Page 1

0


1


2

BRETTOVY PSÍ POVÍDKY jiří čunát


3


4

... nikdy jsem nechtěl psa. bál jsem se starostí a povinností. jenže jsem dostal herriotovu knížku . pak přišlo naléhání a konečně rozhodnutí. dveře a srdce se otveřely. pan Bé vstoupil...


5


6

PRVNÍ ...Pes je velmi neprozřetelný. Nikdy se nestará o to; máte-li pravdu nebo ne; neptá se; jste-li bohatí nebo chudí. Jste jeho kamarád… Drží se vás stále; aby vás potěšil; bděl nad vámi; a v krajním případě dal za vás i svůj život. Bláhový pes; bez rozumu a bez duše.“ G. Klapka Gerome

..co je pointa, řeknu bez nesnází, to je to co přijít má a nepřichází... ta písmena jsou o tom, že pes nemá rozum a nemá duši, protože... je bláhový, protože dává svůj rozum a svou duši nám... přestože nemáme pravdu, přestože nemáme peníze, přes všechna přestože...! ...lůček pro pavla a jardu, a pro všechny, kteří tomu hoví...


7


8

ALBERT HEIM „Mám dojem, že dobrý bernský salašnický pes je díky své celkové souměrnosti a nádhernému zbarvení a kresbě asi nejkrásnější pes, který existuje. Jiné rasy jsou zajímavé a krásné pro své zvláštnosti. Bernský salašnický pes je podle mého názoru krásný svou normálností.“ Albert Heim


9

Albert Heim (1849-1937) byl švýcarský profesor, geolog a kynolog. Jako kynolog se věnoval plemenům horských psů. V roce 1874 objevil na severu Švýcarska jeskyni Kesslerloch, jedno z nejvýznamnějších nalezišť z konce doby ledové v Evropě, které dokládá stopy osídlení z doby paleolitu. Takzvaná magdalénská civilizace, asi 14 000 let naším letopočtem, po sobě zanechala kosti mamutů, nosorožce srstnatého, kozorožce a psa domácího. Jak se tenhle objev dotkl pětadvacetiletého Alberta, netušíme. Každopádně za dalších čtyřicet let napsal o salašníkovi slova, která tvoří začátek. Začátek tohohle povídání, začátek seznámení s tímhle plemenem a hlavně začátek poznávání psí povahy. Povahy, která je ještě mnohem krásnější, než začátek, než vzhled. Když jsem spal v průsmyku Svatého Bernarda, nemyslel jsem na světce, ani na psy. Narozen v Krkonoších, žijící v Lužických horách, byl jsem znovu uchvácen pohledem na Alpy. Mont Blanc. Až za několik let uvidím Ararat. Až mnohem později najdu rozdíly mezi Bernardem a Bernardem. Menthone a Clairvaux. Svatý jako svatý. Pes jako pes. Jenže právě v těch drobnostech jsou ukryty ty nejpodstatnější věci. Švýcarské Alpy a v nich psi. Bernardýni i Salašníci. Jeskyně s kostmi. Albert, který je najde, protože byl geolog. Nevíme, jaký byl ten dotyk. Ale díky psí nadaci, která dnes nese jeho jméno, tušíme, že to byl dotyk drobný. Něžný salašnický dotyk s doživotními následky. Brett to nejčastěji dělává tak, že si sedne nebo lehne hodně blízko vás. Pak se maličko pohne, a naprostou náhodou se najednou ocitne v pozici, kdy se vás maličko, téměř neznatelně dotýká. Ten dotyk mu dá jistotu, že je vše v pořádku a vesmír letí správným směrem. A on má díky tomu dotyku, díky té jistotě, šanci mnohem pozorněji a pečlivěji sledovat svět. A vy taky.


10

O ELEGANCI


11

Bernský je krásný pes. Vzhledem, ale především povahou. Když jsem viděl a poznal prvního, napadlo mne: moula. A později mne to pak napadlo ještě mockrát. Tomu prvnímu jsem zavřel dveře od hotelu před nosem a zamkl. Oběhl celý složitý komplex staveb, do tlamy elegantně, tak aby nic neodřel, chytil kliku, otevřel si dveře a radostně přiběhl lokálem z druhé strany. Moula, ale dost mazaný. Rozhodně víc, než by se na první pohled řeklo. Brett spal své dvě první štěněcí noci pod vánočním stromečkem. Pak si oblíbil strategické místo na křesle v rohu místnosti. Všechno viděl, všechno věděl. Pořád moula, ale vždycky nenápadně sledující okolí. Vždycky v kontaktu s lidmi. Moula s přehledem, který se proměnil ve zlomku vteřiny ve žhavou, padesátikilovou, tříbarevnou šmouhu. Kdykoliv se někdo oblékal. Kdykoliv šel ráno předvést kotrmelec do postele. Kdykoliv uviděl klouzačku na dětském hřišti. Kdykoliv měl chuť. Kdykoliv se mu chtělo. Brett zastává názor, netuším, kde k němu přišel, že není moc podstatné, co udělá, ale jak to udělá. Hlavní jeho heslo je elegance. I když to nevyjde, i když uklouzne tlapka… vždycky mu jde o styl. Natáčení na cvičáku: splnil dané úkoly, ale hlavně se pokaždé podíval do kamery. Jemu prostě záleží na tom, aby dobře vypadal i v práci. Frekvence, rychlost, intenzita a hloubka našich myšlenek se člověk od člověka výrazně liší. Do lidství jsme namočeni všichni stejně, ale každý člověk je neopakovatelný, jedinečný originál. Svět vidíme sami A jen těžko si dovedeme představit, jak hodně se rozchází myšlenkové postupy naše a psí.


12

Hledáme těžkosti, přehrabujeme se stále dokola ve veteši a haraburdí. Brett vytrvale, a to zdaleka nejen v myšlenkách, vytrvale spěchá k lepším časům. Nepřekonatelný optimista. Když jsme šli poprvé natáčet do továrny, měl jsem o psa i textilní průmysl zbytečné starosti. On se nebál ani chviličku, on byl každou vteřinu šťastný. Moje myšlenky: nové prostředí, hrůza, co na to řeknou, rámus, hodně lidí, panika, rušit někoho v práci, nehodí se to, ten pes je fakt velkej, co zničí... Brettovi myšlenky: nové prostředí, paráda, šedesát švadlen, šedesát svačin, stačí přiblblý výraz a vrtět oháňkou, to vyjde… Vyšlo. Přiložená pohyblivá minuta je zajímavá zpomaleným koncem a psí otázkou: „nepřehnal jsem to? …raději se přesvědčím.“ (na videu je Brettův skok oknem do vrátnice) https://www.youtube.com/watch?v=2M_1ac2h4WA


13


14

KTERAK BYL V ÚZKÝCH Podobně jako v pohádkách. Tři přání, tři úkoly. Jen tak se začnou dít opravdové a skutečné věci. Do pohádek se pak vkládá ještě čtvrtá věc. Zdánlivě jaksi navíc. Mělo by to být: třikrát a dost. Jenže, prejže rejže. Čtyřka je dynamizující rozměr. Aby se vědělo, až jednou budeme na pohádky velcí. Protože život je složitější než pohádky. Tři základní úrovně paniky. 1. nácvik na letecký poplach. 2. stavy, kdy si připadáte jako kocour, kterému namazali tlapky sádlem a hodili ho oknem do továrny na výrobu houpacích křesel. 3. všechno zvládáte, hořáky naplno, kontrolky na zelené, ručičky na budících zaražené docela napravo a najednou – smyky. Brettova čtyřka přichází v okamžicích, kdy se ostatní příslušníci domácnosti oblékají a zapomínají, i přes důrazné štěkací napomínání, na vodítko… Jenže Brett má i pětku. První jsem zažil na chodníku a na silnici před sámoškou. Brett tenkrát dostal dobrotu za čekání. On má nakupování docela rád: Počkáš, dostaneš, je to jednoduchá rovnice, která se dá prokládat mnoha psími proměnnými – neuvidí, co dělám, dokud se nevrátí. Dobrota, děti, které jsem neviděl a které chtěly hladit, nasedám na kolo, kravál brzdícího auta… a Brett pod ním. Nikdy na tu chvíli nezapomenu, nikdy, ani kdybych byl odsouzen žít na tisíce let. Nikdy. Řidič se na nic nezeptal, auto odjelo. Pes, zmáčknutý strachem do klubíčka, běžel s nářkem nikam.


15

Utíkám, pak se vracím pro kolo a jezdím. Hledám nikam. Křičím do tmy pět psích písmen. Po dvou hodinách volám posily. Osm hodin neživota. Všechna místa, všechny představy: nějaká vnitřní zranění, pod stromem, natažený v příkopu, běžící pryč před bolestí, v lese, kde jsme se včera procházeli. K tomu slova lidí, které jsem potkal a úpěnlivě prosil: „ne neviděli“ a později „jo vy myslíte černýho, tak viděli.“ Střídali jsme taktiky a postupy. Mobilní operátoři slavili hody. A Brett si šel té noci lehnout ke klášteru. Tam, kam chodil do práce. Salašnický je pracovní pes. Druhou jsem sním pak prožil při psaní diplomové práce. Na psaní v křeči termínu je berňák nepřekonatelný. Zamotaný do klubíčka v křesle u počítače, kontroluje, jak na tom jste. Ze psa vzniknou oči, čumák a barvy. Pohoda. Doprovodí vás, kdykoliv se kamkoliv pohnete. Jenže kolem půlnoci komplikace. Začne naříkat, nemůže chodit, nedokáže sedět. Rozjíždějí se mu tlapky všemi směry. Jako když se snažíte jít po ledě. Po hodně dobrém ledě. Pohon čtyřikrát čtyři je naprosto k ničemu. Volám doktory. Jednou jedinkrát se po mne Brett ohnal: snažil jsem se ho uložit. Seděl u dveří a chtěl jít ven. Nešlo mu to. Opíral se o zárubeň, přední nohy se mu znovu a znovu rozjížděly. Ano bernský má smutné oči a tenkrát se na mě těma smutnýma očima díval smutnosmutně.Pustil jsem ho ven. On se plazil, já jsem brečel. Přišlo ráno, nechal se zvednout na postel a usnul mi v náručí. Devět hodin. Od té doby to nikdy neudělal. Pak zazvonil zvonek u dveří. Brett zaštěkal a vyrazil objevovat svět, tolik veliký do šířky i do délky. Kreslil vrtící se oháňkou do vzduchu, že o nic nešlo a že by byl rád, kdybych o téhle noci moc nemluvil. Tak alespoň píšu. Bernský hrdý. Salašnický statečný.Nikdy na ty chvíle nezapomenu, nikdy, ani kdybych byl odsouzen žít na tisíce let.


16


17

DRUHÁ ZÁSADA TAJEMNA …věci se navzájem ovlivňují, i když přímé spojení bylo přerušeno…


18

Brett to má tak, že problémy podobného druhu řeší čichem. Pořád pátrá očima po okolí, ale rozhodující slovo a velení má jeho čenich. Dvojka je sluch. To čenich rozhoduje o rychlosti jeho pohybu vpřed, o zastávkách a zdrženích. Čenich mu s jistotou přináší staré příběhy, v kterých hrál hlavní roli i naději na atrakce a taškařice, které ho čekají někdy v budoucnosti. Třeba za vteřinu. Brett by byl nepochybně specialistou pro boj ve vysoké trávě, miluje její šustot. Čumák na zemi, pes je neviditelný… jen ten zvuk. Oblíbené místo: nedaleko od lidí, bez přístupové cesty, musíte projít vysokou travou. Nejlepší je tahle necesta cesta na podzim. Kameny uprostřed dávno nesečené louky. Lidská obydlí na dohled, dálky cest a kopce na dosah. Je to procházka nikam, v tom je skryto právě ono tajemno. Sednete si v samotě, kterou jste získali za půl hodiny chůze. Odpočíváte v blízkosti psa, který ví. Je docela jedno, co jste včera a dnes pokazili. Nezáleží na starostech, které vrhají stíny na cesty, po kterých zítra půjdete… stejně na ně narazíte. Teď jste nedaleko, jste uprostřed. Nic se vám nemůže stát. Je jedno jakou rychlostí Země sviští vesmírem. Jste v bezpečí čumáku. Čenichu psa, který leží ve vaší těsné blízkosti.


19


20

MISTROVSKÝ KOUSEK Pokud je nejlepším přítelem člověka jeho pes, tak se ten pes dostal do potíží. Edward Abbey


21

Je to trochu jako poker. Žádná moc velká taškařice. Chce to ledový klid, soustředit se, hledat detaily a pak ještě detaily detailů. Sázky jsou neomezené, karty cinknuté, rozdává vždy jen on. Největší problém hry ovšem spočívá v tom, že pravidla i jejich změny (které jsou možné i v průběhu právě hrané partie) stanovuje pouze Brett. Základní pravidlo, které nesmí být porušeno: lidé a jejich oběd (dá se to hrát i se snídaní, večeří, svačinou a tak podobně), vše pečlivě naštelováno - stůl, nenucená konverzace, ubrousky, tlumená hudba… Podzákladní pravidlo: pes je vychován a ví, že nesmí loudit, sedí v dostatečné vzdálenosti, nepoužívá GPS, ale je to fakt na milimetr, sedí vzorně, případně ještě vzorněji leží. Průběh: zapne si oční panenky do režimu automatického pilota. Je to mnohem složitější systém, než cyklovač stěračů, ale pro přiblížení situace to stačí. Napětí: Lidé jedí, pes nedělá vůbec nic, pracuje pouze autopilot. SW detail APOP (autopilot očních panenek): pravý člověk pohled detail, doblba detail, levý člověk detail, pravý člověk detail… Letecký snímek: pes se v žádném okamžiku nepohne SW detail APOP: frekvence se mění, předměty sledování se střídají. Položení karet:


22

1. lidé vstávají a odevzdávají své jídlo na předem určené místo a vlastně ani netuší, proč 2. pes se něžně vlní, což znamená: nevím, co se děje 3. psí taneček: „Jsem rád, že jsem tady u vás.“ Vyplacení výhry: miska, mlaskání a radost z povedeného kousku


23


24

RITUÁLY „Spatřil jsem v psích očích prchavý výraz pobaveného pohrdání a jsem přesvědčen, že psi si v podstatě myslí, že lidé jsou blázni.“ John Steinbeck


25

Především tedy radostné rituály. Budete potřebovat: jakýkoliv osobní automobil. Odbočka. Dobrý je i vlak a zvláštní oblibu má Brett v autobusech. Domečky na kolečkách, to je pro něj od malička skvělý prostor pro navazování přátelství. Košíku se dokáže zbavit šup šup šup. Nedůležitá drobnost. Lidé mají svačiny, nemají kam utéct a on si může sednout nebo lehnout opravdu, opravdu hodně blízko. Počítají se ovšem jenom autobusy, ve kterých smí cestovat. Někoho vyprovázet, nebo jít jen naproti, to je normální podvod. Být tak blízko a neužít si taškařic. Stejně, jen tak cvičně, zkusí nastoupit zadními dveřmi. Konec odbočky. Takže auto s kufrem vzadu. Dětské hřiště se skluzavkou. Jízdní kolo s cyklistou. Psí kůži o jednu velikost větší, než je třeba. Ráno a postel s probouzejícími se lidmi. Autem nejdřív nejezdil Brett moc rád. Teď se z toho stal návyk, psí posedlost. Pes kliďas se promění v okamžiku, kdy uvidí auto s otevřeným kufrem. Nikdo cizí ho ještě nesvezl. Ale naskočit umí mistrně. Zvlášť oblíbené jsou velké samoobsluhy, tam se vždycky něco najde. Nasedne, lidé začnou křičet, on s úsměvem vyskočí a pokračuje ve své spanilé krasojízdě. Přemluvit toho bambulu, aby sjel klouzačku, byl problém. Teď se sveze pokaždé, když je příležitost. Trošku problém, že mu bráníme jet několikrát za sebou a pak také to, že zásadně nedodržuje pořadí v dětské frontě. Předbíhá a ještě má ten provinilý výraz v obličeji, takže se na něj nikdo nedokáže pořádně naštvat. Jízda na kole je sázka na jistotu. Nejdřív štěkot při rozjíždění („nebude to jen taková nějaká malá projížďka, že ne“) a pak běh a doširoka se smějící tlama. Kolo má pro Bretta psychoterapeutický význam. Ten pes je sám před sebou, ale hlavně před svými psími kamarády důležitější, potřebnější. Jeho sebedůvěra roste.


26

S kůží to dělá tak, že si protáhne přední a pak zadní tlapy. Důstojné, klidné, pomalé a pečlivé protažení. A bez jediného varování se na plné pecky oklepe, aby bylo slyšet, jak na něm kůže vlaje. K tomu se, ta o jedno číslo větší velikost, bezvadně hodí. Brett nespí, s lidmi a s peřinou, moc rád. Čas od času přijde na návštěvu. Prostě věc dobrého vychování a slušnosti. Ráno ale nevynechá téměř nikdy. To už je rituál. Má radost z toho, že je nový den. Pokaždé se na něco těší. A aby to dal najevo, skočí do postele a předvede živý psí padesátikilový kotrmelec mezi ještě polomrtvými lidmi.


27


28

O POČASÍ A NADÁVÁNÍ Psí znamená, v přeneseném významu velmi často tolik co špatný, bídný… Říkáme psí život, psí strava, psí dílo, páter Jan píše Janu Henrichovi ze Švamberka o psích kacířích (1495) a v staročeské divadelní hře Ruth, v roce 1604, spílá čert Kornifel Noemi a Ruth dokonce „psích vopic“ Podobný význam má i rčení „ve psí býti, ve psí učiniti“ a řada dalších odvozenin: peský, pesky, peskovat, psota, psotný, psotník, psovati… Psí počasí je tedy bídné, hanebné počasí, že by psa nevyhnal; v tom smyslu utěšuje se také Čelakovského pocestný v roce 1839 „ej, co já dbám na té cestě na psoty a sloty“. 1918 Naše řeč, ročník 2. číslo 6


29

Jenže je to drobně jinak. A tahle drobná nepřesnost je zdrojem mnoha komplikací. Funguje to s nulovou odchylkou. Lež je často mnohem pravděpodobnější, než skutečnost. Ano, lež má opravdu krátké nohy, ale běhat umí děsně rychle. Takže. Dřív se rok nedělil na čtyři období, ale na osm ročních dílů. Nejteplejším dnům (od 21. července do 24. srpna) se říkalo vrcholné léto, nebo také ještě dříve psí dny, podle středověké astrologie a podle souhvězdí Velkého psa. Druhou, pravdivou, verzi potvrzuje i často posunovaný význam názvu Kanárských ostrovů, ostrovů věčného léta. Ano, kanáři, ptáci, jsou pojmenováni podle ostrovů, ne naopak. Canis je pes. Takže ostrovy dostaly své jméno díky psům. A aby toho nebylo málo, Dies caniculares, staré latinské rčení, je obrat pro vedra. No a poslední trumf, kanikuly, rusky prázdniny. Zkrátka a dobře, psí počasí je nádherné počasí. Až moc nádherné.


30

Teď je tady konečně Brett. Dynamizující rozměr příběhu. Pohyb, deformace přímých linií, odpoutávání se… Základní abecedu lidské řeči tvoří nadávání, stěžování, problémy a těžkosti. Máme to v životě tak složité. Češi v tomhle směru dosahují neuvěřitelné úspěchy. Muslima jsme viděli, jen když nám Turek prodával ve svém stánku kebab, ale na islámské vlně jsme surfaři nejlepší. Psi to mají naštěstí dokonale jinak. Tak jako my nadáváme na počasí, děj se co se děj, Brett vnímá klima, podnebí, sluníčko, mraky, teplo a zimu docela jinak. Na procházku půjde kdykoliv. Prší? Nevadí, na to se neptal. Bude procházka dlouhá? Výborně. Zima? Dělej, pak se ohřejeme u kamen. Jedinou výjimkou je právě to děsné horko. Jenže to dá zdravý rozum. Pokud je moc velké horko, nenaděláte nic. Lepší, než někde courat, je natáhnout se do stínu a počkat na soumrak. Někdy se dá dělat to a jindy ono. Je zbytečné nadávat a vymýšlet vypínač na počasí. K úvodním slovům by se hodilo spojení o psím rozumu. Je to rozum vyvážený a normální.


31


32

NEMOCNICE Ano, udělal jsem to. Hodně věcí se mnou nemá nic společného, ale stále za ně dostávám rány osudu, život je boj. Tohle je ale něco jiného, udělal jsem to naschvál. Pohladil jsem kočku proti srtsti, podtrhl jsem stoličku rozumu. Anelies umírá. Návštěvy v nemocnici, Bohosližby, Luboš, páter Baláž. Červen a červenec 2016. Vznešený a ušlechtilý čliověk Anelies. Brett se mnou chodil často. Smrt není velká legrace. Choval se něžně. Čekal v parku až přijedeme z pokoje, mačkal se, dal si kousek svačiny, koukal, čekal u dveří až se vrátím. No a já jsem si přál Bernského v nemocniční posteli, deset vteřin. Nepovedlo se. Nechal jsem ho ale za jezdícími dveřmi a jel s Anelies na křesle na pokoj a když už byla chodba hodně dlouhá, otočil jsm se na něj a kývl. Bylo to tolik zvláštní a nepatřičné v nemocniční chodbě, ale bernský salašnický nezachraňuje jen v horách. Proběhl chodbou, smál se a přimáčkl se k Anelies, naposledy. Jsem moc rád, že jsem to udělal.


33


34

NA NEBESKÝCH PASTVINÁCH Vrátit se zpátky na stejné místo, to je něco docela jiného, než vůbec neodejít. Uvidíte věci, místa i lidi jinýma očima. A oni uvidí jinak vás. Hlava se vám naplní hvězdami z cest, po kterých jste chodili. Na expedicích je to vždycky stejně krásné. Nic neuvidíš dvakrát, všechno jen jednou. První den nešlapu moc. Kontrola těla, vybavení, kola a hlavně zkoumám novou zemi. Na expedici jsem nikdy neonemocněl, cestování má zvláštní moc. Doma je to jinak. Musíš trénovat oči, nejlínější lidský sval, tak, abys každou opakovanou drobnost viděl nově. Nic není stejné. Každá cesta do práce může být dobrodružstvím. No a pak jsou naprosto nepochopitelné výjimky. Třeba Nebeské pastviny. Ukázal mi je Karel. Na Pastviny jsem šel sám ještě dvakrát. Pak uteklo deset let bez Pastvin. Věděl jsem o nich, na ně se nedá zapomenout. Ale najít jsem je už nikdy nedokázal. Pět pokusů plných bloudění. Změnil se les i cesty. Unavený šestý pokus a v lese jsem potkal Bretta. Hledal jsem Pastviny, našel jsem tříbarevnou, chlupatou a šťastnou kouli. Je mi jasné, jak hodně je to nepravděpodobné. Jenže pravda, na rozdíl od lži, nepravděpodobná bývá. To byl den, kdy jsem se na Pastviny vrátil. Ne ještě není konec. V pátek přišel po dlouhé době Brett a v ten samý den se objevila i stará fotografie Nebeských pastvin. Nepochopitelnost se obrátila naruby. Čekal jsem na psa, objevily se Pastviny. Netušil jsem, jestli mne pozná. Představoval jsem si to shledání na mnoho způsobů. Jenže realita byla docela jiná. Sedí v kufru auta. Prohlíží si mne. Teď ty výčitky: "Kdes byl takovou dobu? Kde jsou všechny naše staré kousky? Uvědomuješ si, že žiju sedmkrát rychleji než ty?" Ano přidal k tomu i ty výstupy, za které by se styděl druhořadý herec vesnického ochotnického souboru. Ano, skočil nejdřív na zadní sedadla a pak na místo řidiče, abych věděl, že je ve formě. Jenže psí dojetí nezamaskoval. Pan Porsche kdysi vyfotil Nebeské pastviny. Fotografie byla u jeho dcery. Ta ukazovala obrázky Karlovi. Pan Porsche byl velký fotograf a snímků pořídil spoustu. Proto se tenkrát se na Nebeské pastviny nedostalo. Čekaly na Bretta. A to už je konec. Pan Brett na Nebeských pastvinách.


35


36

PŮJČOVNA MASEK "...zapadá slunce" řekl, a protože měl smysl pro detail, dodal ještě: "takže bude brzy tma..." Určitě to nebude úplně přesné, ale výraz "antigestovej" používá nejvíc Pepa Nos a pak já. Zuzce říkám často, že je antigestová, Bára naopak antigestová není. Je to slovo všelék na jakýkoliv dohad. Je to roštipád na cokoliv, když už nevíte, kudy kam. Třeba lední medvěd, je antigestovej, nemá mimické svaly, a vy nepoznáte, jakou má náladu, jestli se směje na kámošení, nebo se chystá udeřit. Psi, dobře především pan Bé, tuhle mou teorii dokonale vyvrátil. A nejen tuhle. V kázáních jsem často poukazoval na to, že jediný tvor, který se dívá na nebe, do nebe, je člověk. To kvůli naději. Nohy na zemi, hlava v nebi. Nevím, který čurifuk tohle mé polomoudro prozradil Brettovi, ale on se dívá na nebe velice často. Pozoruje mraky, pomalými pohyby hlavy kopíruje let ptáků, mžourá do slunce... Jeho tvář, jeho oči jsou mnohem gestovější než lidské obličeje. Ne, že by lidé byli negestoví, jenže často z jejich výrazu nepoznáte vůbec nic. Kam se hrabou červené nosy na gumu, vycpané podprsenky a další převleky. Zvířata, ano včetně medvědů, nezakládají maškarní spolky a půjčovny masek jsou pro ně místem opovrženíhodným. To člověk se rád převléká i bez kostýmů. Mezi kamarádstvím a podlostí je tak u lidí hranice neznatelná. Brett si ve svém životě slíbil, nebo to dostal do vínku, kdo ví, že bude hrát vždycky rovně a na karty vespod balíčku nikdy ani nepomyslí. Což mu život mezi lidmi notně komplikuje. "Dobře, musíte ráno do práce, chápu, ale nevidím důvod, proč mne kvůli tomu budíte, když mne pak nevezmete ani na krátkou procházku. Ano prší, ale to tak nebe prostě čas od času dělává. Deset minut by vás


37

přeci nezabilo. Jasně, počkám na vás, ale nechte mě na mém místě, nezavírejte mě do obýváku, vždyť ho téměř nepoužíváme, je to tam děsně nepsí a cizí." Jenže lidský rozum. Aby nám to Brett vysvětlil naprosto jasně, rozkousal každý den jednu knížku. Varovný psí výstřel do vzduchu. Neomylně právě tu knížku, kterou jsem si četl naposledy. Tu, které jsem se jako poslední dotýkal. Nejdřív jsem si myslel, že je to náhoda. Pak už jsem všechno sledoval mnohem pečlivěji: poloráno - polonoc, budík, ještě deset minut, panika, cesta k vodítku, psí radost, déšť, psí ujišťování, že o nic nejde, obýváková neochota, neomylně přesně TA knížka, provinilé pohledy, postoje a posedy při návratu. Domluvy naprosto k ničemu, vlídná ani zvýšená slova nefungovala. "Proč právě tahle knížka, na té mi tolik záleželo." Mlčky psí gesta: "proč právě procházka, proč bez křesla, na tom tolik záleželo." Hodně knížek se dostalo do knižního nebe, než jsem to vzdal. A tak Brett čeká tiše a trpělivě. Tak jak na to prackou přísahal a na svém slibu nic nemění. Až si budete připadat mezi lidmi jako v medvědím výběhu, vzpomeňte si na psa. Dojdete tak klidu a pohody. Někde jsou pořád ještě věci takové, jaké mají být. Opravdové. Osoby a obsazení: Brett, obývací pokoj, John Steinbeck (Zlatý pohár, Neznámému bohu, Ryzáček, Pláň Tortilla, Hrozny hněvu, Na plechárně, Toulavý autobus, Nebeské pastviny, Na východ od ráje), JamesJoyce (Odysseus, Dubliňané), Jerome Klapka Jerome (Jalové myšlenky lenivého člověka, Dělat věci s rozmyslem je ztráta času, Tři muži na toulkách). poznámka: pořadí si nepamatuju


38


39

MAGNET Funguje to naprosto bezchybně. Nulová tolerance, absolutní jistota. Přijít někam s hafhovadem model Brett, to znamená kontakt. Úterý, zahrádka u vietnamského KFC. Pak ještě pojedeme do nemocnice a On si vybere další díly obdivů. Teď ale polévka Pho. Vedeme řeči projektové: OPIK, IROP, specifická pravidla žadatelů výzev, Norské fondy… nerozumím té tatarštině ani zbla. Přichází neznámý pán a plynule navazuje. „Tyhle psy já znám, taky jsem jednoho měl. Ale není to nic proti tomu, co se mi stalo těsně po válce. Jeden Slovák mi řekl, jestli bych nechtěl psa. Neměl takovou srst jako tenhle. Byl ježatej jako kartáč, malý uši měl. Když se slepici ztratila kuřata, on jí je našel. Malý králíky chránil. Bezvadnej byl. A jednou jsem se s ním šel projít. Měl jsem ho na vodítku a on uviděl kozu.“ Brett leží a významně pozvedne oční víčka. „Pes se rozběhnul, táhne mě, celej od krve jsem byl, a rozsápal tu kozu na cáry. Říkám doslova na cáry. On to byl vlk. No a jak se v něm ta krev vzbudila, už to s ním nešlo. Byl tam jeden, kterej žral psy. Že si ho vezme. Zavřeli jsme ho do boudy, ale on vyrazil vrátka, prostě to nešlo. Museli jsme ho chytit do lasa, vytáhnout na strom a tak jsme ho zastřelili. Řikám, to bylo něco úplně jinýho, než tenhle. Mějte se.“ Magnet, který přitahuje lidi. A rýžuje z nich zlato příběhů.


40


41

BERNSKÝ BOJOVÝ Nejčastěji se usmívá nebo chodí s takovým přiblblým výrazem. Jeho mimické svaly bezvadně dokáží zahrát stav smutku, provinilosti a přivodit vám výčitky mnoha různých barev a odstínů. Druhořadý herec ochotnického souboru by se za takové výkony styděl, ale u něj to prostě funguje. Dostane dobrotu, vezmou ho na procházku, dovolí mu věci, kterých po jeho odchodu litují, hladí ho, drbou... Bláhoví lidé. Za maskou komedie a dalších kousků je ale ukryta pravá substance psa, psoví psovitost. Brett je pes společenský, rád si v klidu sám odpočine, ale mnohem víc miluje společnost. Psí kamarádi, zajíc, kočka, vrána, moucha, lidi... je mu to jedno, jen nebýt sám. Brett je pes elegantní, záleží mu na tom, jak vypadá a co si o něm kdo myslí. Každou svou chybu, nepovedené maličkosti, hned maskuje další historkou, aby se neřeklo a už se o tom dál nikdy nemluvilo.Uklouznutí packy, kočka, která mu utekla, zvuk, kterého se lekl, je vzápětí přikryt provinilým výrazem, popoběhnutím, dováděcími atrakcemi, čímkoliv. Brett je ale kupodivu a docela překvapivě také pes bojový. Rozhodně se nedá jen tak vlákat do obyčejné pouliční psí rvačky, štěkající vzteklí psi za plotem nebo na vodítku jsou mu k smíchu, přehlíží je, dokáže vymazat jejich obraz i zvuk, stanou se neviditelnými a nehlučnými, protože pan On má něco mnohem důležitějšího na práci. Spali jsme spolu pod širákem. Nemá to moc rád. Hodně zvuků a vůní. Navíc tvrdí, že mě musí hlídat, ve skutečnosti se bojí, já to vím. Lehne si těsně, tak aby cítil dotyky mých nohou ve svém kožichu. Ve tři v noci hrozný rachot, napadl nás honácký australský pes. Než jsem rozsvítil baterku, bylo po všem. Honácký prchal, Brett za ním vyrazil jen dva tři kroky, zaštěkal (dal si záležet, aby to bylo hodně strašidelně a hluboko a pak si šel v klidu lehnout. Do tmy by sám dál nešel, ale u spacáku si pečlivě užil své vítězství.


42

Ráno jsme se zabalili a vyrazili dál. Bojovná noc a tma zapomenuta. Svítí sluníčko, začíná nový psí den, těch očekávaných příběhů v čumáku. A najednou se zezadu, podle a potichu vyřítil australský. Škoda, že to není nahrané, pustil bych si to několikrát a hodně zpomaleně. Zlomky vteřin: skočil na Bretta, ten se schoulil do klubíčka a přetočil. Najednou se zapíná zvuk, děsně nahlas psí řeč ve dvou mutacích – anglicky a švýcarsky (ano němčina, francouzština, italština i rétorománština namíchané do třaskavé směsi). Vteřiny. Brett nemilosrdně zaútočil a vetřelec to vzdal podruhé. Celý den, Brett dělá jakože nic, nemá ani škrábaneček, užívá si výlet ve skalách. Australský honácký strávil hodně divný den schoulený v boudě, přemýšlel o tom, kde se stala chyba a proč má tak hroznou kocovinu.


43


44

VÁNOČNÍ POHLAZENÍ Dlouho jsme se neviděli. Utěšuje mě, že Brettovi se nestýská. Žije přítomné okamžiky na plné tlapky. Vzpomněl by si, pokud by mne někde cítil, ale na to jsem příliš daleko. Když se dostane na místa, kde jsme se potkávali, několikrát se rozhlédne, jestli se neobjevím. Ale to je vše. Nezapomene na mě nikdy, ale na stýskání a vzpomínky není zkonstruovaný. Neviděl mě dlouho a pak najednou přišel sám. Neskákal jak jeho zvykem, neštěkal. Byl důstojný, jen se vlnil, mazlil se a užíval si každou vteřinu. Zkontroloval zahradu i dům, lehl si ke mě do postele. Když jsme se šli, projít držel se stále v těsné blízkosti. Chtěl hladit, hladit a hladit. Chtěl být blízko, nepropásl ani milimetr společného času. A to je všechno.


45


46

KTERAK V BETLÉMĚ PŘEBALOVALI Tohle je Vánoční pohádka. O velkém psovi, nebojácné vráně a opravdových Svátcích. Ten pes slyší na jméno Brett, ty slavnosti se jmenují Vánoce a vrána nevím. Nedozvíte se v tomhle povídání o té trojici všechno, ale něco málo přeci. A to je většinou lepší než nic. Zkrátka a dobře, delfíni nejsou ryby ale rozumová centra oceánů. A moře není nic jiného než hodně hustý slaný vzduch, kterého je obrovská spousta. Opravdu děsně velká spousta. No a lidský mozek není nic jiného než chladič na krev. Člověk totiž není kupředu životem hnán tím pytlíkem šedivé kaše, který má za očima, ale především svými přáními a sny. Proto také chodíme vzpřímeně. Abychom měli hlavu v nebi. Aby se nám lépe snilo a aby mohl chladič správně pracovat. Nejdůležitější člověčí úkoly v životě jsou pak: chránit a opatrovat své sny, nezaměňovat své vlastní sny za sny cizí a dávat pozor, abychom při snění do něčeho nebo do někoho nenarazili. Brett je pes a sní toho hodně a sní sny hodně podobně jako lidé. Často se dívá na nebe, často pozoruje hvězdy. Včera byl překvapený, protože z nebe, o kterém si myslel, že už ho zná, začalo sněžit. První vločky jeho života. Začal divoký, radostný, skočný psí tanec, při kterém Brett sedm vloček nemilosrdně zamordoval svou zubatou, do široka otevřenou, smějící se a lapající tlamou. Brett vůbec provádí všelijaké psí kusy, ale když si myslí, že ho nevidím, nejraději pozoruje nebe. Při svítání, ráno, v poledne, navečer, při stmívání, za šírání, při soumraku, když je slunce v šarlatu, v každé roční době, ale nejvíc v noci, když může vidět zářící hvězdy.


47

Díky téhle své zálibě se ostatně také seznámil s vránou. Nejdřív se stydlivě a zvědavě pozorovali, pak se přibližovali, připosedávali, připoskakovávali. Teď už sedají blízko vedle sebe jako opravdoví kamarádi. Jen si spolu nehrají. Ptačí a psí hry se od sebe tolik liší. Nebeské a pozemské radovánky jsou z různých soudků. Hodně si spolu ale povídají. Kolik jim to dalo práce najít společnou řeč, kolik museli vynaložit nadlidského úsilí, aby si porozuměli. Oni příslušníci zvířecích říší, navíc jeden zástupce nebeských výšin, druhý horský pes. První se svobodně vznáší mezi oblaky oblohou, ten druhý stojí všemi čtyřmi pevně na zemi. Stonásobný hmotnostní i velikostní rozdíl. Nebe a dudy. Nebe a země. Jen si to představte. Ty patálie s překlady. Každé slovo může mít tolik významů a odstínů. Některá slova nechali vůbec stranou, jejich obsah pro ně byl příliš složitý. Závisti, pomluvám, válkám, nenávisti a dalším smutnostem zvířata nerozumí. Dnes už spolu rozmlouvají starosvětsky moudře, čas od času hlavami souhlasně a chápavě přikyvují. Jejich Adventní rozhovor mne zaujal: „A to máte v nebi opravdu Vánoce každý den? Jaké je to tam nahoře? Kde se v létě skladuje sníh, aby vystačil na všechny závěje a sněhuláky? Jak vypadají naše životy z výšky?“ Vrána odpovídá, Brett poslouchá. A naopak. „Jací jsou lidé? Jaké to je uvnitř jejich domů? Jsou na tebe hodní? Proč na sebe štěkají, když to máte dělat vy Jejich setkání a rozhovory jsou krásné, nerozumí si docela, protože propast mezi nebem a zemí je příliš veliká a most úzký. Ale rozumí si hodně. A chtějí se toho dozvědět víc o nebi, o zemi, chtějí lépe pochopit lásku, hvězdy, sebe a Vánoce, ten okamžik, kdy se nebe něžně dotklo země. Vánoce, křehký most mezi nebem a zemí. Nerozumí si docela, ale jde jim to den ode dne líp. No a odpověď na první otázku? Jak v Betlémě přebalovali malého Ježíška? Nevím, ale myslím, že to bylo hodně podobné tomu, jak to dělají maminky dodnes: opatrně a něžně. Hezké Vánoce, každý den.


48


49

OBSAH PRVNÍ ................................................................................................................................................................................................................................................. 6 O ELEGANCI ..................................................................................................................................................................................................................................... 10 KTERAK BYL V ÚZKÝCH..................................................................................................................................................................................................................... 14 DRUHÁ ZÁSADA TAJEMNA .............................................................................................................................................................................................................. 17 MISTROVSKÝ KOUSEK ...................................................................................................................................................................................................................... 20 RITUÁLY ........................................................................................................................................................................................................................................... 24 O POČASÍ A NADÁVÁNÍ ................................................................................................................................................................................................................... 28 NEMOCNICE..................................................................................................................................................................................................................................... 32 NA NEBESKÝCH PASTVINÁCH .......................................................................................................................................................................................................... 34 PŮJČOVNA MASEK........................................................................................................................................................................................................................... 36 MAGNET .......................................................................................................................................................................................................................................... 39 BERNSKÝ BOJOVÝ ............................................................................................................................................................................................................................ 41 VÁNOČNÍ POHLAZENÍ ...................................................................................................................................................................................................................... 44 KTERAK V BETLÉMĚ PŘEBALOVALI .................................................................................................................................................................................................. 46


50


51


52

facebook. www.facebook.com/Brett http://www.rostipad.cz/ http://jiricunat.blogspot.co.uk

leden 2017

BRETT  

prvních pár

BRETT  

prvních pár

Advertisement