Issuu on Google+

REMIX

KLASIKOVÉ NA DIVOKO Kniha Petera Biskinda Easy Riders Raging Bulls je jednou z biblí filmové novinařiny. Teď vyšla konečně česky. Ponechme teď stranou příšerný a polopaticky popisný obal knihy, tohle je bezpochyby jedno z nejcennějších děl posledních let. Jde o detailní mapování jednoho desetiletí v Hollywoodu, které naprosto změnilo chod filmového průmyslu a vlastně i filmu jako uměleckého odvětví. Schémata typu „ten natočil tohle a přitom potkal tamtoho” se v knize samozřejmě vyskytují, ale jinak jde o naprosto strhující čtení a úžasný příběh, který je možná sám o sobě chytlavější než leckterý z filmů, o kterých se v knize píše. A v mnoha případech i podstatně tragičtější. Do království velkorozpočtových romantických dojáků koncem šedesátých let vtrhla mladá generace. Co načal o dekádu dříve James Dean, dokončili Dennis Hopper, Francis Ford Coppola nebo Martin Scorsese. Kmotr, Vymítač ďábla nebo Hvězdné války George Lucase navždy změnili vnímání filmu. Nikdo z nové generace režisérů ovšem nebyl rytířem ve zlaté zbroji, šlo o partu sebestředných egoistů, kteří svůj talent rozhodně nijak nehýčkali, až na světlé výjimky typu Stevena Spielberga nebo právě Lucase ho rozpouštěli v alkoholu a drogách. Jedna z nejslavnějších scén dalšího přelomového filmu Lovec jelenů ukazuje ruskou ruletu ve Vietnamu, právě tímhle sportem (obrazně řečeno) se zaobírala v podstatě celá jedna generace, v historii filmu ta možná vůbec nejtalentovanější. Podle knihy vznikl dokonce i stejnojmenný dokumentární film, který ovšem ani zdaleka nedokáže pojmout šíři záběru více než čtyřsetstránkového díla. www.mf.cz

56

SKUTEČNÉ GOYOVY PŘÍZRAKY Francisco Goya nebyl rozhodně jednoduchý chlapík, a tak ani od výstavy jeho grafik a kreseb není radno čekat nic oddechového. Jeho vize jsou temné až depresivní, truchlivé obrazy Španělska 19. století doplňují autorovy fantastické představy. Výstava Goyovy vize představuje výběr 80 děl ze čtyř slavných grafických souborů Franciska Goyi: Rozmary, Přísloví, Hrůzy války a Tauromaquia. Každý z nich je sám o sobě fascinující, všechny dohromady působí doslova monstrózně. Čas strávený uprostřed Goyových děl plyne mnohem pomaleji, jako by ho všechny čarodějnice, démoni, býci a vůbec hrdinové jeho kreseb nějak ovlivňovali, jako by se snažili návštěvníky ve svém světě zdržet. Stáří okolo dvou set let na nich rozhodně není znát, naopak je většina z nich vlastně stále živá a zatraceně působivá. Procházka po malířově imaginaci je vtahující, vlastně celou dobu si lze jen děkovat, že tyhle představy má (tedy měl) někdo jiný. Možná i proto jde o tak přitažlivou a lákavou záležitost. Goyovy vize budou vystaveny v pražském Museu Kampa pouze do konce září, jedno z jeho hesel ale bude platit navždy. Přemýšlet a vzpomínat je potřeba, protože „spánek rozumu plodí nestvůry“. www.museumkampa.cz


2012 | 09 | Čilichili: Malí supermani