Issuu on Google+

Přijďte na závody a uvidíte, že se lidi smějí

Neměli bychom tělo poslechnout, když naznačí, že už nemůže? Spíš se smiřte s tím, že krize přijdou vždycky. Kdyby tělo opravdu nemohlo, tak ztratím vědomí, což se nikdy nestalo. Ano, doběhnu vyčerpaný a otupělý, mám zimnici, křeče, ale neomdlívám. Kdy se vám zas vrátí energie? To je hned. Za několik minut už jsem v pořádku. Míváte při dlouhých bězích mikrospánky? Nedostatek spánku je ze všeho nejhorší, tím trpím, hlavně v noci. Když máte běžet dva dny, tak je to pro hlavu opravdu rána. Kolik času jste prospal, když jste si zaběhl osobák na čtyřicet osm hodin? Dohromady dvě hodiny. Nejdelší spací pauzu jsem měl dvacet pět minut, ale z toho jsem spal jen čtvrt hodiny – zbylých deset minut trvá, než člověka vysvléknou, uloží, postaví a zase obléknou. Na rovinu – není ten sport příšerně nezdravý? Nemyslím si. Tělo trochu opotřebujete, ale není to dramatické, to už bych byl dávno zničený. Vyčerpání je nepříjemné, ale já jsem vždy do týdne v pohodě.

Říkáte si někdy v cíli: Tohle byl tak krásný závod, ten jsem si neskutečně užil! Skoro pokaždé. Všechno, co jsem do závodu vložil, se mi během několika vteřin vrací. Třeba na Spartatlonu jsem sice nevyhrál, ale měl jsem dobrý čas – těch několik minut po doběhu jsem si užil tak silně, že to vyvážilo všechno utrpení. Dobíháte k soše krále Leonida a  diváci vás vítají jako antického hrdinu, najednou máte na hlavě vavřínový věnec... Ze tří set závodníků nedokončí těch 246 kilometrů ani polovina, ale z těch, co to zvládnou, je každý vítán, jako by právě on přinesl důležité poselství... Najednou to je obrovské zadostiučiní; emoce a endorfiny vyplavou na povrch: Já toho dosáhl! Můžete druhý den chodit? Nohy bolí, ale přinutím se, abych aspoň pomalu klusal. Já taky občas běhám, ale potom vždycky tři dny odpočívám. Škoda. Na druhý den nemusíte přímo běhat, stačí, když se projedete na kole. Je to výborný způsob, jak se zbavit bolesti a urychlit regeneraci. Když týden neběžíte, míváte abstinenční příznaky? Mívám. Nedávno jsem byl trochu zraněný, bolela mě pata, takže jsem nemohl běhat. A čtvrtý den bez zátěže jsem ve spánku začal dostávat křeče. Prý to tak mají i jiní, nejsem výjimka. Tělo si prostě zvyklo na zátěž, a když ji nedostává, v noci protestuje. Jakou trať máte nejradši? Pro mě je hlavní ultramaratonskou tratí sto kilometrů, ale moc se mi líbí taky cesty odněkud někam – běžíte třeba přes kopce, pozorujete krajinu... Naopak nejmíň mě baví závody hodinové, čtyřiadvacítky nebo osmačtyřicítky. Říkám tomu čisté běhání, protože opravdu nemyslím na nic jiného než na samotné běhání. Právě v těchhle bězích mám největší rezervy.

Jsou nudné? Pomalu ubíhají. Když běžím odněkud někam, tak si řeknu: „Teď trochu přidám a v cíli budu dřív.“ Jenže když přidáte na hodinovce, tak sice budete unavenější, ale do cíle se dřív nedostanete.

DANIEL ORÁLEK Narodil se roku 1970. Startuje naËtratích odËpçti kilometrĶ pĜes maratón až poËzávody naË48 hodin. Bçhat zaÝal vËjedenácti. Roku 1989 poprvé startoval naË10Ɠkm, mçl Ýas 30:34. Vzápçtí se naËmistrovství ÜSSR mezi muži dostal naË30:20 aËnaËME juniorĶ až naË30:13,03. Všechny výkony tenkrát byly lepší Ýeskoslovenského rekordu. Je amatér, pracuje jako inženýr programátor. VËroce 2010 byl prvním Üechem, který bçžel nejtçžší ultra závod planety – Badwater Ultramarathon. Závod se startem vËDeath Valley poË217Ëkilometrech konÝí pod horou Mt. Whitney. VËÝasovém limitu 60 hodin je nutno pĜekonat celkové stoupáníË4000Ɠm vËteplotách až 55°C veËstínu. Nçkteré osobní rekordy: Maratón: 2:36:58, 100Ɠkm: 6:54:50, 12 hodin: 131,270Ɠkm, 24 hodin: 223,990Ɠkm, 48 hodin: 366,872Ɠkm

Když běžíte krajinou, skutečně se někdy kocháte? Sto kilometrů je ještě hrozně rychlý závod, při kterém se – zvlášť ke konci – musíte soustředit jen na běh. Ale při opravdu dlouhých závodech máte času víc a ono je příjemné uvědomit si, že nádherně svítá, že támhle něco kvete... To zpestří cestu. Který váš závod byl z tohoto hlediska nejhezčí? Nádherný zážitek je třeba Badwater v Údolí smrti. To je krása – umocněná tím, že ji málokdo vidí. Turisti tam sice přijedou, ale na chvíli vylezou z auta, řeknou si, to je hrozné horko, a odjedou.

>

ČiliChili | 10 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

37


2012 | 10 | Čilichili: Naučte se oblíkat