Issuu on Google+

FENOMÉN

GORO, NEZNÁMÝ PES „Pamatuju si, že jsem z toho jako škvrně byl totálně v řiti,“ shrnuje drtivý emocionální dopad další východoasijské legendy přispěvatel Boogeyman na ČSFD a rozhodně nebyl sám. Pro ty, kteří Gora neznají, jde o devítidílný seriál o psovi, který se po smrti svého pána vrací přes celé Japonsko za holčičkou Reiko. Do příběhu se pak zaplétají padouši, kteří chtějí Gora zamordovat kvůli kompromitujícím materiálům skrytým v obojku, vše podmalovává dojemná hudba a celé se to permanentně pohybuje za hranou citového vydírání. V samotném Japonsku ale po nějakém Bílém psu ani neštěknou. Jednak proto, že originální název „Ôgon no inu“ znamená Zlatý pes, a potom pravděpodobně proto, že šlo o jeden z mnoha dávno zapadlých druhořadých seriálů. Jestli si na něj někdo vzpomene, tak jen proto, že Reiko hrála Joko Šimada, která o rok později zazářila v koprodukčním seriálu Šógun. TYGR Z ITÁLIE „Když se před někým zmíním, že pocházím z Malajsie, dočkám se nadšené odpovědi: Sandokan! Znáš Sandokana, žejo?,“ píše bloggerka Mouseytong v příspěvku s titulem „Kdo je u všech všudy Sandokan?“ Inu, původně si Tygra z Mompračemu vymyslel italský spisovatel Emilio Salgari, který o něm na konci 19. století sesmolil 11 románů. Poněkud brakové povídání se dočkalo několikerého filmového zpracování, ale do našich mozků vypálil díru až italský televizní seriál z roku 1976, který se u nás vysílal v dobách hluboké normalizace. Vzbudil takovou senzaci, že vlastnictví kolotočářského trička s potiskem uhrančivého Kabira Bediho znamenalo, okamžitý vstup do dětské společenské smetánky

A JEDNO NAOPAK (tedy až do doby, kdy ho nahradila céčka). Nostalgické škytání vzbuzuje Malajský Tygr sem tam i v Itálii a Nizozemsku. Za kult ale platí jen v bývalých sovětských satelitech, kde jsme podobné seriálové mozkojeby považovali za vrchol kinematografie a jejich hrdinu za malajskou obdobu Koziny nebo Jánošíka. Bohužel, v Malajsii s jeho pomocí konverzaci pravděpodobně nenavážete.

NESMRTELNÁ ELFKA Hvězda světových pódií, která si navíc bokem přivydělává jako druidí velekněžka. Diví se někdo, že se hit Orinoco Flow hraje na českých rozhlasových stanicích přibližně sedmdesátkrát denně? Češi nikoliv, za našimi hranicemi byste se pravděpodobně dočkali nechápavé otázky „WTF is Enya?“ Ono totiž jejímu největšímu hitu už pomalu táhne na čtvrt století a poslední jakž takž zaznamenatelný úspěch utrpěla královna elfích vzdechů s jeho takřka totožnou kopií Only Time v prehistorickém roce 2001.

Gustav Brom Nestor české hudební publicistiky Lubomír Dorůžka ve své knize Panorama jazzových proměn vzpomíná, že k němu před pár lety k jeho úžasu dorazila žádost japonského hudebního vydavatelství o napsání úvodního slova k reedici skladeb Orchestru Gustava Broma. U nás si toto hudební těleso vybavujeme maximálně jako estrádovou kapelu, vyhrávající k zábavným pořadům brněnského televizního studia. Za našimi hranicemi ovšem platí za zásadní soubor razící ve své době velmi progresivní jazzový bigbandový zvuk. A třeba skladba Igora Vavrdy Vzývanie dažďa v jeho podání platí za zabijácký track, kterým završuje své DJské sety i takový Mr. Scruff.

<

62

ČiliChili | 11 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2012 | 11 | Čilichili: Made In Japan