Issuu on Google+

přáteli teli sám sám. Mů M Můžete žette ssii dělat, co chcete. Takže nám jde o peníze a soukromí? A o svobodu rozhodování, kam se chcete vypravit. To je jedna stránka věci. Druhá stránka je, že chlapi rádi řídí stroje. A představa, že jsem kapitán a řídím loď, je pro nás určitě hodně lákavá. A zvládne suchozemec jen tak řídit loď? Po pravdě řečeno, když se na lodě začali matlat kdejací taťkové s víkendovým kursem, tak jsem z toho měl docela hrůzu. Pořád si myslím, že by člověk měl projít na lodi určitou hierarchií, mít odježděné nějaké míle pod zkušeným kapitánem a podobně. Prostě začít od píky. Ta poptávka po kurzech byla ale tak vysoká, že bylo třeba se tomu přizpůsobit a připravit lidi co nejvíc během pár dní. Asi je to tak dobře. Překvapivě není moc námořních nehod, které musíme řešit. Díky vybavení lodí spousta starostí odpadá. Mladí kapitáni tolik nemusí řešit třeba navigaci, protože všude je GPS s obrazovkou. Čili – asi se to uřídit dá. Ovšem bavíme se o přejíždění od pláže k pláži v Chorvatsku. Na oceán bych těmhle kapitánům vyjíždět neradil. Kolik je v Česku opravdových námořníků, kteří oceán zvládnou? Troufnul bych si říct, že je spočítáte na jedné ruce. Maximálně na dvou. Takhle z hlavy mě napadají čtyři lodě, které se dokáží vydat na plavbu kolem světa. Jedna je třeba na Velikonočním ostrově a další v Pacifiku. Ono širé moře opravdu není sranda. Já jsem kromě vás našel jen Rudolfa Krautschneidera, který už od 70. let staví repliky historických lodí a plaví se na nich kolem světa. Rudolf je neuvěřitelný člověk. Nevěřím, že by naše La Grace vznikla, kdybych ho třicet let nestudoval. I když některé věci dělám jinak než on, je to můj kamarád a vzor.

ČiliChili | 07 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

Existuje Exi istu t je něj n nějaký aký základní rys, kterým se liší přímořské národy od nás, vnitrozemců? Mám pocit, že většině lidí z těch zemí je moře fuk. Když jsme stavěli dva roky loď v Egyptě, kde je jedno z nejkrásnějších moří široko daleko, tak jsme tam málem nepotkali člověka, který by se do něj šel vykoupat. V tom prý měli čeští námořníci výhodu, uměli všichni plavat. Historicky u námořníka byla spíš výhoda, když plavat neuměl. Tedy alespoň pro majitele lodi, kterému tím pádem nemohl utéct z paluby. Jak se vlastně žije na moři? Nemají Češi z filmů o korzárech idealizovanou představu? Kromě platu, který byl hlavně za minulého režimu základním lákadlem, život na moři snad žádnou výhodu nemá. Nalodíte se v Hamburku a následující tři měsíce vidíte každý den stejnou hladinu a stejné chlapy. Dojedete do Bangkoku, tam vám přes noc loď vyloží a naloží a ráno nastupujete na další tříměsíční cestu zpět. Trávíte život zavření na kovové bedně, která se kolíbe na hladině. Moc romantiky v tom nevidím. Ještě pořád to je ale asi idylka v porovnání s tou echt starou námořničinou na plachetnicích. Když to budu posuzovat podle naší lodi, tak výška našich kajut jsou dva metry a vyšlo nám tím pádem jedno patro. Na původní lodi byla ale podlaží dvě, takže výška kajut mohla být jen 155 cm. Do toho prostoru se naskládalo 70 chlapů a to nemluvím o tom, že některé prostory byly vyhrazeny pro zvířata, jejichž masem se námořníci během cesty živili. Podmínky k životu to byly kruté. Za velký zlom se považuje období kapitána Cooka, tedy 18. století. Ten vyplul s 300 muži a 297 se jich vrátilo. Za Magellana bylo běžné, že vyplul s 300 námořníky a z těch se jich nakonec vrátilo sotva 30.

<

35


2012 | 07 | Čilichili: Chceme moře