Issuu on Google+

KÁCÍME MODLY

nes, kdy máme k dispozici moderní technologie, jako dámské časopisy a diskusní fóra o dětičkách a pesíkách, je samozřejmě všechno jinak. Chlap, který neabsolvuje předporodní nácvik hekání, posilování pánevního dna a kurs anatomie dělohy, riskuje veřejné opovržení. A ten, který by se chtěl vyhnout pobytu na porodním sále, je bez debat bezcitné zvíře, které nemá v 21. století co dělat. „Podpora partnera spočívá nejen v psychice,“ píše nadšený novotatínek v diskusním fóru ona.idnes. „Taky je dobrý, aby otec hlídal ty řezníky na jatkách, pěkně jsem je prudil, aby koukali dělat všechno, co maj, a taky jsem od začátku běhal za mladým, aby ho nevyměnili za nějaký cikáně. Jednoznačně je to dobrý bejt u porodu, člověk získá jinej pohled na svět a o vztahu k dítěti nemluvě, ovšem nesmíte mít, milé dámy, za manžela debilní hovado.“

NÁMITKY PORODNÍHO DĚDKA

Když si představíte, v jaké pohodě musel porod pod starostlivým dohledem tak milého pána probíhat, snad vám až přijde divné, že otcové na porodníky nedohlíželi odjakživa. Ve skutečnosti se totiž na sálech začali tatínci sem tam objevovat až v sedmdesátých letech. Podle sociologů se to stalo proto, že se právě v tomto období začalo ve velkém rodit v nemocnicích a zároveň se razantně změnila struktura tradiční rodiny. Manželé bydleli poprvé v historii odděleně od svých rodičů a pro matku se tím pádem její muž stal jedinou osobou, která v porodnici vytváří aspoň zdání rodinného prostředí. Což je přesně ta role, kterou má chlap na porodním sále hrát. Průšvih nastane v případě, kdy hrdinný ochránce potřebuje víc péče než žena v křesle, anebo (a to je nejhorší) je u porodu z donucení a je to na něm vidět. V roce 2008 přinesl denník Daily Mail rozsáhlý článek, sepsaný porodnickou kapacitou jménem Michael Odent. „Po padesáti letech praxe, během které

46


2013 | 01 | Čilichili: Česká elita