Issuu on Google+

POKEC

Ožívá družstevní model hospodaření který má za cíl konkrétní službu nebo produkt spíš než finanční zisk. Hodně se to děje třeba v Jižní Americe, ale i v Evropě se najde spousta příkladů. Co u nás? U  nás bylo například to družstevní hospodaření zdiskreditované za minulého režimu. Tehdejší družstva ale nebyla pravými družstvy. Kontrolovala se z centra, nefungovaly v nich demokratické principy... Proto jejich myšlenka ožívá až dnes, kdy se jich ujala nová generace, které tu vazbu na minulost nevnímá. Třeba v Brně vzniklo car-sharingové družstvo Autonapůl. Šedesát lidí sdílí deset aut. Což je drobnost, ale fungující. V Německu existují družstva, která mají deset tisíc členů a normálně fungují. Čím to je? Záleží zase na tom, jak se k podobným projektům postaví společnost. Ve Švédsku podporuje vláda produkci malonákladových novin a časopisů, protože věří, že by každý člověk měl mít právo vyjádřit svůj názor. To je krásný příklad toho, že si vláda stanoví priority a pomocí ekonomických mechanismů je prosazuje. Pokud necháme všechno na neviditelné ruce trhu, nikdy se k  tomuto nedopracujeme, protože možnost vyslovit svůj názor není zboží. Stejně jako nejsou zboží zdraví, kultura nebo péče o seniory.

Manažer je sám obětí systému, pro který pracuje. Když nebude hrát podle pravidel, přijde o práci. interakce s určitými lidmi. Takové modely ale fungují jen za předpokladu, že do jejich rovnic dosazujeme nějakého „homo ekonomikuse“. Skutečný člověk je příliš složitý na to, aby se do modelů vměstnal a  pokud se o  to bude ekonomie snažit, bude se dostávat do oblastí, kde nemá co dělat. Domnívám se, že třeba hnutí jako Occupy Wall Street protestuje přesně proti takovému prorůstání „ekonomismu“ do fungování naší společnosti.

Když jsme na to narazili, jaký máte názor na taková hnutí? Často se jim vyčítá, že kromě protestů nenabízejí nic konkrétního. To ale nemusí být pravda. Španělské hnutí „Rozhořčených“ nějakou dobu okupovalo V poslední době se ekonomie pouští i do oblastí, veřejné prostory. Pak se stáhlo a přeorientovalo se kde by ji člověk nečekal. Například ve slavné Frena  systém pracovních skupin, kde každá pracuje akonomics se jejími nástroji popisuje fungování na  konkrétním řešení určitých problémů. Jedna drogového gangu, nebo odhalují podvody v pronapříklad analyzuje státní dluh – jaká část je legifesionálních stájích japonského suma. Neubírá jí timní, a která by se podle nich neměla splácet. Další taková popularizace na vážnosti? Já bych řekla, že je problém trochu jinde. Ekono- se orientují na místní problémy. Jeden můj tamější mie se už velmi dlouhou dobu tváří, že dokáže student například působí ve skupině, která se zasapopsat cokoliv. Viděla jsem například ekonomický zuje proti omezení zdravotnického zařízení v jeho model fungování lidských vztahů, který je redukoval městě. Celé hnutí tedy vychází z obecných hodnot na jakési dosahování osobního zisku prostřednictvím – sociální spravedlnost, demokracie, ekologie. Ty hodnoty ale pak přetváří do konkrétních projektů. To je podle mě správný směr uvažování. Dělat sám za sebe věci, o kterých jsem přesvědčen, že povedou ke změně k lepšímu, je ostatně někdy smysluplnější než okupovat banky. Bankovní manažer je sám obětí systému, pro který pracuje. Protože pokud nebude hrát podle nastavených pravidel, tak přijde o práci. Několikrát tu padlo, že by ekonomové měli změnit názor na svět. Proč k tomu ještě nedošlo? Protože je nejdříve musí někdo přesvědčit, že se ve svých teoriích mýlí. A s ekonomem mluvícím latinsky se těžko vyhrávají debaty.

<

50

ČiliChili | 09 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2012 | 09 | Čilichili: Malí supermani