Issuu on Google+

( jejichž natáčení ve 3D je oproti animákům nesrovnatelně náročnější), začala se ve filmařském světě šířit panika. Trojrozměrné filmy, které měly přilákat lidi do kin a vylákat z nich větší vstupné, najednou získávají pověst něčeho, co diváky spíš odpuzuje. PROSTOROVÉ MOUCHY Když si projedete odborné články o 3D filmech, zjistíte, že se jim vyčítá kde co. Od psychologizujícího nadávání, že umělá perspektiva vlastně brání ponoření se do filmu, až po technická úskalí blikajícího obrazu při horizontálním pohybu kamery. Zdaleka nejvíc stížností se ale snáší na fakt, že skrze brýle se třírozměrný obraz jeví jako moc malý, a navíc tmavý. Tmu způsobuje fakt, že polarizační brýle pouštějí do každého oka jen půlku světla vysílaného projektorem. Specializovaná 3D kina, jako je IMAX, se s touto ztrátou vypořádávají tím, že film promítají z dvojnásobně širokého filmového pásu, a navíc ze dvou ultrasvítivých projektorů zároveň (proto jsou lístky tak drahé). V běžném kině ale 3D technologie ubírají z celkového jasu 50, podle některých odborníků až 85 %. Zdánlivě malý obraz je zase důsledkem toho, že část jeho šířky se obětuje na vytvoření 3D efektu. S tím se dá vyrovnat buď obrovským promítacím plátnem ( jak to dělá ten IMAX), anebo tím, že se nepříznivý dojem malého obrázku přebije jeho hloubkou. Toho se ale filmaři a majitelé kin bojí. Steve Schklair, ředitel firmy 3ality, tvrdí, že slušný 3D

Mozek byl po 600 milionů let evoluce zvyklý na něco úplně jiného

64

A film se nám rozjíždí

efekt se projeví tehdy, když se pro jeho vytvoření použijí aspoň 2 % šíře plátna (při desetimetrovém plátnu jsou obrazy pro levé a pravé oko vzdáleny 20 cm) a ideál jsou zhruba 4 %. Většina filmů ale využívá pouze půl procenta, protože se bojí, že větší hloubka by byla pro diváky moc náročná na sledování. Z prvních několika řad sedadel by se navíc na film nedalo koukat vůbec. Což se pojí s asi největším problémem 3D technologií, na který upozornil jeden z nejuznávanějších hollywoodských střihačů Walter Murch (podílel se třeba na Apocalypse Now). ZAVAŘENÝ MOZEK Murch se celou svou kariéru zabývá tím, jak člověk vnímá filmový obraz. V dopise filmovému kritikovi Rogeru Ebertovi popisuje, že naše oči běžně provádějí zároveň dvě různé činnosti. Jednak každé oko zaostřuje a zároveň obě oči upravují svou vzájemnou polohu podle toho, jak je sledovaný předmět od nás vzdálený (když ho máme před nosem, tak šilháme s očima do kříže, při koukání do dálky máme čočky takřka rovnoběžně). V běžném životě jsou tyto dvě funkce vzájemně propojené, ve 3D kině je ale nutíme fungovat rozděleně. Je to tím, že oči máme stabilně zaostřené na plátno, ale zároveň je nutíme sledovat předměty, které se zdánlivě nacházejí před ním nebo za ním. Náš mozek to sice zvládá – jinak by 3D

ČiliChili | 1 | 2013 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2013 | 01 | Čilichili: Česká elita