Issuu on Google+

TÉMA

Rýže k snídani a sépie k pivu CO PŘIPADÁ DIVNÉ ČECHOVI VI V JAPONSKU A JAPONCE V ČESKU? POVÍDALI DALI JSME SI S TOMÁŠEM A SAKIÍ. KDO Z NICH JE OD NÁS A KDO Z JAPONSKA ASI VYTUŠÍTE TUŠÍTE SAMI.

Podivností z obou stran je tolik, že jeden neví, kde začít. Co třeba ráno? Tomáš: Tak hned první rozdíl je, že se vzbudíte na zemi. V Japonsku nemají postele, spí na matraci futon. Další rozdíl je, že se v Japonsku často nesnídá. Tradičně se jedlo dvakrát denně – asi v jednu oběd a pak až kolem osmé večeře. V poslední době jsem v Japonsku postřehl, že vláda rozjela informační kampaň, která má Japoncům snídani zanést do povědomí. Sakie: Snídala jsem i v Japonsku, ale ne pečivo s džemem. U nás se snídá většinou třeba rýže, polévka miso a řasy se sójovou omáčkou.

Co když se pak rozjedete do práce? Tomáš: Dopravní prostředky dokážou

být pořádně nacpané, ale není to tak, že by u každého stál pán s bílými rukavicemi a pěchoval lidi do vagónů. Spíš je rozdíl v tom, že třeba v metru je klid a velmi se dbá, aby člověk nerušil spolucestující. Telefony musí být v tichém režimu a smí se používat jen ve vyhrazeném prostoru. Často dokonce vidíte, že v metru cestující spí. Při nastupování a vystupování ale jdou ohledy stranou a nastupují lokty. Když budete vychovaně čekat, až lidé vystoupí, zůstanete pravděpodobně na nástupišti. Sakie: Připadá mi fajn, že na metro, tramvaj i autobusy platí stejný lístek. Co mě hodně překvapilo, je, že tu mladí lidé pouští starší sednout.

To bych čekal, že bude v Japonsku, kde panuje úcta ke starším, běžné. Sakie: To je pravda, ale v tomto případě

Tomáš Ballada Sakie Nomura přijela do Česka studovat hru na housle

16

jezdí do Japonska studovat šerm Iaidó a v Praze pořádá každoroční festival Japonský den.

asi převažuje u mladých Japonců stydlivost. Muset vstát, upozornit na sebe, oslovit cizího člověka a vysvětlit mu, že mu uvolňujete místo, to je na Japonce příliš.

Aha. Tak teď se rovnou zeptám na rozdíly ve vyjadřování. Předpokládám, že pro Japonce je těžké říct cokoliv negativního... Tomáš: Přesně tak. Japonec vám třeba

nikdy neřekne „ne“. Místo toho řekne: „To je zajímavé, já se o to pokusím.“ Když mu ten slib připomenete, tak bude hrozně překvapený, protože on vás přece odmítnul.


2012 | 11 | Čilichili: Made In Japan