Page 1

Tajemnรก fauna 23. 9. 2011


Tajemná fauna 23. 9. 2011

Jiří Gaisler zoolog

Pavla Pilařová

Už desítky let zkoumá živočichy a patří k předním českým zoologům. Ví, která zvířata u nás vymřela nebo se odstěhovala. Má přehled o tom, kteří živočichové naopak migrovali k nám. Doposud publikoval 200 vědeckých prací a monografií, řadu z nich v zahraničí. A obzvlášť jeho kompendium Savci světa získalo výrazný zahraniční ohlas a bylo přeložené do 4 jazyků. Říká se o něm, že je mistr zkratky, dokáže totiž čtenáři v kratičkém odstavci sdělit sumu podstatných informací. V současnosti se výzkumně zabývá ekologií drobných savců a věnuje se hlavně studiu netopýrů. Snaží se popularizovat vědu, a proto trvale spolupracoval se školami, muzei, hvězdárnou i zoologickou zahradou, kde přednášel mládeži. Od roku 1990 vedl katedru zoologie a ekologie Přírodovědecké fakulty v Brně a byl proděkanem této fakulty. Profesor Jiří Gaisler.


Tajemná fauna 23. 9. 2011

Pane profesore, biologem nebo zoologem se člověk stává při studiu. Ale láska také bývá zvykem. Jak tomu bylo u Vás? Částečně mě ovlivnili rodiče. Tatínek chtěl být fotografem a botanikem, nakonec vystudoval medicínu. Maminka je ze zemědělské rodiny. Měl jsem k přírodě blízko. Před vstupem na přírodovědu jsem začínal jako ornitolog a na pražské fakultě jsem se začal zajímat o savce. Tedy drobní obratlovci a netopýři jsou Vaším zájmem. Nikdo vás nemotivoval? Ano, byli to moji učitelé docent Černý a prof. Veselovský. Zájem o netopýry byl dílem náhody. S kamarádem Nevrlým jsme šli na exkurzi za Prahu. Tam jsme našli v plodu lopuchu zachyceného mrtvého netopýra. Vzali jsme si ho a nevěděli, co to je. Začal jsem se o to zajímat a dr. Hanzar z Národního muzea mi dovolil zpracovat jejich sbírku netopýrů.

Přitahuje Vás také to, že jsou netopýři tajemní? Možná o nich i vědecká obec málo ví. Určitě. Já jsem netopýry bral s dalšími savci. Ale jejich tajemnost mě zajímá. Mnoho věcí se o nich neví. Připravoval jsem teď přednášku pro studenty a zjistil jsem, že o jednom druhu z Madagaskaru nevím, čím se živí. Tak jsem napsal anglickému kolegovi. Vím, že tam jezdí. Poslal mi zajímavé informace. Jedna byla kuriozní. V publikaci jich bylo 186 a napsal, že jich mají asi 800 a vše jsou samci. Vůbec neví, kde jsou samice. Pane profesore, Vy jste říkal, že Vás k tomu trochu dovedli rodiče. Přesto je z Vás cítit ta vášeň. To co děláte, Vás hodně baví. Myslím, že to je případ všech biologů, že mohou dělat, co je baví. Vy jste vystudoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze.


Tajemná fauna 23. 9. 2011

Od r. 1969 působíte v Brně na Masarykově univerzitě. Jak vidíte tu zoologii jako obor v postavení vědy v rámci fakulty, tehdy a dnes? Obrovský rozdíl. Když jsem přišel do Brna, byla to Univerzita J. E. Purkyně. Ne, že bych proti němu něco měl, ale je dobře, že se vrátil název Masarykova. Promoval jsem v r. 1957 a nastoupil jsem do laboratoře výzkumu obratlovců. Pak se uvolnilo místo na fakultě po prof. Hraběti. To byl odborník na vodní červy. Bylo tam méně studentů i profesorů. Stěžejní byla hydrobiologie. Za ty roky se ty možnosti zvětšily. Nyní se pracoviště jmenuje Ústav botaniky a zoologie, já jsem tam emeritním profesorem. Dnes jsme schopni pokrýt všechny důležité obory botaniky a zoologie. Ten obor se tedy rozvíjí mnoha směry. Ano. Když jste vystudoval, jaké jste měl uplatnění a možnosti? Měl jsem celkem štěstí. Seznámil jsem se s několika pracovišti. Mohl jsem jít do muzea v Teplicích, nebo na pedagogickou fakultu v Č. Budějovicích. Mně to bylo jedno. I jsem mohl do muzea v Hr. Králové, ale k rodičům se mi nechtělo. A jak jsem jednou seděl v muzeu v Praze, přišel vysoký mladík. To byl kolega Grulich. Tehdy studoval v Moskvě. Říkal – u nás je místo aspiranta. Nepřihlásil by ses? Tak jsem se přihlásil a dostal se do Brna.

V r. 1969 se hranice na západ uzavřely. Jak jste sledovali práci západních kolegů? Jaká byla spolupráce – fungovala? Je to složitá otázka. Před r. 1968 to taky bylo složité. Když jsem se v r. 1988 dostal do USA, tak se mě na to ptali. Bylo těžké vysvětlit, v čem ta omezení spočívala. Neměli jsme přístup k liter tuře a když jsme psali, bylo to kontrolováno. Zkusím to vysvětlit. V r. 1958 až 1960 jsem napsal publikaci a nechal přeložit do angličtiny. Poslal jsem to do pražského časopisu. Když se to dozvěděl můj šéf, křičel na mě, jak si dovoluju napsat anglickou práci bez jeho vědomí. Příklad druhý – měl jsem zájem pracovat v zahraničí. To se pak podařilo. Vždy to ale muselo být schváleno stranou. Dozvěděl jsem se, že je volné místo na Novém Zélandu. Měl to být pracovník zabývající se savci. Já jsem se přihlásil. On se divil a napsal mi dopisem, že bude na konferenci ve Smolenicích. Zajel jsem tam, toho profesora vyhledal, zjistil informace a vrátil se do laboratoře. Šéf už na mě čekal rozlícenej. Tajní zjistili, že na konferenci byl člověk, který tam nebyl hlášen. Vypátrali, odkud jsem a strašně nám vynadali. Těch omezení bylo hodně. Vy jste získával zkušenosti i v zahraničí, na Balkánu, Egyptě, Sovětském svazu i ve Francii. Co jste tam zkoumal a na co jste přišel? Tehdy jezdit do Ruska se vyplatilo.


Tajemná fauna 23. 9. 2011

Učil jsem se tam zakládat chovy hlodavců. Oficiálně jsem zkoumal deratizaci potkanů. A ti Rusové mě to učili. Ve Francii jsem byl na výměně. Navštěvovali jsme lokality a muzejní sbírky. Nejzajímavější byla účast v Afghanistánu. Prof. Povolný tam přednášel parazitologii. Sbírali jsme tam hmyz, ale chytali hlodavce a netopýry. Ty poměry tam byly obtížné a placeni jsme byli málo. Tu parazitologii přednášel kolega, specialista na červy a neuměl anglicky. Tak přednášel česky a já jsem překládal do angličtiny. Ale pak se studenti vzbouřili a chtěli přednášet v paštu. Našli paštunského lékaře, který uměl anglicky. Takže on to říkal česky, já překládal do angličtiny a ten lékař do paštunštiny. Afghanistán byl dost těžkej. Nejlepší byl pobyt v Egyptě v r. 1969, kde jsme dělali výzkum. Žádná jiná činnost tam nebyla. Vzorkovali jsme hlodavce. On byl odborník na třásněnky, tak i hmyz.

Vy jste zmínil přednášky v Afghanistánu, také v Alžírsku. Jací jsou tam studenti? Byl jsem tam jako pedagog. Nastoupil jsem tam v r. 1983 a vedení katedry bylo dost politické. Šéfové si mysleli, že tam emigruju. V Alžírsku jsem přednášel francouzsky a jen část byla z mého oboru. Měli jsme přednášku z embryologie, která byla pro 500 studentů biologie a pro mediky. Z nich asi 200 pravidelně chodilo a celkem se to dalo vydržet. Když psali testy, tak se bouřili. Ten systém výuky byl francouzský, je dost formální. Francouzi hlásají, že je dobré, když se stejný problém vyskytne v různých přednáškách. My jsme s polským entomologem zadávali diplomky. Alžířani byli zvídaví, chodili do terénu. S těmi studenty se vyjít dalo a měli zájem o věc. Ke konci jsem přičichnul ke Spojeným státům. Oni nutí studenty k samostatnostia iniciativní práci. Poslali kluka do školy a každou chvíli musí něco udělat. Mít referát nebo něco vyrobit. A když tam měl strejdu z Čech, tak toho hned využil. Výuka je jiná i u VŠ studentů. Večer u táboráku třeba mají referáty. Přes den něco nasbírají a večer to určují. Ve výsledku ti absolventi mají menší znalosti, ale jsou iniciativnější a samostatnější. Vy jste dlouholetý pedagog. V současnosti je na státních školách studium bezplatné. Pokud ale chtějí dělat terénní


Tajemná fauna 23. 9. 2011

výzkum nebo vědecké projekty, musí finance vynaložit. Mají o to zájem? Já jsem pro, aby se studenti podíleli finančně. Když se vrátím do USA, třeba musí 2 roky pracovat jako číšník, aby si na studium vydělali. Vy říkáte, že byste byl pro? Ne tak silně. Mají zápisné. Teď si platí pobyt na terénních stanicích, víc se snaží. Určitě nějakou část by platit měli. Nevím, nejsem ekonom. Měl by být rozsah školného a škola by to měla dostat přímo. Protože je tam ta vyváženost kolik studentů se přihlásí a kolik odejde. V biologii a zoologii většinou nemáme problém. Ale jsou obory méně atraktivní a škola bude muset zvažovat, aby se studenti přihlásili. Aby byla škola dostupná všem. Samozřejmě aby měli možnost stipendia. To je další možnost. Musí si platit ubytování atd., není to tak jednoduché. Vy se snažíte o popularizaci vědy. Jak ji lze zlidštit? Není to jednoduché. Jsou to dvě

stránky, vlastně asi tři. Jeden je text, pak obrázky a třetí asi dostupnost v elektronické formě. Myslím, že důležitá je spolupráce autora s redakcí. Redakce ví, co je potřeba. Mezi praktickým a atraktivním musí být nějaký kompromis. Aby to ty lidi zajímalo. Třeba ptáci nebo netopýři jsou přitažliví. Ale popularizovat šneky nebo parazity není tak snadné. Vy jste tedy přednášel v muzeích, školách. V současnosti se často říká, že mládež nemá o nic zájem. Jaký na to máte názor? Tady bude rozdíl v generaci. Často se stává, že na určitých typech škol mezi teenagery používají počítač k něčemu, co jim nepomáhá. U VŠ studentů to tak většinou není. Pak ale třeba nemají čas na terénní výzkum nebo laboratoř. Ale nelze to omezit. Počítače jsou součástí života. Srovnal bych to s minulostí. Dřív to tak bylo s auty – od určité generace se rodili jako řidiči. Dnes umí vnuci lépe zacházet s počítači, než dědečkové. Musí se to dělat rozumně.


Tajemná fauna 23. 9. 2011

Jsou studenti nebo žáci základních a středních škol zvídaví? Ale ano. Ptají se, zájem mají. Obávám se, že sprejeři by nepřišli, ty zajímá něco jiného. Další věcí, na kterou si lidé stěžují, je zhoršující se životní prostředí. Vy to vidíte na těch živočiších u nás. Škodíme jim nebo jim připravujeme podmínky? Je to různé. Třeba norek evropský tu už není. Teď se sem dostal norek americký. Naopak se vrátil bobr. Některé druhy teď lépe známe. Ty změny ve fauně a floře probíhají a nevidím to katastrofálně. Řekl bych ale dva postřehy. Životní prostředí je ovlivněno člověkem. Nezastávám názor, že jsme jako lidé rovni ostatním druhům. My jsme tu Zemi ovládli a musíme ji řídit ke svému prospěchu. Což je ale i prospěch živočichů. Počet lidí ale stále roste, to je problém. Já Vás teď přeruším, máme už málo času. Vy jste chtěl diváky někam pozvat.

Pozval bych diváky na výstavu Vědecká ilustrace v díle F. Gregora, aneb o motýlech, mouchách a orchidejích. Je to zadarmo na schodech děkanátu přírodovědecké fakulty. Jsou tam krásné obrázky. Výstava potrvá měsíc. Děkujeme za pozvánku. Mým hostem byl profesor Jiří Gaisler.


Tajemná fauna 23. 9. 2011

Skryté titulky: K. Schwarzová Česká televize, 2011

Tajemná fauna  

Je předním českým zoologem, o zvířatech toho napsal hodně a jeho kompendium Savci světa je významné nejen u nás, ale i v zahraničí. Populari...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you