Page 1

V rytmu swingu 9. 9. 2011


V rytmu swingu 9. 9. 2011

Jiří Ševčík zpěvák, performer

Pavla Pilařová

Na konzervatoři vystudoval trubku a dirigování. Po soukromém studiu zpěvu od roku 1995 vystřídal mikrofon několika rockových formací, ale vystupoval i se svým recitálem. Rok 2003 přinesl další krok – stal se sólistou Big Bandu Felixe Slováčka. V roce 2008 dosáhl úspěchu na celosvětové pěvecké soutěži Q Talent, kde skončil na bronzové pozici a dokonce si zazpíval s koncertní sestavou Queen na koncertě pro tisícihlavé britské publikum. Před třemi lety mu slavný newyorský skladatel Richard Currier věnoval skladbu New York At Christmas. Loni založil vlastní kapelu Pirate Swing Band, se kterou koncertuje a s níž dosáhl velkého úspěchu. Před pár dny se totiž kapela vrátila ze Švýcarska, kde byla zlatým hřebem koncertu věnovaného 40.výročí založení skupiny Queen a nedožitým 65.narozeninám Freddieho Mercuryho. Hity legendární kapely tam předvedl v atraktivních swingových aranžích se svou kapelou zpěvák Jiří Ševčík.


V rytmu swingu 9. 9. 2011

Jirko, kapela Queen se už delší dobu prolíná tvým životem. Jaký na ni máš názor? Je to tvůj idol? Neřekl bych, že idol. Každý hudebník tam vidí něco, co jinde není. Mercury i ostatní členové kapely tvořily neopakovatelnou čtveřici, která se skvěle doplňovala. On sám by nejen zpěvák, ale i vystudovaný grafický designér. Navrhl loga Queen, většiny obalů. Byl multitalentovaný. Můj názor na něj jako zpěváka je, že nikdo takový tady nebyl a hned tak nebude. Ty ses s ním bohužel osobně nesetkal, ale setkal ses s ostatními členy skupiny. Jak na to vzpomínáš? Setkal jsem se jen se dvěma. Setkal jsem se s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem. Poštěstilo se mi to dokonce i opakovaně. První dojem byl zvláštní, že něco, co znáte z MTV už jako dítě a najednou ten člověk sedí u piva naproti vám. Odmítáte věřit, že ten člověk opravdu existuje. I když angličtina není problém, tak jsem měl v první chvíli měl problém složit větu. Měl jsem výraz vyvaleného vesničana, který přijede do města. Zbožně jsem na něj koukal. Nejsi ale imitátor. Se svojí kapelou nejste ani revival. Jsi na to celkem háklivý. Máte vlastní swingové úpravy. Jak k úpravám přistupujete? Uvědomujete si, že lidé to budou srovnávat? Moc dobře si uvědomujeme, že jsme si vybrali těžší cestu. Pokud chce

člověk rychle zapůsobit, tak udělá revival. Čímž je nechci kritizovat, často je to velmi dobře odvedená práce. Ale my nemáme tuto ambici, nechceme se přiblížit originálu. Katalog skupiny Queen je něco nedotknutelného. Když jsem se o tom bavil právě s kytaristou Queenů Mayem, tak odpověděl, že jim to vůbec nevadí, naopak. Jsou velmi rádi, pokud jejich skladba dostane další barvy. Dělali jsme to s naším nejlepším vědomím a svědomím. Já ve spolupráci s aranžérem a kapelníkem Radkem Škeříkem, bez něj by to nešlo. Implantovali jsme tam i různé hudební vtípky. Zakomponovali jsme tam třeba Jacksona, Sex Pistols a podobně. Myslíme si, že hudba by měla bavit. S parodií to nemá nic společného? Ne. Přistupujete ke skladbám s velkým respektem? S obrovským. Dobře jsme si uvědomovali, že riskujeme, že můžeme tzv. puristy naštvat. Najednou vyběhne partička mladých kluků z Čech a z šestiminutové Bohemian Rapsody udělá dvě minuty, tak je to skoro svatokrádež. Píseň je ikonická. To se ale vůbec nestalo, stal se pravý opak. Jsme z toho nadšení a stále tomu nevěříme. Dostali jste se do Švýcarska, někdo jsem četla, že jste dostali pozvání, protože si vašich úprav všiml


V rytmu swingu 9. 9. 2011

kytarista Quennů Brian May. Jinde jsem četla, že to byl bývalý osobní tajemník Freddieho Mercuryho. Kdo tedy? Pokud mně je známo, byl to bývalý osobní tajemník. Našel na internetu jeden náš klip. Nabídl nám vstoupit do náhradního tenderu na té oslavě.

se, co a jak uděláme. Ale byli jsme přesvědčení, že to půjde, aby to byl svébytný swing, a bude to lidi bavit a fanoušek píseň pozná. Do We are the champions jsme např. zakomponovali hudební motiv z filmu o Rockym. Chceme, aby to zároveň i bavilo.

A pak bylo ještě nějaké užší kolo? Udělali jsme jako demo Bohemian Rapsody. On přijel a hned na místě snad i s nadšením rozhodl, že tam jedeme. Později z nás udělali hvězdy akce, o čemž jsme ani nesnili.

Měli jste rok na přípravu. Byl to šibeniční termín? Byl to šibeniční termín. Kapela je pečlivě sestavená, každý člen je respektovaným sólistou ve svém oboru. Jsou tam rockeři, filharmonisté, hudební pedagogové apod. Všichni jsou mladí kluci. My chceme zbavit swing toho jha. Třeba mí kamarádi mi říkají, že swing je hudba pro starý lidi. Já říkám, že ne, že swing je čirá radost. Swing pomohl dost značnou měrou vyhrát spojencům 2. světovou válku. Nikdy to nemělo být nic šněrovaného. Ale nejznámější nahrávky jsou staršího data, lidé tedy mají pocit, že by se k tomu mělo přistupovat s pietou. Ale vůbec to tak

Uvědomoval sis v tuto chvíli, že to bude velká dřina? Museli jste nacvičit program. Byli jste mladou kapelou, čerstvě založenou, repertoár tedy asi nebyl moc široký. Museli jste upravit písně Quennů. Abych řekl pravdu, bavilo mě to. Byl to běh na dlouhou trať. Když jsme byli pozváni, převažovalo nadšení nad reálným vnímáním. Až pak jsme si s Radkem sedli a domlouvali


V rytmu swingu 9. 9. 2011

není. Když jsem se bavil s panem Currierem, tak zajásal nad tím, co jsme si to „dovolili“. Totéž mi potvrdili lidé z kanceláře Queen, že se o to zatím nikdo nepokusil. Možná je to spíš naše nevědomá drzost, než že bysme si byli jisti, že to zvládnem, ale zvládli jsme to. Kapela Queen vaše úpravy přijala. Jak to přijali lidé na koncertě? Nebyli z toho rozčarovaní? Bál jsem se toho. Uvědomovali jsme si, že to bude 50 na 50. Ale opak byl pravdou, což jsme absolutně nečekali. Po koncertě jsem mluvil s J. Smith, která mě požádala oficiálně za kancelář o nahrávku celého koncertu. To mi polichotilo. Vyprávěla mi, že v zákulisí seděla s mnoha lidmi a ona jim říkala, ať se jdou na naše vystoupení podívat. A oni že je nějaký swing nezajímá. U druhé písně už poslouchali, u třetí už se tam šli podívat a na čtvrtou už hoblovali v kotli. To byli lidi kolem 50 nebo 60 let. Trávili s Mercurym celý život, nedokážu si představit větší poklonu. Co vy jako kapela? Cítili jste trému nebo větší zodpovědnost? Pohltila vás atmosféra? Atmosféra nás pohltila určitě. Za sebe musím říct, že kupodivu ne. Ty sis to užil? Velmi, velmi. Poctivě jsme se snažili všechno nazkoušet. Aranže jsou velmi těžké, aby je muzikanti zahráli. Zahráli jsme je s velkým respektem

a velmi dobře. Publikum to přijalo daleko vřeleji. Dostali jste na koncertě nějaké další nabídky? Neuvažovali jste potom o nahrávce CD? Uvažovali. Nás je 14, jsme takový malý big band. Je to potom technicky těžší. Ale uvažovali jsme o tom. Větší motivace přišla po koncertě, kdy za námi přišel oficiální životopisec Queenů, který má na starosti schvalování biografických knih, byl naprosto nadšen. To pro nás bylo opět jako z jiného světa. Říkal, že to musíme nahrát na CD. Rádi bychom na tom zapracovali. Abych odpověděl, ano, dostali jsme nabídky. Ale řeči se vedou a voda plyne, ale na 90% se rýsuje VB, Německo, Holandsko a přišla i nabídka z Argentiny. Ale předpokládám, že tam nebude jen tento repertoár, sáhnete i do jiného soudku? Kromě klasického swingu děláme jako jediní tady a snad i v Evropě naše vlastní swingové verze hitů jiných žánrů – Nirvana, Bon Jovi, Madonna, Jackson, hudba z Hvězdných válek. A snad je to i zábavné a funguje to. Lidi kolem 20 berou swing jako hudbu pro staré. Věkový průměr obecenstva na našich koncertech je asi 25 let. Hrozně si toho vážím a mám z toho radost. Pojďme ke kapele. Proč zrovna Pirate Swing Band? Svůj první koncert jste měli velmi zajímavý,


V rytmu swingu 9. 9. 2011

byl na střeše pardubického divadla. Souvisí první koncert s názvem? Má to obrovskou souvislost, i když jen z poloviny. Vysvětlím. Řekli jsme si, pojďme udělat nějaký koncert, abychom ukázali, že to děláme jinak. Nemáme žádné stejnokroje, hrajeme většinou v tričkách, teniskách a podáváme hudbu tak, jak je. Udělali jsme koncert na střeše, přinesl nám propagaci. I když to bylo technicky náročné. Když jsme se bavili s klukama, jak by se měla kapela jmenovat, tak jsme nazvali Pirate Swing ten koncert. Byla to pirátská záležitost, neplakátovaná. Plánovali jsme, že odehrajeme koncert a dav, který se sleze dole, ať si myslí, co chce. To jsme také udělali. Pak jsme říkali kapele pracovně Pirate Swing. Později jsem zjistil, že v angličtině to znamená konání člověka, který má snížený pud sebezáchovy. A když to dáme kontextu s tím, že my „rabujeme“ pokladnice rockerů a popařů, tak myslím, že je to ideální název. Pirátů je 14. Proč zrovna tento počet? Není to zrovna obvyklé. Bylo tam mnoho diskusí, když jsme stavěli kapelu. Přemýšleli jsme, kolik by mělo být jednotlivých nástrojů. Je to kompromis mezi zvukem velkého bigbandu, personální nižší náročností a taky aby kapela byla nějakým způsobem prodejná. 20 nebo 30 lidí už je moc. Bylo několik variant, nakonec jsme se ustálili na této.

Zmínila jsem, že jsi nazpíval skladbu významného amerického skladatele New York at Christmas. On ti ji věnoval. Jak jsi se k tomu dostal? Omylem. Našel jsem na internetu demo písně. Demo nevalné kvality, ale úžasného emocionálního náboje. Navíc píseň je o Vánocích v New Yorku, kde jsem strávil nějaký čas a mám to tam moc rád. Zpěváka jsem si vygoogloval. Zjistil jsem, že byl slavný v 60. letech a teď už jen tak učí. Napsal jsem mu mail, co to je za písničku a že bych ji rád hrál živě nebo natočil. On mi napsal, že ani náhodou, ale že mi může dát mail na autora. Napsal jsem mu mail. Ozval se mi s tím, že to možné není, maximálně ať mu pošlu nějaké své nahrávky a možná si to rozmyslí za


V rytmu swingu 9. 9. 2011

nějakou finanční úplatu. Poslal jsem mu nějaké mp3. Obratem se ozval s tím, že ano, ale můžeme to zahrát jen jednou živě, žádná nahrávka, žádné video a bude chtít 100 dolarů za užití písně. Musel jsem to odsouhlasit. Pak jsme si telefonovali po internetu. Povídali jsme si asi do 4 do rána. Snad jsme si až padli do noty. Chtěl, abych mu poslal nějaké další písně. Půl hodiny jsme se nedělo nic, asi to analyzoval. A pak mi napsal, že to mám zadarmo včetně práv. Takže ta píseň byla i na tvém CD? Ano.

Skončila tak tato spolupráce? Doufám, že ne. V následujícím půlroce mi poslal asi osm skladeb, kdybych je chtěl nahrát na své album. Mezitím byl založen Pirate Swing, takže se to posunulo dál.

Ale jsou v šuplíku a můžeme je vytáhnout. Zajímavé bylo i jak ses dostal do Big Bandu Felixe Slováčka. Slyšela jsem, že tě někde slyšel zpívat ve víceméně „ovíněném“ stavu a i přesto ho tvůj zpěv zaujal. Já se na to napiju. To je otázka spíš pro pana Slováčka. Pamatuješ si to? Já si to pamatuju. Setkání s legendou si pamatovat prostě musíš. Bylo to na nějaké akci, kde jsem se poměrně nudil a trochu jsem se tam „ovínil“, to zní tak romanticky. Následně jsem tam zpíval Elvise Presleyho a běhal po rautových stolech s bezdrátovým mikrofonem v ruce, byla to velká legrace. A pan Slováček za mnou přišel a řekl, jestli bych s nimi nechtěl zpívat. Big Band Felixe Slováčka je pojem, nejen u nás, ale i v Evropě. Považoval jsem to za dobrý vtip a zapomněl jsem na to. Druhý den jsem se vyspal z lehké opičky. Ovšem v pondělí mi zvonil telefon, volala mi produkční od Slováčka a nabídla mi termíny koncertů na půl roku dopředu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to zřejmě vtip nebyl. Co ti to dalo? A jak dlouho ti trvalo, než jsi se sžil s tolika muzikanty? Bylo to pro tebe těžké? Už si na to úplně už nepamatuju. Ale byla to obrovská škola, dalo mi to hrozně moc. A pokud se dívá pan Slováček, tak bych mu chtěl ještě jednou


V rytmu swingu 9. 9. 2011

poděkovat, protože to byla taková vyšší interpretační škola toho, jak hrát s naprosto skvělými hráči a úžasným orchestrem. Projeli jsme spolu několik evropských zemí a já jsem za tu zkušenost hrozně rád a děkuju za ni. A jak vidíš budoucnost? Dál hrát se swingovými Piráty a tam udělat díru do světa? Nebo zkusit sólo? Já nevím. Je v tom hrozně moc faktorů. Teď je priorita Pirate Swing Band. Je to moje dítě, které miluju a dělám pro něj vše. Pokud přijde i něco jiného, tak budeme zkoušet i něco jiného. Ale co život přinese, nechci být patetický, ale buddhisté říkají, že cíl je cesta, tak pojďme v té cestě pokračovat.

jako osoba působíš někdy zvláštně. To tvoje červené číro, nápadná náušnice v levém uchu, což možná diváci nevidí. Míváš takový ten přidrzlý úsměv, až bych řekla někdy ironický. Jak na to reagují lidé na koncertech? Říkal jsi, že tam jsou i starší lidé. Zpívám i s klasickými big bandy v saku. Hrajeme i na různých jazzových festivalech. Tam to vzbudí vždycky jistý druh pozdvižení, ale naštěstí velmi krátkého. Ale jak vyjde recenze na koncert, tak minimálně třetina recenze je vždy na téma: „když Jiří Ševčík vyběhl na pódium, v sále to lehce zašumělo a starším ročníkům zatrnulo“. To jsem citoval doslova. „Ovšem poté se ukázalo, že je mužem na svém místě.“

Už jsi říkal, jak lidé přijímají vaše swingové úpravy, že někdy jsou si ze začátku maličko nejistí, ale pak je to chytne. Ale ty možná i sám

Kupovidu? Kupovidu. Tohle mě baví. Ale nemám to proto, abych šokoval. Mám pocit, že to ke mě patří. Jestli


V rytmu swingu 9. 9. 2011

mi to „dovolil“ i Felix Slováček mít na koncertech jejich bandu, tak to až takový průšvih nebude. Nikdy ti neřekl, aby sis nedal náušnici? Co si vzpomínám, tak ne. Když se ohlédneš za tím, co jsi dokázal, tak ta cesta byla postupná. Úspěchy přicházely pozvolna. Rozhodně jsi nebyl taková rychlokvaška a nezazářil najednou. Felix Slováček o tobě řekl, že jsi ctižádostivý, pilný, pracovitý, to jsem citovala jeho slova. Jaký ty z toho máš pocit? Je za vším důsledná práce a dřina? Jsi opravdu takový? A kolik je u tebe procent talentu a píle? Dokážeš to zhodnotit? Toho jsem se taky bál. Především si nemyslím, že bych něco dokázal. Nechci teď, aby to půso bilo falešně skromně. Když se řekne o někom, že něco dokázal, tak za tím vidím jiný věci. Snažím se jen dělat to, co mě baví, a co se občas i povede, nejlíp jak dovedu. Mockrát se to nepodaří a někdy se to podaří. Rozhodně to nevnímám, že by to vystřelilo někam nahoru. Jak je to s tím talentem a pílí? Je to dřina. Člověk má spoustu nápadů, ale ne všechny jsou realizovatelný. Nadšení je jedna věc, realizace druhá. Někdy vznikají i třecí plochy. Je potřeba to přežít a jít dál a vykřesat z toho to dobrý. Je to souhra mnoha faktorů. Např. ve Švýcarsku nám říkali, že musíme mít

taky postavený lightdesign, kapela musí nějak vypadat. Lidi musí dostat jakoby přidanou hodnotu. Já jsem tři dny před odletem sháněl konfetový děla jak používá Dan Nekonečný. A naivně jsem si myslel, že to koupím v papírnictví. To byl velký problém. Všecko to bylo a vypadalo to dobře. Je třeba to vnímat komplexně. Děkuju, že jsi přišel. Celému bandu přeju, aby vám to dál šlapalo. Moc děkuju a chlapcům to vyřídím. Hostem dnes byl zpěvák Jiří Ševčík. Dobrou noc.


V rytmu swingu 9. 9. 2011

Skryté titulky: Petra Vintrlíková Česká televize, 2011

V rytmu swingu  

Sólista Big Bandu Felixe Slováčka, bronzový finalista celosvětové soutěže Q Talent, interpret písně New York At Christmas slavného newyorské...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you