Issuu on Google+

Připadá nám nesmyslné promarnit svůj život v bažině a dělat ze svých dětí losery. 

K  

 dybychom debut Benha Zeitlina posuzovali z čistě filmařského hlediska, asi by bylo na místě mluvit o mimořádném talentu či dokonce géniovi. V tom filmu prostě všechno funguje: hudba je výborná, herecké výkony (a to patří většina zúčastněných mezi neherce) skvělé a tak dále. Směšně snad působí jen mytická zvířata – vietnamská prasátka s kly, symbolizující všeničící sílu přírody, bychom čekali spíš v loutkovém filmu Břetislava Pojara. PRŠÍ, PRŠÍ Hlavní hrdinkou filmu je zhruba šestiletá Hushpuppy, malá černoška, která se svým otcem žije v komunitě vypitých trosek kdesi na pobřeží Jižní Louisiany. Vyrůstá tu jako dříví v lese, tatínek ji učí leda to, že jídlu se říká žrádlo a že nejlepší je jíst pořád dokola kuře. Jednou jí otec zmizí, ale zase se objeví v nemocničním oblečení, zjevně utekl ze špitálu, protože nemoci se nejlépe léčí kořínky a kořalkou. Pak začne pršet, otec se jako obvykle opije a střílí do nebe, protože se bouřky nebojí, i když je to hurikán Katrina. Když je krajina celá pod vodou, Hushpuppy s otcem najdou zbytek přeživších ubožáků a snaží se žít dál jako předtím, tedy pít a trhat kraby rukama, protože když použijete nůž, tak nejste správné zvíře, a tudíž nestojíte na straně těch opravdových hodnot. Naopak – když se civilizace snaží chránit před záplavami hrází, je třeba vyhodit ji do povětří. A když se vás lidé „z druhé strany“ snaží evakuovat ze zničené a solí otrávené bažiny, musíte jim utéct, neboť čistota, lékařská péče a jídlo na talíři smrtelně ohrožují vaši osobní integritu.

a pak bude vše v pořádku. Něco podobného bychom čekali spíš od postarší vyznavačky hnutí New Age, ale přiznejme si, povrchní plácání je přijatelnější z úst malé holčičky než od padesátileté ženy jurodivého vzhledu. Pozitivní je, že každý divák rozumí, co se chce říci, takže se tak nějak bez námahy stane rovněž filozofem. Instantní moudrost v téhle podobě je mnohem užitečnější než nějaký Kant, protože i úplný tupoň si může říct k jakémukoliv tématu své a nevypadá jako blb. A protože film je takhle myšlenkově jednoduchý, jsou filmoví kritici nadšení a hned dávají hraběcí rady třeba takovému Tedu Malickovi, režisérovi slavné Tenké červené linie a loňského filozofického opusu Strom života. Kdyby Malick točil jako Zeitlin a nebyl tak komplikovaný, bylo by to úžasné, mohli jste číst po premiéře filmu na festivalu v Karlových Varech. Hm. Kdyby režiséři s opravdu hlubokým vhledem do života, jako je právě Malick, točili filmy jako Zeitlin, učili by se budoucí filozofové na vysokých školách o knihách Paula Coelha. VEN Z BAŽINY My na druhé straně hráze – tam, kde se ryby jedí z igelitu, jak nám říká Hushpuppy – nejsme schopni žít v souladu se sebou a okolím. Asi proto, že nám připadá nesmyslné promarnit svůj život v bažině a dělat ze svých dětí losery. Ale když dostaneme depresi, že náš úděl není to pravé ořechové, můžeme se v multikině za 160 korun vždycky dojmout nad uhozeným příběhem o malé holčičce, která ví všechno líp než my.

<

FILOZOFIE Z PYTLÍKU Hushpuppy pořád filozofuje o tom, že svět je z různých součástí, které do sebe musí zapadnout, ČiliChili | 10 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

65


2012 | 10 | Čilichili: Naučte se oblíkat