Issuu on Google+

Proč jste s CodeMode vlastně začali? Bylo to v roce 2006 a důvod byl prostý. S kamarádkou jsme si chtěly koupit hezké věci na sebe, ale nemuset při tom obcházet půl Prahy po sekáčích a obchůdcích, kterých tehdy ke všemu ještě moc nebylo. Napadlo nás dát dohromady lidi, kteří doma šijí a nemají možnost nebo chuť svoje věci dodávat do obchodů. Takže za tím nebyl úmysl pozvednout českou módní sféru? Ne, my jsme si prostě chtěly nakoupit oblečení. Až při samotné akci jsme zjistily, že takové setkání pomáhá jak tvůrcům, tak lidem, kteří se o módu zajímají. Máte nějak zmapováno, kolik návrhářů, výrobců a dalších tvůrců u nás vlastně působí? To je těžké odhadnout, protože tvůrce může být kdokoliv. Je pak ale otázka, jestli je ten člověk dostatečně zručný, originální, jestli má šanci se šitím eventuálně uživit. Takových jsou u nás odhadem dejme tomu dvě stovky. Určitě je ale spousta takových, o kterých nevíme. Jestli ale mluvíme o lidech, kteří se můžou módou živit, tak dvě stě není vůbec málo. Nebo ano? Málo to není. Je to ale průřez celou scénou od zavedených značek, jako je Playbag, až po dvě holky z Umprumky, na kterých je vidět, že mají na to se v budoucnu prosadit.

A je to vidět, když se projdete po venku? Ale ano. Tedy – ona nezávislá módní scéna nebude asi nikdy schopna konkurovat HMku, kde stojí všechno tři stovky. Stále víc lidí je ale ochotno si na nějaký originální kus oblečení ušetřit a dělat s ním parádu, když jdou na nějakou akci. Co teď mimochodem frčí třeba v Anglii? Mám dojem, že teď je v kurzu tak trochu dávat najevo, že mě móda vlastně až tak moc nebere. Spousta lidí chodí ven ve vytahané teplákovce.

cilichili.cz | facebook.com/cilichili

Co česká sekáčová scéna? Po revoluci tu byla spousta příjemných obchůdků, kde se dalo koupit originální oblečení z druhé ruky, a navíc za odpovídající ceny. Dnes mi přijde, že se sekáče přejmenovaly na „vintage butiky“ a staré onošené věci tam stojí dva tisíce. Který národ se podle vás obléká nejlépe? Já mám pořád zafixované dojmy z Francie, kam jsem jako studentka francouzského gymnázia často jezdila. Jak se Francouzky dokážou obléknout, je neuvěřitelné. A je přitom jedno, kolik mají peněz.

MOC MĚ NEBAVÍ BLOGY OSMNÁCTILETÝCH SLEČEN, CO SI PROHLÍŽÍ ELLE A VOGUE A SNAŽÍ SE JE NAPODOBOVAT. TĚCH JE BOHUŽEL STRAŠNÁ SPOUSTA.

Je snaha a tvorba těch dvou stovek statečných nějak poznat? Před šesti lety bych řekla, že pochybuji. Tenkrát byla módní komunita soustředěná hodně kolem lidí, kteří šili. Dnes jsem už větší optimista. Přehlídek, jako je ta naše, už běží spousta, otvírají se obchody, kde je nezávislá móda k dostání, píšou se blogy...

ČiliChili | 10 | 2012

Když se nebudeme srovnávat s Londýnem a Paříží – co Polsko, Maďarsko či Slovensko? Jak jsme na tom v porovnání s nimi? Slovenky si na sebe dovedou vzít věc, kterou bychom u nás brali jako nevkus, ale ony do toho stejně jdou a tou odvahou ji dokážou obhájit. V Maďarsku zase scéna návrhářů, šperkařů a designérů hodně drží pohromadě. Provozují třeba společné webovky, které výborně fungují, a na jejich akce chodí hromada lidí.

Co vás napadne jako největší rozdíl mezi Francouzkou a Češkou? Francouzky nosí podpatky. Stejně je ale nosí třeba Slovenky. V Česku mají podpatky trochu stigma coby znak vysolárkovaných fiflen. Holku z DAMU na podpatcích skoro neuvidíte.

Co chlapi? Chlapi jsou těžká kategorie všude. Když už se na naší přehlídce chlap do nějaké mikiny zamiluje, tak aby si ji koupil, musí být superfunkční a univerzální, aby v ní mohl i do práce, i do kavárny. Bude ji nosit pět let, dokud se na něm nerozpadne, a pak si v ideálním případě koupí úplně stejnou. Existuje recept, jak se dobře obléct a neutratit majlant? Nejlépe funguje kombinace konfekce, sekáče a pár originálních kousků. Jestli někoho nebaví postávat ráno před zrcadlem a kombinovat, tak ať má ve skříni dvacet černých trik, patery džíny a obměňuje to jen pomocí šperků. Ale pozor – styl není jen o oblečení. Důležité je i to, jak se člověk učeše, jak jde, jaké má doplňky a jestli do toho dokáže dát něco ze sebe. Znám holku, která má jeden klobouk, který jí neuvěřitelně sluší. Nosí ho pořád a ostatním oblečením ho jen doplňuje. Našla si něco, co definuje její styl, nemusí řešit oblečení od hlavy k patě a je pořád svoje.

<

17


2012 | 10 | Čilichili: Naučte se oblíkat