Page 1

11. 11. 2011


11. 11. 2011

Josef Černý sklářský technolog

Pavla Pilařová

České sklo má ve světě zvučné jméno. Představuje totiž nejvyšší kvalitu a hlavně nepřerušenou tradici, která z tohoto těžkého řemesla udělala uměleckou zručnost. Na našem území se skrývá velké množství skláren, jedna z nich je i v Květné na Uherskohradišťsku. Tamní ruční výroba má více než 200letou tradici, a i když to před 9 lety chvíli vypadalo, že skončí, udržela se. Dnes tento podnik zaměstnává zhruba 180 lidí a mezi nimi i sklářského technologa, který své zkušenosti s výrobou získával v Kyjově, Rosicích u Brna a Karolince. Josef Černý.


11. 11. 2011

Sklářský technolog by měl stanovovat technologické postupy. Je to náplní vaší práce, nebo děláte ještě něco jiného? Je to náplní práce. A druhou velkou náplní práce je hledání chyb, které nastaly v průběhu technologického postupu, jejich ostraňování. A od výroby kmene, nakládání, tavení, zpracování, chlazení atd. Zdá se, že tato druhá činnost je zastoupena ve větší míře. Těch chyb se teda pořád dělá dost, takže práce máte hodně? Technologie je velmi komplikovaná, chyba může vznikat na všech stupních, buď lidského faktoru nebo jinými vlivy. Tradice sklářství je u nás dlouhá. Mění se nějak technologické postupy? Samozřejmě, nelze zůstat na jednom místě. Postupy se racionalizují, hledá se rychlejší a efektivnější způsob, levnější a kvalitnější suroviny. Máte zásluhu na projektu, který přinesl novou sklovinu. Výrobky z ní můžeme nazývat českým křišťálem, ten už tu ovšem byl. Je tedy sklovina, kterou jste vyvinuli lepší a kvalitnější? Trochu bych to opravil. Není to český křišťál, ale krystalín. Ten je už ve vyšším stupni hodnocení. Když zákazníkům předložíme výrobky a řekneme, že toto je krystalín, tak musí splňovat určité technické

i prodejní vlastnosti, tudíž celý vývoj skloviny krystalínu draselnosodného měl jeden hlavní důvod – zvýšení kvality skloviny, dosažení vyššího indexu lomu. Musíte umět vyfoukat sklo, postavit se k peci? Já nefoukám sklo. Starám se, abychom sklářům připravili dobrou sklovinu v dostatečném množství. Takže jste nikdy nezatoužil postavit k peci? Nezkoušel jsem to. Říká se, že každý dobrý sklář se musí alespoň 1000X za život popálit. U vás to vůbec neplatí? Ale popálení jsme častokrát. Opravujeme pece a setkáváme se s horkým provozem. Popálení jsou spolu s pořezáním nejčastějším úrazem ve sklárnách. Jaká byla vaše cesta ke sklu? Co vás nadchlo? Studoval jsem v Bratislavě na univerzitě obor Chemie a technologie silikátů, tam patří sklo, keramika a maltoviny. Paradoxně jsem začínal v keramice, ve které jsem dělal i diplomovou práci. Pak jsem ale přešel ke sklu. Začal jsem ve sklárně v Kyjově jako technolog. Potkal jsem tam řadu zdatných a obětavých spolupracovníků, kteří mi hodně pomohli. Já se teď snažím stejně. Prošel jste několika sklárnami. Teď jste v Květné.


11. 11. 2011

Je něčím jiná než ostatní? Určitě. Je to nejstarší sklárna, která vyrábí nepřetržitě 200 let užitkové sklo domácenské. Na Moravě už není taková sklárna, kromě nějakých ateliérových, které nám nemohou konkurovat, ani dosahovat té kvality v oboru užitkového skla. Skláři musí pravidelně měnit tavící pánve v pecích.

U vás se to dělá bez použití těžké techniky, což je evropský unikát. Jak je tato činnost namáhavá? Jaký žár tam je a jak to probíhá? Pánve se mění v pánvových pecích. Pro užitkové sklo se užívají i jiné typy pecí. V Květné jsou k dispozici hornoplamenné pece, v současné době jen jedna pec – osmipánvová. Do každé vejde asi 450 kg skloviny. Pánev má svou živnotnost. V průběhu tavicího procesu dochází k její korozi, často tak, že z ní vyteče roztavená sklovina. Někdy se to dá zachránit, někdy ne. Pokud jedna pánev bude chybět, tak se to dá oželet, ale víc ne. Musíme tedy pánve po určité době přenášet.

Je to namáhavé? Je to velmi pracná činnost. Provádí se při teplotě asi 1200 stupňů. Chlapi to dělají ručně, musí je odtrhnout, vyčepovat z nich zbytek skloviny, aby byla lehčí, i tak váží asi 300 kg. Při této teplotě je to velice těžká a pracná práce. Zeptám se jako laik: Proč se to dělá, když je pec tak rozžhavená? Proč se nenechá pec vychladnou? Byla by to velká ztráta. Při výměně pánve za tepla neztratíme žádný čas pro tavení a vypracovávání skloviny. Pokud bychom ji museli nechat vychladnout a znovu natemperovat, tak bychom ztratili skoro měsíc. To už je opravdu hodně. Pak vozík, na který se to dává, váží 600 kg a musí se to odvézt? Na vozíku je lopata. Dříve se používali dřevěné fošny, které velmi kouřily, bylo tam hrozné prostředí, teď už používáme ocelovou lopatu, na kterou četa, která přenáší pánev, pánev usadí a odveze na skládku, ty už jsou k nepoužití. Jak se odvezou všechny pánve, provádí se výmazka pece, vyrovnání podlahy a podobně, pak následuje znovu vsaz – vsazení nových pánví, které předehříváme v jiných pecích. Tradice je v Květné více než 200 let. Bylo založení sklárny právě tady nějakým záměrem? Je okolí příznivé pro to? V té době se zakládaly sklárny tam,


11. 11. 2011

kde bylo dostatek bukového dřeva, které sloužilo k otopu pecí. A popel se využíval k výrobě potaše, která jedna ze surovin pro výrobu skla. Lichtenštejnové tedy hledali místo, kde budou hluboké bukové lesy, to bylo pod Javořinou ve Květné. Máte pořád dost dřeva? Už ho nepoužíváme, jen na výrobu forem. Jak sklárna funguje a jaké má podmínky, tak i přesto chybělo málo a sklářství v Květné by zaniklo. Původní vlastník, Krystalex, závod označila za nadbytečný. Bylo to v březnu 2002, kdy se sklárna uzavřela. Jak jste to vnímal? Vy jste tam tehdy nebyl. Já jsem působil jako technolog v závodě Karolinka u Vsetína, ta patřila taky Krystalexu. Tam se sklářská výroba podařila udržet jen o 2 roky dýl. Pak tam byla ponechána pouze dekorace. V Květné se to neslo těžko, lidé protestovali. Nakonec velká snaha všech lidí vedla k tomu, že se po půl roce obnovila výroba. Byl to záslužný čin všech lidí, kteří to podporovali. Ztratili by hodně prac. míst a taky to vyplývá z lásky ke sklářskému řemeslu. Je to věc, která se i dědí. Když mi bylo nabídnuto, abych přestoupil do Květné, tak jsem ani chvíli neváhal. Mám to v podstatě blíž z bydliště a taky jsem sklárně věřil, že bude fungovat dál. Užitkové sklo vyráběné v Květné bylo

nejkrásnější z moravských skláren. O české sklo byl vždy velký zájem? Trvá ještě? Kam se teď vyváží? Rozhodující odbyt je opravdu export. I když teď už se to tak nehodnotí jako dřív. Pro nás je to Francie, Amerika, Anglie a další státy. Největší odbytový partner je Rusko, kde vyvážíme naše užitkové sklo, a dekorované polotovary, které kupujeme, teď už máme i vlastní ze Světlé nad Sázavou. Velký odběratel je i Japonsko a další.

Z toho vyplývá, že české sklo má stále jméno v zahraničí. Na dobrém jméně je ale potřeba pracovat, protože některé firmy toto dobré jméno poškozují. Určitě. Setkáváme se s napodobeninami zvlášť z Asie. Ale zákazníci, kteří se od nás na nějakou dobu odvrhli, se zase vrátili, protože jim záleží na kvalitě a serióznosti dodávek a určité tradici. I ta hraje u řady odběratelů velkou roli. Napodobit se dají výrobky, víme


11. 11. 2011

to i z veletrhů. Největší veletrh je ve Frankfurtu nad Mohanem. Obor sklář se současně vyučuje pouze ve Valašském Meziříčí. Se školou určitě spolupracujete. Říkal jste ale, že jste jedinou sklárnou, kde se vyrábí užitkové sklo a každý sklář je nějak vyprofilovaný. Jak se tedy předávají zkušenosti? Předává se to přímo ve sklárně? Učňovský obor je velmi důležitý. Základní věci se ve škole musí naučit. Ale aby si zvyšoval kvalifikaci, to musí v praxi. A musí začínat u dobrých mistrů, musí se dívat a zkoušet. Jediná učňovská škola má poslední dobou problémy s naplněním. Získali jsme ale dobrou zprávu, že pro nový školní rok nabrali. Přejeme si, aby se vyučili a nastoupili. Řada se vyučila a už nenastoupila do sklárny. To nás mrzelo. Učňové se učí i základy technologie, jaký má výrobek a surovina vliv, jak se to taví apod. Máte pocit, že to řemeslo postupně vymírá? Že o něj mladí lidé nemají zájem?

Souvisí to i se situací v ČR, kde se zapomnělo na určitou dobu sklářské obory všech úrovních vzdělání. Chybí nám určitá část generace. Věřme, že se nám podaří zachovat a že nebude poslední. Pokud by měli mladí lidé zájem o sklářskou profesi, bylo by práce dost? Zdánlivě to vypadá, že práce není mnoho. Ale říkáte, že u vás je práce dost. Musíme dokonce dělat mimořádné směny v sobotu, abychom udělali zakázky v termínech. Nechceme ztratit zákazníka, to je velmi jednoduché, ale získat ho zpátky, je velmi obtížné. Není asi také jednoduché vybrat člověka, který by mohl být sklářem? Předpokladů je víc, kromě fyzické zdatnosti. Určitě. Musí mít zájem v první řadě, musí být zručný a musí se to chtít naučit. Máme i několik lidí zaučených, kteří nebyli vyučení. Chtěli se to naučit a naučili se to. V poslední době už nejsou skláři univerzální, ale specializovaní na části výroby.


11. 11. 2011

U vás se dělají tzv. dekorační techniky na užitkovém skle. Jde to stručně vysvětlit, co to je a jak to vzniká? Dekorační techniky zvyšují užitkové vlastnosti a prodejnost některých výrobků. U ručních polotovarů se ale dekoruje velmi málo. Dominantní je právě tvar, který je zákazníky požadován. Více dekorujeme polotovary z automatické výroby. Je to paradox, ale je to tak. Trend je v poslední době jasný. Až 90 % vyrábíme sklo na huti to hladké, které jde přímo k zákazníkům. Jen asi 10 – 20 % se dekoruje. Dekoračních technik je několik. Malování – zejména zlacení a platinování. Největší dekorační technikou je leptání. Kombinace zlacení a leptání, pískování, broušení. A kombinace všech technik. Řada výrobků je dekorována dvěma nebo i třemi technikami. Váš výrobek tedy není od začátku zcela váš. Co zdobíte, to dovážíte? Ve většině případů ano. Z jakého důvodu? Polotovary z automatické výroby se prodávají některé hladké s tím, že jsou určeny pro gastronomii, která chce hladké výrobky. Ale určité procento zákazníci požadují dekorované. Máte vy osobně toto sklo? Používáte ho běžně? Určitě. Z Květné mám řadu souborů. Používáme ho. Určitě bych si nešel

koupit německé polotovary nebo něco takového. Máme hlavně z Květné a z Karolinky. Takže u vás doma není nic jiného, než ručně dekorované sklo? I strojně dekorované máme,

ale hlavně ruční výrobu. A moje dcery to mají taky tak. Jsou některé výrobky hodně drahé? Neptám se na to, jestli máte doma něco drahého, ale jestli se v Květné nevyrábí něco, co pro běžného stolovníka není dostupné. Máme soubor, který se vyrábí víc jak 20 let. Je to ručně vyráběný polotovar, broušený na okraji a pozlacovaný. Tento soubor je velmi decentní, široký, je požadovaný. Vyráběli jsme ho hodně do Ruska a pořád je o něj zájem. Hodně se u vás vyváží a export je stěžejní část. Jak vypadáme my jako Češi ve


11. 11. 2011

vašich očích s tím, jak používáme ručně dělané sklo, jestli ho kupujeme rádi. Moje maminka ho měla vždy ve vitrince. To ruční, které je daleko dražší, se používá spíš výjimečně nebo ve svátečních chvílích a jako dárky. Máme vlastní prodejnu skla, kde nám to chodí lidé nakupovat taky jako dárky. Kdybyste se měl zamyslet nad tím, proč máte sklo rád. Vybral jsem si ho už po skončení střední školy. Chtěl jsem tento obor studovat. Mám rád sklo, ale i keramiku. Vždycky jsem to viděl jako takový tajuplný proces, při kterém vzniká z nějakých prášků krásné čiré sklo, které udělá potom radost. Nejen že vyrábíme pro sebe, ale udělá radost i spotřebitelům.

Mým dnešním hostem byl sklářský technolog Josef Černý.


11. 11. 2011

Skryté titulky: P. Vintrlíková Česká televize, 2011

Tajemství sklářského umění  

Nejvyšší kvalita, nepřerušená tradice – to je české sklo, které má stále ve světě zvuk a jméno. Ve sklárně v Květné na Uherskohradišťsku má...

Advertisement