Issuu on Google+

FENOMÉN

Experimentátoři Třeba v Polsku existují divadelní farmy, kde herci a režiséři daleko v lesích celé měsíce zkoušejí a pracují na svém divadelním výrazu, meditují a přemýšlejí o divadle i o svých osobních tématech, a výsledkem bývá třeba i jen jediné představení, které pak mění hranice umění. Lidí ochotných obětovat slávu a živobytí divadlu u nás moc není.

I tohle se dá vidět na Letní Letné...

Improvizace

CO V ČESKU CHYBÍ? ... teda vedle chlapů v trenclích

Někteří režiséři se tím zážitkem nechali inspirovat a na české scény pronikl německý vliv. Díky festivalu se na scénu Národního divadla dostal světoznámý režisér Robert Wilson. Pražské Divadlo Komedie si na německých hrách udělalo jméno a vytvořilo si silnou základnu návštěvníků. Jenže minulá sezona byla pro současnou Komedii a její ansámbl tak, jak ji známe, poslední – současný umělecký šéf Dušan Pařízek končí a na jeho místo nastupují provozovatelé fungující doposud ve Strašnickém divadle. Jestli navážou na úspěch, který současná Komedie nastolila, je zatím ve vzduchu. České divadlo se občerstvuje dvěma cestami. Buď mladí režiséři absolvují stáž někde v cizině, nebo kolem sebe silná osobnost soustředí skupinku stoupenců jako režisér Jan Nebeský, který působí v Divadle Na zábradlí a současně učí na DAMU. Obecně by se ale daly scény, kde se snaží trochu experimentovat, spočítat na prstech jednoho diváka. Ve většině divadel budou hrát to samé, co před patnácti lety – nějakého Shakespeara, Charlieho tetu a Sluhu dvou pánů. Herci umějí hrát, ale vyvíjejí se asi jako dubová prkna.

60

Klasická stand-up comedy V cizině jsou komici, co musí svoji kůži obhájit před zmlsanými, často večeřícími diváky, vytrénovaní tak, že jejich humor boří zdi. Navíc je obvykle aktuální prakticky ke dni. U nás se od Vladimíra Dvořáka žádný dobrý stojací komik neobjevil a show Na stojáka to nezmění. Proto se musíme smát Rudovi z Ostravy, Vladimíru Hronovi a blbým blondýnám, a když jednou za čas Čtvrtníček natočí Ivánku, kamaráde, můžeme vytéct blahem. Úspěch mají i v zásadě průměrné dramatizace politických kauz, jako je scénické čtení Blonďatá bestie v Divadle Rubín, která aktuálně odkazovala na politickou kauzu s Kristýnou Kočí.

Jasně, Ivan Vyskočil a Jaroslav Dušek s Martinem Zbrožkem tu udělali svoje, ale zůstali raritou. Když už někdo u nás na jevišti udělá vtip, který nebyl v textu hry, zakonzervuje se a jako „improvizace“ pak předvádí v každém dalším představení. Teda snad s výjimkou Partičky. Vlastní téma Nic takového, jako jsou coolness dramatika na britských ostrovech nebo hořké, jazyk i společnost drásající angažované hry rakouských vyvrhelů, u nás nevzniká. České divadlo nemá vlastní téma, těžko ho pro svět čímkoliv charakterizovat. Je prima, že napodobit umíme ledacos, ale sami ničím vlastním zajímaví nejsme.


2012 | 09 | Čilichili: Malí supermani