Issuu on Google+

JISKŘIČKY

a  prvé je třeba zdůraznit, že nejsme žádné periodikum, ať už fotografické, grafické nebo umělecké, prostě ne,“ odpálí vás, když se jich zeptáte, co je vede k tomu dělat Tatatru. Mluví o tom, že prostě chtějí něco společně sdělit, tvořit a pak to nějak představit ostatním. „Dohromady nás daly okolnosti, které se staly v našem mládí zásadní. Jsou to především roky, které jsme prožili v české metropoli. Spojil nás také druh vnímání vlastního okolí, který je určitým způsobem specifický pro dnešní posametovou generaci,“ tak vysvětlují svorně vznik Tatatry její aktuální členové Daniel Adnan, Žofie Helfertová, Michal Vetruský, Insar Jussupov, Jiří Straka Maxim Stano a Leo Nikolaev. Když se jich zeptáte, co Tatatra znamená, řeknou: „Krásně zní, že nad východoevropskou TATATROU se blýská na lepší časy.“ Takže tak. A krásné je to i na koukání, „určena absolutně pro všechny, které zajímá nejen fotografie, ale i grafika a obdobné obory s tvůrčí činností spojené.

„Z

TATATRA „Tatatra. To je sedm velmi rozdílných mladých umělců, spojených pražskou klubovou scénou a zájmem. Lidé se od pradávna bojí dívat do oblohy, nebezpečí přicházelo od štírů na zemi a šelem ze stran. Dnes čelíme jinému nebezpečí – vytržení z konformity, proto většina z nás chodí s tváří skloněnou k zemi. My vnímáme svět jako plátno, neustále překrývané novými ději, které je nutné zachytit v čase a přenést na plochu. Vytrhovat z šedi fragmenty, dávat je do kontextů, vytvářet celky, které snad nutí k zamyšlení, jinému náhledu na všednost.“

<

64


2013 | 02 | Čilichili: Všichni jsme depkaři