Issuu on Google+

Elitní novorozenci E J Jelikož se nikdo z elitní „staré školy“ neuchytil, nezbývalo nám, než – opět – doufat ve vznik elity nové. V prostředí divokých devadesátých let se ovšem daleko snáze prosazovali ostří hoši ve fialových sakách než osobnosti snažící se o dlouhodobou morální obrodu národa. Zatímco se nová podnikatelská a politická elita historicky znemožňovala, vyrůstala vedle nich prakticky jediná nová skupina, kterou jsme při troše dobré vůle byli ochotni za elitu považovat – celebrity. Proto si dodnes čteme ve zprávách radši o soukromí Ewy Farné, Bolka Polívky nebo Lenky Kořínkové než o myšlenkách Jana Sokola.

Není to moc dobrˇe N

„ „Debata probíhající v  denním tisku má mírně schizofrenní ráz – celkově to vypadá, jako by občané nějakou elitu docela rádi měli, ale přitom neustále dávají najevo, že žádná ze skupin, která za elitu chce být považována, touto elitou není,“ píše Josef Kandert v závěru studie a nabízí dvě možná vysvětlení. První je, že Češi jsou opravdu tak zarytí rovnostáři, jak se o nich často tvrdí. Jedinou elitou, kterou jsme schopní akceptovat, je tak vymyšlený Jára Cimrman. Hru na něj hraje celý národ, a kdyby nebyli organizátoři suchaři, mohl vyhrát i soutěž o Největšího Čecha. Druhé vysvětlení je daleko prostší: sice fakt, že u nás zatím žádné obecně akceptovatelné elity nevyrostly. To je ale možná dost nebezpečná věc. Sociolog Milan Tuček, který se zabývá teorií elit, o tom říká: „Jedna z  důležitých funkcí elit je tvorba norem chování. Jelikož vnímáme elity jen skrze zprávy o skandálech, hrozí nebezpečí, že budeme spíše přebírat vzorce negativní.“

15


2013 | 01 | Čilichili: Česká elita