Page 48

LETEM SVĚTEM

domorodce nicméně moc nenarazíte. Cestou ke Sky Tower, nejvyšší zdejší budově, se konečně z podloubí jednoho z baráků vynoří tetovaná tvář. „Nedal bys mi bůra, kámo?“ dýchne mi do ksichtu levnou samohonku. „Do Otary? Tam nejezděte. To předměstí je nebezpečné,“ zděsí se úředník centrálního autobusového nádraží při otázce, jak se člověk dostane na jmenovaný okraj Aucklandu. Nakonec mi ale poradí, kde vystoupit a kam zajít. Autobus mě vyhodí na místě, projdu centrem předměstí, prohlédnu si pár papundeklových domů, a když vidím nevraživé pohledy domorodců, dám se na ústup. Odvahu nahradil pud sebezáchovy. U supermarketu zpívá chlap s potetovanou tváří. Slušně se optám, jestli mu ji můžu foťákem ukrást, ale chce dvacet dolarů, takže nic. Hospodu radši minu. „Hele bro, když nás někdo naštve, dostane do tlamy. A bílí nás štvou hodně často,“ vzpomenu na řeč přítele Ra, se kterým jsem makal na demolicích v Austrálii.

Vpravo vidíte původní bělošskou osadu

MAORSKÁ FILMOTÉKA

ČECH VŠUDE BRATRY MÁ

Právě Otara je dějištěm nejdrsnějšího novozélandského filmu Kdysi byli bojovníky. Otec notorik v něm bije svou ženu, kamarád mu zprzní dceru, ta se oběsí, syn se dá ke gangu a při rvačce ho zabijou. „Dál jsi otrokem. Otrokem svých pěstí a své nenávisti,“ řekne mu žena, když od něj odchází. Otec dělá všechno pro to, aby svou vinu odčinil, ale podaří se mu to jen zpola. Novozélandská kinematografie je vůbec silná. Sežeňte si filmy Královna řeky, Boy nebo Pán velryb. Bohužel se všechny odehrávají v kraji, který svět zná jen díky Pánu prstenů od Petera Jacksona. Díky němu sem jezdí spousta turistů, kteří zvedli ceny na maximum.

Kousek od Aucklandu na sever leží vesnička Puhoi. V místním muzeu, kde visí česká a německá vlajka, se dozvím, že sem první osadníci přišli roku 1863. „Byli z několika vesnic šestadevadesát kilometrů jihozápadně od Prahy,“ píše se mimo jiné v sešitku Z Čech do Puhoi, kde jsou čárky a háčky dopisovány ručně. Osobně tady zažiju velký mejdan, při němž mi v jediné místní hospodě každý vypráví, kdo byl jeho český prapředek. Poté, co artikulace začne kulhat, mi výčepní Maor poradí, kde si můžu zadarmo postavit stan. Ráno odjíždím. Chlápek, kterého jsem stopnul, k Maorům žádnou velkou lásku necítí. „Hele, vždyť ty svině si tady všechno uzurpujou. Mají nejkrásnější pláže, kam nikdo nesmí. Přestaň mě srát s tím, jak je máš rád. Nezapírám, že tady byli před námi, ale my jim ukazujeme, jak se má žít,“ říká.

PLIVÁNÍ NA STOŽÁR A VLAJKU Smlouva z Waitangi je jakousi ústavou mezi Maory a Britskou korunou. Tenhle dokument z devatenáctého století dodnes budí emoce. Každá z podepsaných stran si ho totiž vyložila jinak. Britové tak, že vládnou zemi, Maoři tak, že se sice dostali do ochrany Britské koruny, ale o své zemi si budou rozhodovat sami. Chyba lávky. A jelikož přichází výročí podepsání, je teď ve Waitangi obrovský stanový tábor, nad nímž vlaje černočervená maorská vlajka, již protíná bílá vlna. Ráno v táboře je plné vášní. Před jedním z maorských domů

48

Na Zélandu jako doma

2012 | 12 | Čilichili: Konec vysílání  

Ano, přibývá lidí, které nebaví televize.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you