Issuu on Google+

Až bouchne Katla „Velkomin heim,“ vítá nás nápis na letišti v Keflavíku. Jelikož jsem si v letadle strachy stihl navrčet základní fráze, vím, že to znamená: „Vítejte doma.“ A přijde mi to bezva. Jsem na Islandu, ostrově hudby. Text: Jakub König Foto: Profimedia, wordpress.com, Inga Birgisdottir, silverdisc.com, Volvox Globator

Island jsem si vysnil, vymodlil. Jakmile jsem kdysi v jedné pankáčské garáži v České Lípě poprvé slyšel Sigur Rós, bylo to jasné. Taková Björk je taky senza, i když má zrovna na hlavě mrtvou labuť. A pokud neznáte Emilíanu Torrini Múm, MÁTE ODEMČENO nebo třeba mladičkou Sóley, roz- Začíná to už v autobuse z letište do centra Reykjavíku. hodně je zkuste. Já jednoho dne Jedeme skoro o půlnoci, ale za okny je spíš šero než plnozjistil, že mám iPod plný muziky tučná tma, kterou známe z domova. V létě tu slunce jakž z tohohle ostrova. A když jsem takž zapadá jen na pět hodin. Míjíme černá lávová pole, začal natahovat u dokumentu pak se objeví první malé baráčky, postupně přibývají Heima, kterým Sigur Rós zdoku- a najednou jsme v centru. mentovali svoji šňůru po Islandu, Autobus rozváží cestující po hotelech. Pár zastávek bylo to jasné: „Dost! V létě letíme.“ je daných, ale když se řidičky přeptám na naši adresu, zastaví nám co nejblíž a ještě nás odnaviguje, abychom se neztratili. Jelikož jsme zvyklí na zpruzené řidiče české hromadné dopravy, je to první kulturní šok, který nám Islanďané připravili.

>

ČiliChili | 2 | 2013 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

47


2013 | 02 | Čilichili: Všichni jsme depkaři