Issuu on Google+

LETEM SVĚTEM AŽ SPUSTÍ KATLA, TO BUDE MELA Když se na hlavním náměstí necháte výtahem vyvézt na místní dominantu, moderní katedrálu Hallgrímskirkja, máte město jako na dlani. A za městem? Za městem se tyčí všechny ty olbřímí sopečné Bůhvíproč jsou místní tak přátelští. Možná to dělá jejich kopce. Je čas vyrazit ven. roztomilý přízvuk. A nejspíš je to i mizivou islandskou kriVykašlali jsme se na turistické minalitou. Domy se tu většinou nezamykají. A pokud si autobusy a v půjčovně Cheap potřebujete skočit do krámu nakoupit, tak ani auta. Před Jeep si půjčili maličkou Toyotu. finanční krizí tu bylo dokonce běžné nechat puštěný motor. A vyrazili na okružní silnici, takAby auťák nevychladl. zvanou Ring Road, která obepíná V  legendárním reykjavíckém obchodě s  hudbou celý ostrov. A viděli jsme. 12 Tónar nás nechali v suterénu samotné bloumat mezi Tak zaprvé vodopády. Ať už hromadami raritních vydání všech těch báječných kapel jen přetínají širokou řeku, nebo a nikoho nenapadlo, aby nás kontroloval nebo sledoval padají v úzkém proudu z desíkamerou. Strávili jsme tu dobrou hodinu a nakonec ode- tek metrů, případně se hrnou šli s deskou Pascal Pinon, kterou dvě čtrnáctileté holky jako nekonečná hřmící lavina. natočily v pokojíčku. Dneska díky ní hrají po celém světě. Mohutný Skógafoss s  černým pískem, monstrózní Dettifoss, kteCO S DĚTSKÝM KOLEM? rým se každou minutu prořítí tuny Reykjavík je zvláštní mix metropole a malého města. Žije kalné vody. Je to podívaná, která tu asi 100 000 lidí, přibližně třetina z celkové populace země. Takový Liberec. Klidně se vám stane, že přecházíte přes přechod a za volantem nejbližšího jeepu sedí Islanďan s šutrem Björk. Normálka. A když jsem se kamarádce, co v Reykjavíku žije už několikátý rok, svěřil se svojí láskou k Sigur Rós, vysmála se mi. „Tahle parta chodí k nám do pizzerie každou chvíli. A ten jejich zpěvák nosí fakt divnou čepici.“ Centrum máte prolezlé za chvilku. Jedna budova, co vypadá jako škola, je Althing, místní parlament. Mimochodem jeden z nejstarších na světě. V nedalekém dřevěném baráčku se v roce 1986 dohodli Ronald Reagan a Michail Gorbačov na ukončení studené války. Z hlavní ulice projdete rovnou do dvora, kde stojí o nějakou alternativní galerii volně opřené dětské kolo. U nás by zmizelo během pěti minut. Tady to nikoho nenapadne. Co taky s dětským kolem?

48


2013 | 02 | Čilichili: Všichni jsme depkaři