směřovaly na sever Kamerunu, do oblasti savan. Z minulé výpravy jsme věděli, co taková dvanáct set kilometrů dlouhá cesta vlakem obnáší. Sedmnáct hodin v přeplněném vagonu společně se slepicemi, kozami a halasnými prodavači léků, afrodisiak, kazet, bot nebo banánů. Vystoupili jsme v konečné stanici v hlavním městě Severní provincie Ngaoundéré. Krajina, architektura i lidé se úplně změnili. Městu vévodí několik mešit, které nás nenechávají na pochybách, jaké náboženství zde převládá. Černoši oblečení v dlouhých hábitech jsou vyšší, vyzáblí a zdá se nám, že ne tolik černí. Je konec roku a krajině vládne období sucha. Vysoká tráva je žlutá, vzduch je plný popela z rozsáhlých požárů a koryta řek zadržují poslední zbytky kalné vody. Jen tu a tam, v plošších depresích, stále zůstávají drobné mokřady hojně navštěvované lidmi i pasoucím se dobytkem. Bez velkých nadějí jsem zkusil štěstí v jednom z kanálů ústícím do mokřadu.


Cesty

Nejprve jsem lovil v hlubší vodě bez vegetace. V čeřínku však uvízla pouze 9 cm velká ploštice. V místech, kde se kanál rozléval do plochého mokřadu, byl prosluněný a do vody splývaly zelené traviny, už na mě čekalo příjemné překvapení. Síťkou jsem prohrábl šlemem obalené trávy a hned na první pokus jsem vedle pulců, potápníků a vodních ploštic vytáhl několik rybek, které jsem okamžitě poznal. Jednalo se o stejný druh, který už jsem znal z Ndopu a který jsem dosud nosil v batohu – Aphyosemion

Autor při lovu halančíků Aphyosemion elberti v savaně (DH)

elberti. Tyto rybky byly však barevnější a měly výraznější červené pruhování. Ačkoliv jsem obě populace tohoto nádherného halančíka hýčkal po dalších 14 dní, výkyvy teplot v batohu i měnící se chemizmus vody rybky nevydržely.

Pralesní potok plný ryb

Blížila se polovina ledna a naše expedice se chýlila ke konci. Ještě před tím, než jsme si odjeli léčit těla zmožená dvouměsíčním pobytem v tropech k Atlantskému oceánu, zastavili jsme se v zóně nížinných tropických pralesů, ve městě Édea. Věděl jsem, že i zde by se měli halančíci vyskytovat. Na internetu jsem našel seznam lokalit z této oblasti. Výprava německých halančíkářů tu nalovila více než deset druhů během několika dnů.

Mokřad v savaně nedaleko Ngaoundéré je biotopem Aphyosemion elberti (DH) 6 V potoce jižně od města Édea jsem nalovil tři druhy halančíků (DH)

Z jejich přesných zápisků jsem vydedukoval, že se pohybovali autem, zastavili vždy u nějakého vhodného potoka a halančíky museli nalovit během chvilky. My jsme takovou možnost neměli. Tento scénář však naznačoval, že zde musí být halančíci prakticky všude. Po noci strávené ve vlhkem prosycené plantáži olejové palmy na předměstí Édey jsme vyrazili po hlavní silnici směrem na Kribi. Překročili jsme několik vhodných potoků, kde však panoval čilý ruch vesničanů. Prali prádlo a myli auta a motorky. My jsme chtěli najít potok, kde bychom měli alespoň trochu klidu pro pozorování přírody a hledání halančíků. Asi po dvou hodinách jsme takový potok našli. Na první pohled velmi připomínal horní tok Vltavy mezi Lenorou a Soumarským Mostem. Rychlejší úseky s peřejemi střídala klidná zákoutí, voda měla hnědý nádech připomínající slabý čaj. Okolí potoka s pralesní vegetací, v níž nebylo vzácností zahlédnout tlupu kočkodanů nebo papoušky žako, mi však připomnělo, že do Čech odlétáme až  4 Při každém prohrábnutí vodních rostlin síťkou jsem vytáhl množství pulců, potápníků, vodních ploštic a halančíků Aphyosemion elberti (DH) 3/2005 • akva tera fórum

17


Cesty

Tetry z rodu Brycinus jsou v potoce velmi hojné (DH)

za tři dny. I když byl čas oběda a mně už pořádně kručelo v břiše, lovecká vášeň mi nedovolila věnovat se jídlu. Svlékl jsem se do trenýrek a začal sestavovat síťku. Bohužel jsem zjistil, že hliníková skládací obroučka nevydržela náročný přesun přes půlku Kamerunu. Nezbývalo, než improvizovat. Uřízl jsem kus liány a provlékl jej síťkou místo kovového rámu. Byl jsem trochu zklamaný. S takto primitivním vybavením bych si ještě vystačil v kanále na savaně. Ale tady v říčce? Vstoupil jsem do vody v místě, kde klidnou hladinu pokrývaly lekníny. Odlesk povrchu vody ztěžoval pátrání po rybkách. Přesto jsem ihned zahlédl pohyb u okraje leknínů. Silueta ukrývajících se ryb prozradila, že i zde se vyskytuje některý z druhů „štiček“ rodu Epiplatys. Pomalu jsem se síťkou přiblížil k okraji leknínů a pak rychlým pohybem máchl pod vegetaci. Asi na pátý pokus jsem chytil velkého samečka štikovce, kterého jsem doma určil jako Epiplatys sexfasciatus baroi. S podobným druhem jsem se už setkal u lávového proudu na pobřeží. Mnohem více mě lákalo podezření, že by se zde mohly vyskytovat i jiné rody halančíků. Popošel jsem pár metrů proti proudu a osvědčeným způsobem jsem začal pročesávat trávu splývající do vody. Netrvalo dlouho a v síťce jsem ke své nezměrné radosti objevil zástupce skupiny Chromaphyosemion (rod Aphyosemion s.l.). Tento rod (podrod) se vyznačuje ohromnou variabilitou zbarvení a druhové určení v přírodě je bez velmi dobrých odborných znalostí naprosto nemožné. 6 Blíže neurčené rybky rodu Chromaphyosemion

fotografované v pytlíku přímo na lokalitě (DH)

18

akva tera fórum • 3/2005

Systematika je navíc dosud nejasná a spousta populací je označována pouze místem nálezu či číslem. Bez studia genetické variability zůstane jejich zařazení nejednoznačné. Při lovu v příbřežní vegetaci jsem již během půl hodiny nalovil dostatek jedinců od obou druhů. Kromě halančíků jsem ulovil asi 10 cm dlouhého hadohlavce a asi 20 cm dlouhého sumce. Mojí síťce však dosud unikaly rybky, která jsem viděl v proudu a nemohl jsem je bez odchytu určit. Rozbalil jsem tedy čeřínek. V klidné zátočině netrvalo dlouho a poodhalil jsem tajemství těchto rychle se pohybujících ryb. Větší z nich byly tetry z rodu Brycinus, které zde do-

růstaly až kolem 10 cm. Drobnější rybky, v potoce zdaleka nejhojnější, patřily k dalšímu rodu halančíků – Procatopus. Podle zbarvení se zřejmě jedná o populaci druhu Procatopus nototaenia. Výprava k tomuto potoku předčila všechna má očekávání a tajná přání. Podařilo se mi zde objevit tři rody halančíků, lišící se nejen morfologií, ale i způsobem života. Štikovci rodu Epiplatys se zdržovali při hladině v klidných částech toku, kde loví náletový hmyz. Příbřežní partie s dostatkem vodní vegetace obývali skrytě žijící rybky Chromaphyosemion a vlastní proud potoka byl doménou hbitých, hejnových halančíků z rodu Procatopus. Jsem si navíc jist, že kromě těchto druhů se někde dále proti proudu, kam už jsem se neodvážil, vyskytuje například endemický Aphosemion edeanum, nebo další, pro vědu možná zatím neznámé druhy. Obě výpravy do Kamerunu, završené úspěšným pátráním po halančících, ve mě vzbudily opravdovou lásku k zemi s nepřeberným přírodním i kulturním bohatstvím, veselými a srdečnými lidmi i všemi fenomény, odlišujícími svět africký od evropského. Kamerun je pro mnohé z nás tak daleko, a přece tak blízko. Stačí jen letenky, víza, očkování a trocha odvahy a za osm hodin letu již můžeme lovit své oblíbené rybky v jejich přirozeném prostředí. Možná tušíte, kam se za rok opět vydám… ■


Cesty

Halančík Procatopus nototaenia preferuje tekoucí partie potoku (KZ)

Samec Epiplatys sexfasciatus baroi. Tento druh vyhledává v potoce klidná místa v blízkosti leknínů a jiné vodní vegetace (KZ)

SUMMARY My records of killifish in Cameroon In this paper I present my occasional records of killifish during two expeditions to the Republic of Cameroon (equatorial Africa), which were held from November to January in 2000/2001 and 2003/2004, respectively. In December 2001 I have discovered a population of Epiplatys infrafasciatus rathkei near Mile 11 village (SW province). This village is situated at the SW foothills of Mt. Cameroon. The species is very common in a small stream spewing from the lava-flow front (from 1999), which diffuse to a flat marshland near the seashore, overgrown mainly by Anubias sp. Two kilometres to the north from this locality, I have found Aplochelichthys spilauchen, occupying a stream estuary with brackish water.

In December 2003 I have visited Ndop (NW province, Bamenda Highlands), a known locality of Aphyosemion elberti. Thanks to a valuable help of local fishermens I have found mentioned species in a drain flowing through plantations and fields about four km SW from Ndop. Fish preferred calm waters with grass-like vegetation. Fishes were caught combing of water vegetation by a small net. I have discovered Aphyosemion elberti five km south from Ngaoundéré (N province) as well. The species was very common in a marshland in savannah woodland. Fishes were also hidden in water grass. The specimens were more markedly red-striped than those from Ndop. The last locality I have visited specially for looking for

killies was a rain forest stream crossing the road to Kribi, about five km south of Edéa (Littoral province). At this locality, I have caught three species of killifish. Calm waters with vegetation occupied a species of Epiplatys, which I have determined as Epiplatys sexfasciatus baroi (according Seegers’s Aqualog). In dense vegetation near riverbanks I have caught an undetermined species of the genus Chromaphyosemion (Aphyosemion s.l.). The last species, Procatopus nototaenia occupied open running stream and it was the most abundant fish at the locality. I have caught some other sympatric species, such as Brycinus tetras and undetermined species of catfish and snakehead fish. Ondřej Sedláček

3/2005 • akva tera fórum

19

Profile for Roman Slaboch

Halančíci z Kamerunu  

Článek z časopisu AKVA

Halančíci z Kamerunu  

Článek z časopisu AKVA

Profile for czka.chs
Advertisement