Issuu on Google+

DC TP MO

CV

SM

LT

MB

ME RA

PH

PS TC

BE PM

TU NA

JC HK

NB

KD

CH

JN

CL

RO

KV

SO

LI

UL

PZ

RO

PU

KO

PY

UO

OP

BN PB

SY

HB

PI KT

JI

ST JH PT

PR PV

BI

CB

ZN

HO

FM

VS KM

VY

BM

TR

OV KI

NJ

OC BK

ZR

PE

TA

BR

SU

CR

KH

PJ

DO

JE

RK

ZL UH

BV

CK

RIZIKOVÉ OKRESY PRO DEPKU

Nejvíc sebevražd naË100 tis. obyvatel za rok

Nejvyšší nezamçstnanost

Nejvíc rozvodĶ naË1000 obyvatel za rok

Nejvyšší riziko kriminality podle MVÜR

Tachov Jeseník DçÝín

Bruntál Most Hodonín

Üeská Lípa Ústí nad Labem Cheb

Most Ostrava Jeseník

23,0 21,7 18,4

metodou. Vyřadili stárnutí populace, jelikož mnoho depresí se vyskytuje i u mladých lidí. Neuspěl ani argument, že jde o civilizační chorobu podobnou obezitě, protože zvýšený výskyt depresí se projevil i u izolovaných malých civilizací, jako jsou paraguayští indiáni Ache nebo jihoafrický kmen Kung. Vyloučili i mutaci, protože pro lidstvo nepříznivé mutace by měly podle evolučního zákona mizet, a ne se množit. Nakonec dospívají k závěru, že deprese není nemoc, ale projev adaptace na nové podmínky, ve kterých lidé žijí. Jejich závěr podporují i analýzy chemických procesů v lidském mozku. Je zajímavé, že deprese v tomto pohledu nepřináší jen negativa, ale i výhody. Psychologické výzkumy totiž prokázaly, že depresivní stavy například pomáhají daleko efektivnějšímu řešení problémů – jednoduše tím, že nás nutí brát je vážně a nerozptylovat se při jejich řešení banalitami, jako jsou radost ze života nebo zpívání veselých písniček. K podobnému názoru dospívá i lékař a publicista Andrew Weil. Ten se v projektu Curiosity naučného kanálu Discovery zamýšlí nad očividným paradoxem, který by se dal ČiliChili | 2 | 2013 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

16,5 % 15,6 % 14,5 %

3,54 3,39 3,33

shrnout do věty: „Máme se čím dál tím lépe, a máme z toho čím dál tím větší déčko.“ I když odečteme těžké případy deprese vyvolané skutečnou chemickou nerovnováhou v mozku a depresivní stavy lidí, kteří se octli na opravdovém dně, zůstane nám pořád obrovské množství zdánlivě nevysvětlitelných případů lidí, kteří žijí v podstatě úspěšný a klidný život, a přesto depkaří o sto šest. Hlavním důvodem podle doktora Weila je, že všechno kolem nás přesvědčuje o tom, že můžeme být šťastní, zároveň nás ale upomíná, že bychom mohli být ještě o něco šťastnější.

NEUKOJENÉ AMBICE Hypotézu o trvalé touze po něčem lepším podporuje výzkum, který společně provedli ekonomové z Federální rezervní banky San Franciska, anglická univerzita ve Warwicku a Hamilton College v New Yorku. Výzkumníci nejdřív vytvořili podrobný profil životní úrovně každého státu v USA a pak ho porovnali se statistikami sebevražd. Výsledek byl víc než divný. Státy s nejvyšším indexem štěstí se zároveň pohybovaly na nejvyšších příčkách počtu

sebevražd: Utah, kde by měli být lidé nejšťastnější, je v počtu sebevražd devátý, druhý nejšťastnější stát, prosluněná Havaj, dokonce pátý. Nejméně lidí, kteří končí dobrovolně život, je kupodivu ve stresuplném New Yorku, který je na žebříčku štěstí až pátý od konce. Autoři si výsledky nedovedou vysvětlit. Jediná hypotéza, kterou předložili, se víceméně shoduje s tvrzením doktora Weila: Jak ve společnosti klesají sociální rozdíly, roste stres z toho, že se soused má o něco lépe než my. Příčinou deprese je pak nikdy nekončící honba za tím, abychom dosáhli ještě o kousek výš... Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Kameníkovi ve  starém Egyptě nehlodaly v hlavě ambice stát se faraónem. Ani dnešní bezdomovec běžně nepřemýšlí o tom, že by měl jezdit stejným fárem jako milionář. Spoustu objektivně šťastných lidí ale dokáže závist nad tím, že si soused na barák nalepil kachlíčky a vyhnal garáž o štok, hlodat natolik, že si z toho vytvoří slušnou depresi. A z ní pak životní styl.

<

17


2013 | 02 | Čilichili: Všichni jsme depkaři