Issuu on Google+

POKEC

Vám horko nebylo? Taky, ale stejně to byla nádhera... Třeba západ slunce. Ačkoli bylo opravdu strašné počasí, nějakých pětačtyřicet stupňů, navíc foukal prudký a horký vítr, takže mi vysychaly oči... Ale když jsme začali stoupat do kopce, otevřel se neskutečný výhled. U nás máme nejvyšší horu Sněžku – ale na tomhle závodě běžíte z nějakých minus padesáti metrů do šestnácti set na jediný kopec. Takže si ten krásný výhled asi dovedete představit. Když běžíte takhle dlouhý závod, míváte v uších hudbu? Třeba při závodech na sto kilometrů je to z bezpečnostních důvodů zakázané, takže smůla. Ale při závodech delších nebo při tréninku poslouchám muziku běžně. Jakou? Rychlou? Rychlá je dobrá, člověk na chvíli přemůže únavu, takže mám soustu rocku nebo metalu, ale občas to prostřídám třeba folkem. Mám zkušenost, že i když pustím do  uší naplno něco svižného, tak mě to po hodině stejně začne uspávat – a pak si pustím ten folk. Dokonce si ho i zazpívám, což je výborné. Vy pak potkáte běžce, který si nahlas falešně zpívá... Nevyčítáte si, že vám to zpívání ubere pár vteřin? Ne, takové věci jsou mi v tu chvíli ukradené. Bude mi pětatřicet. Mám naději, že bych stovku uběhl taky? Určitě máte. Já bych to jen nedoporučoval lidem, které běh vlastně nebaví, kteří mají jedinou motivaci – něco si dokázat. To je zbytečně moc dřiny. Mě běhání celkem baví. V tom případě stovka není nedostižným cílem. Většina závodů má limit dvanáct hodin, což je dost času. Jenže já kouřím. Nevadí. Znám dobré běžce, kteří kouří taky. I při běhu?! Když je přestávka, tak si zapálí. Co jiného mají dělat, když jsou závislí? Jakou bych neměl udělat chybu? Nejhorší je, když někdo začne s velkým nadšením, přetíží se a za půl roku je odrovnaný. Načež se půl roku léčí, zkusí to znovu, zase se léčí a pořád dokola. To jsou lidi, kteří si nechtějí připustit, že si tělo musí zvykat, zátěž se musí rozumně přidávat. Kdybych se dostal do špičky – můžu si tím sportem trochu přivydělát? Prémie jsou občas při závodech na sto kilometrů. Největší odměna, kterou jsem kdy dostal za vítězství,

38

Věřím, že čtyři sta kilometrů můžu zvládnout

bylo tisíc eur. A když uvážím, že stokilometrových závodů s prémiemi mám za rok nanejvýš pět, tak... možná se dostanu na nulu. V New Yorku mají závod na 3100 mil, což je skoro pět tisíc kilometrů. To vás neláká? Zrovna tohle je opravdu příšerná dřina, tam moje ambice nesahají – navíc: kdo by mi dal dva měsíce dovolené? To bych musel skončit se zaměstnáním. Tak čeho ještě chcete dosáhnout? Na sto kilometrů je pro mě velkou výzvou čas 6 hodin a  40 minut, což by byl průměr patnáct kilometrů v hodině. A pořád zbývá dost hezkých závodů, které jsem zatím nezkusil. Chci třeba zažít závod v Jižní Africe, který se jmenuje Comrades Marathon a  na  kterém startuje nejvíc běžců – skoro třicet tisíc. Většinou místní černoši, ale jezdí tam i řada Evropanů. Na to jsem se chtěl zeptat – jak je možné, že dlouhé tratě ovládají černí běžci, ale na těch ultradlouhých nejsou vidět? Po  několikaleté přípravě by určitě taky vyhrávali, jenže jak jsem říkal – na dlouhých tratích nic nevyděláte, nula od nuly pojde. Afričani neběhají pro radost, ale kvůli penězům. Kdyby běželi tři závody s malými prémiemi ročně, umřou hlady. Jaký jste zatím uběhl nejdelší úsek? Tři sta šedesát sedm kilometrů v Brně, to bylo v rámci osmačtyřicetihodinovky. Chcete ten výkon překonat? Určitě to zkusím. S přibývajícím věkem budu asi zkoušet hlavně delší tratě. Věřím, že čtyři sta kilometrů můžu zvládnout. Protože já mám na těchhle tratích opravdu velké výkonnostní rezervy.

<

ČiliChili | 10 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2012 | 10 | Čilichili: Naučte se oblíkat