Page 33

Začněme od začátku. Na absenci moře si stěžujeme od nepaměti, byť za Přemysla Otakara II. na Istrii a pak počátkem 14. století v Polsku jsme ho epizodně i měli. Přesto má námořní doprava spojená s českými zeměmi dlouhé dějiny. První zmínky o našich lodích pocházejí už ze středověku. Za Rakouska-Uherska čítaly řady Čechů a Slováků na válečných lodích Jeho Veličenstva císaře šest tisíc mužů. Spolu s nově nabytou samostatností v roce 1921 získáváme na základě versailleské smlouvy přístup k moři a možnost provozovat námořní plavbu. Historicky první námořní lodí nesoucí československou vlajku se stala Legie, kterou provozovala Legiobanka a která měla za úkol odvážet naše legionáře z Vladivostoku. Postupně českou vlajku vyvěsily i další lodě, které patřily různým podnikatelům, třeba Baťa měl hned dvě. Celkem jich bylo dvanáct. Československé námořníky tenkrát vychovávali na akademii v jugoslávské Pule, v polském Štětíně získalo Československo přístaviště k užívání a domovským přístavem naší námořní plavby se stala Praha. Rozkvět mohl začít. BONY A VZRŮŠO? Po druhé světové válce a komunistickém převratu na této tradici v roce 1959 vznikla Československá námořní plavba, kterou založilo Ministerstvo zahraničního obchodu, aby provozováním námořních lodí jednak vydělávalo valuty, jednak posílilo obchodní spojení se vzdálenými bratry. Hodně se to dařilo s Čínou. „Čína tenkrát hledala možnosti, jak plout pod cizí vlajkou. Takže Československá námořní plavba byla v uvozovkách čínsko-československá plavba, protože

ČiliChili | 07 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

Čína držela 49 procent akcií a my zbytek. Tehdy jezdily české posádky, čínské posádky nebo posádky smíšené, na našich lodích se plavili i Řekové, Poláci a Rusové, takže to bylo velmi internacionální,“ vzpomíná tehdejší kapitán Václav Boura v dokumentu ČT. A tady začínají dějiny jedné z nejpozoruhodnějších firem v bývalém Československu. Provoz námořní dopravy přinášel značné zisky a služba na lodi se stala vysněným povoláním s možností vycestovat za železnou oponu a vydělávat v dolarech. Přestože se, jak

říká bývalý lodní lékař Igor Piňos, „pracovalo, jako kdyby byl kapitalismus“. Pašování džínů a podobné záležitosti byly jen takovým bonbónkem navrch. V roce 1984 mělo Československo na moři čtrnáct lodí. VIKTOR ČISTIČ V roce 1990 vlastnila Československá námořní plavba už 18 plavidel (9 linkových lodí a 9 pro přepravu hromadných nákladů). Její tržby se sice po převratu s koncem dopravního monopolu snížily, nicméně na měnící se podmínky se poměrně rychle zvládla adaptovat a do kupónové privatizace vstoupila v roce 1992 jako zdravá firma. Bohužel majoritním

vlastníkem firmy, roku 1994 přejmenované na Českou, se stala v roce 1995 metla porevolučních let jménem Harvardské investiční fondy a Viktor Kožený. Ten všechny lodě převedl na dceřiné společnosti v zahraničí a poté totálně pod cenou rozprodal. Námořníci, kteří to zažili, často vzpomínají na nečekané konce svých zaměstnání, kdy uprostřed plavby cizí posádka nastoupila a převzala jejich loď a oni obdrželi beze slova vysvětlení letenky domů. Komerční námořní plavba pod českou vlajkou zanikla. NÁMOŘNÍCI BEZ MOŘE I LODÍ Od šesti tisíců námořníků za Rakouska-Uherska jsme to dotáhli na tři stovky mohykánů bez moře, ale i bez lodí. České námořní plavbě zůstal jen ošklivý domek s rezavou kotvou pod okny. V něm sídlí firma COS Crew Management, jež se nebohých Koženého pohrobků, kteří nechtěli své povolání opustit, ujala. Firma nabízí služby námořníků cizím společnostem. A tak se čeští námořníci, důstojníci a kapitáni po světových mořích plaví dál, hlavně ve službách italských a německých rejdařů. CO DÁL, PLAVČÍKU? Prognózy do budoucna se různí. Jedni tvrdí, že se nad českou námořní dopravou postupně zavře voda a tradice časem zmizí s tím, jak roste konkurence mezi levnějšími námořníky z Ukrajiny a Filipín. Ozývají se ale i hlasy, které upozorňují na jaksi opomenuté přednosti lodní dopravy. Srovnávají nás se Švýcarskem, které vodní dopravou zajišťuje 15 procent zahraničního obchodu, i když do jeho námořního přístavu je cesta o 180 kilometrů delší než od nás do našeho přístavu v Hamburku.

<

33

2012 | 07 | Čilichili: Chceme moře  

Moře nám chybí. Ne že ne.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you