Issuu on Google+

ZAËBOHA SE NEMĵŽU ZBAVIT DOJMU, ŽE SLYŠÍM JEN LEPŠÍ PLESOVOU KAPELU

Po vlašáku dostává prostor druhý host, pěvecké trio La Gioia, tři tenoři pro chudé. Zapějí Bridge Over Troubled Water z pera Paula Simona a mně se chce mlátit hlavou do stěny. Ne že by pánové neuměli zpívat, ale tohle zní stejně přirozeně, jako kdyby Kabát přezpíval Bratry Ebeny. Poklona, odchod a zase Michal David.

Michale, kde jsi?

Nabízí se otázka, proč to všechno. Je to nějaká pomyslná meta v srdci KŠEFT JE KŠEFT každého interpreta, zahrát si Ze závěrečného setu je třeba vypíchnout Nonstop. Pub- s  orchestrem? Michal David likum se totiž chytá s prvními tóny, lidé vyskakují ze židlí, nemusí nikomu (a sobě tuplem) trsají a samozřejmě sborově tleskají na první dobu. Marná nic dokazovat, jeho fanoušci za ním sláva, smyčcový Nonstop je bizarní paskvil. Symfonici dohro- půjdou vždy a ostatní si už nenamady s tuctovou popinou od labutí. Přichází konec, všichni kloní, ani kdyby složil druhé Slovanspolečně, David, Bagová i La Gioia zpívají Somewhere ské tance. Nebo je to celé šikovná a jde se domů. reklama na pojišťovnu a přidružené partnery, kterým David uprostřed jmenovitě děkuje a jejichž loga zdobí plakáty? To možná pravda bude, ale druhotná. Primárně jde nejspíš o jednoduchou věc. Muzikanti vydávají desky a po nich jezdí na turné. Co na tom, že ze symfonické úpravy starých hitů v podstatě nevzešlo nic zajímavého ani zapamatováníhodného? Co na tom, že program koncertů jen píseň po písni kopíruje playlist alba? Turné je vyprodáno a cédéčko si jistě spousta fanoušků koupí.

<

45


2012 | 12 | Čilichili: Konec vysílání