Page 53

& triky * JAKTipyCESTOVAT

K ČEMU MYSLÍTE, ŽE JSTE SE NARODILY?

Hlavní roli hraje Ýas. NaËTranssibiĜskou magistrálu je lepší koupit jízdenku až vËRusku. Nemáte-li moc Ýasu, kupte si letenku doËnçkterého vçtšího mçsta aËzaÝnçte tam. VËlidnatých regionech jezdí vlaky, autobusy, maršrutky. První je celkem luxusním zpĶsobem dopravy sËÝajem aËboršÝem uËobsluhy, druhý naËmenší vzdálenosti také není kËzahození, tĜetí je tĜeba rozvážit. ěidiÝi maršrutek se obÝas chovají jako nenasytní taxikáĜi aËzaËmlÝení místních vás zkusí natáhnout. AËstopování? To je ruská ruleta. Üastçji narazíte naËdobrotivé Ivany, co vás zavezou kamkoliv, obÝas ale mĶžete potkatËmaníky, co si poËnocích plní bobĜíky odvahy vËlámání lidských kostí.

Britská spisovatelka Anna Reidová popsala příhodu z města Mirnyj, která o beznaději na tomhle kuse světa vypovídá nejvíc. V tamní ubytovně pro svobodné dělníky se setkala s ženou jménem Věra. V místnosti připomínající dřevěnou kůlnu bydlela s manželem a dvěma dcerami. Celá rodina na necelých čtyřech metrech čtverečních sdílela společnou skládací postel a její členové si museli svůj nejintimnější majetek rozvěšovat po stěnách. V ubytovně byly tři páchnoucí záchody, které sloužily padesáti lidem. Nic z toho ovšem Věru z rovnováhy nevyvedlo. Hulila jako tovární komín a na své malé holčičky pokřikovala: „Mazejte mámě pro pití! Kvůli čemu myslíte, že jste se narodily?“ Když se jí spisovatelka zeptala, co dělá, když je minus čtyřicet stupňů a děti chtějí dovádět, jen nevzrušeně odvětila: „Pověsíme je na chvilku z okna. Když pak rozmrzají, tak jsou nějakou dobu zticha!“ Je pravda, že takhle brutální výchovu dívek na Sibiři jsem nezažil, ale k výrostkům se tu

Ob

ČiliChili | 1 | 2013 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

CO NEDæLAT

CO SI PěIVÉZT Moc toho není. NaËstáncích se prodávají bçžné šmuky. Suvenýry jsou takový kýÝ, že riskujete ztrátu smyslu pro estetiku. Partyzánské Ýepice, armádní elpíÝka, matrjošky, odznaky aËĜády až poËHrdinu SSSR, ale ten koštuje oËĜády rublĶ víc. SamozĜejmç si mĶžete odvézt iËexkluzivnçjší dáreÝky. OdËsobolích, sobích aËmedvçdích kĶží pĜes zbranç neurÝitého niÝení až poËakcie tamních výnosných podnikĶ sËnejistým zhodnocením. CO SI DÁT Co žaludek dovolí. Lovci samozĜejmç své úlovky. Takový šašlik zËmedvçdího masa anebo naËohni opeÝená ryba je asi nejvçtší pochoutkou dobrodruha. VËmçstských restauracích aËjídelnách mají šašlik, boršÝ, pelmenç, skopové aËtím to skoro konÝí. KËtomu brambory, kroupy, pohanku Ýi komisárek. VĜele doporuÝuji cukrovinky, jsou cukrovatçjší než cukr. VËhospĶdkách je tĜeba kËnápoji ochutnat zdravé dobroty. Semínka sluneÝnice, jedlé šišky anebo kaviár aËsušené ryby jsou oproti chemii rĶzných brambĶrek opravdu lepší. AËvodka, pivo, zejména Baltika, Ýi šumivé víno. Ale jen, co žaludek dovolí.

„TO JE TEDY KULTURA SPANÍ! TO NÁM SEM VOZÍTE ZËEVROPY?“ pořád chovají dost drsně. Občas dojde i k seřezání páskem přímo na ulici. Není divu, že se v ruských městech, a to i před Uralem, bez přístřeší nachází nespočet sirotků, kteří utekli z  domova a nemají nikde zastání. V drsném sibiřském podnebí to mají samozřejmě mnohem horší. Jako by tu na ně matka Sibiř pořád řvala, ať mažou pro vodku, jinak uvidí.

Opravdu není tĜeba lézt RusĶm doËzadku. Snaživec niÝeho nedocílí aËskonÝí jako opovrhovaný podÝlovçk. Kdo se chová jako zbabçlec, skonÝí zle. Opak, tedy nadutost aËvĶbec chování carského dĶstojníka, je pĜedností. VeËmçstech je ale vËklubech Ýi nálevnách dĶležité vçdçt, kudy rychle zmizet. Vçtšinu podnikĶ ovládá maŏe aËsetkat se, byĨ iËjen sËregionálním „vorem vËzakonç“, by nemuselo skonÝit happy endem. Velejemnç je tĜeba zacházet iËsËpolicií. Mejdanem pro postsovçtské strážníky je, když si turistu podají až zaËmez jeho dĶstojnosti. PĜi neznalosti místního nezákonného chaosu mĶžete dostat pokutu iËzaËopilost naËulici, kĜivou chĶzi nebo dloubání vËnose.

<

CO ÚPLATEČEK?

Vlak je tady nejpohodlnější a nejlevnější formou transportu. Ve všech třídách si cestující přes noc vytáhnou lůžka a  většinu cesty prochrupou. Když můj vlak projíždí Achinsk, odpočítávám devětadevadesátou ovečku. Procitnu až v Novosibirsku, kde dalšího rána dorazím zpět na letiště Tolmačevo. Po nakouknutí do dokumentu o pobytu mě celník odvádí kamsi do kanceláře v útrobách letištní haly. Uvnitř vysvětluji, že nemám patřičná razítka z hotelů, protože jsem často přespával ve vlacích nebo v noclehárnách, kde mi je nechtěli dát. Prý jsem tím porušil zákon. „Berou u vás v Česku policajti úplatky?“ položí celník řečnickou otázku. Nebo až tak řečnická není? Začínám hrát divadlo, že neumím rusky, že se mi dělá nevolno a tak dále. „Tak vypadni,“ zaslechnu otráveného celníka. Ještě chvíli zevluju, ale když naznačí hlavou, abych mazal, jsem v tu ránu pryč. Přestože mnozí tvrdí, že se Ruska není třeba bát, někdy mi z tamních poměrů naskakuje husí kůže.

<

53

2013 | 01 | Čilichili: Česká elita  

Existuje vůbec česká elita? A jaká je?

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you