Issuu on Google+

PLAVÁNÍ Výuka plavání má v Česku tradici už od počátků sokolského hnutí. Spolu s gymnastikou, atletikou, veslováním a šermem bylo v sokolském cvičebním rozpisu od roku 1862. Ve školách se plavecká výuka organizuje od 60. let minulého století a v roce 1980 se stala povinnou součástí tělocviku na 1. stupni. Dnes záleží na každé škole, jestli plavání do tělocviku zahrne, nicméně se zdá, že tělocvikáři vedené plavání v nejbližší době nezanikne. Což je evropský a světový unikát. ČÍM HLOUB, TÍM LÍP Moře sice nemáme, zato v potápění si libujeme nadmíru. Český svaz potápěčů eviduje na 5000 členů a máme dokonce několikanásobného světového rekordmana. Martin Štěpánek byl první člověk, který se na nádech dostal jen pomocí ploutví do hloubky pod 400 stop (122 metrů). Dalším unikátem je potápěčská kabina ponořená osm metrů pod hladinou zatopeného lomu Starý Klíčov u Domažlic. Slouží k výcviku potápěčů a dá se do ní slézt i suchou nohou, šachtou po žebříku. PRVNÍ ZE VŠECH TURISTŮ Zálibu v dovolených u moře u nás nastartoval před více než sto lety ředitel pražské tiskárny Emil Geistlich. V městečku Baška na chorvatském ostrově Krk vybudoval „slovanské lázně“, kam Češi začali jezdit i na prodloužené víkendy. Geistlich chtěl, aby lázně byly přístupné všem. Podle dobových průvodců vyšel měsíc s ubytováním v hotelu s plnou penzí, koupacími taxami i spropitným asi na dva tisíce korun – přičemž průměrná mzda dělníka byla zhruba 600. Na pláži tím pádem vedle sebe lehávali umělci vedle úředníků a opodál se smažil třeba ředitel Obchodní a úřednické pokladny Bohumil Koch, který se svěřil, že: „Když jsi na moři, jež zmítá pobřežním parníčkem jako skořápkou, na jehož vlnách vzdutých ocitáš se tváří v tvář skutečné filosofii

ČiliChili | 07 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

života, ztrácíš ctižádost státi se ministrem.“ Možná se mu to vzduté moře líbilo proto, že v cestovních průvodcích se tehdy na potlačení mořské nemoci běžně doporučoval šňupeček kokainu. Za první republiky Češi Jadran doslova kolonizovali. V Chorvatsku byly k dostání české noviny a časopisy. Na obzvláště oblíbených místech (třeba na ostrově Lopud) se úřední vyhlášky běžně tiskly v češtině a v kostelech se sloužily české mše. Za objevení vděčí Čechům i Bulharsko. První turisty začal k Černému moři vozit tehdejší konzul ve Varně Karel Škorpil. Už v roce 1926 sem dorazilo na dovolenou 1200 Čechoslováků a asi díky jejich penězům se jejich oblíbenému kusu pobřeží začalo říkat Zlaté písky. Dodnes se po Karlu Škorpilovi jmenuje městečko Škorpilovci. TUNEL NA JADRAN V 70. letech 20. století vypracoval profesor Karel Žlábek projekt nejrychlejšího spojení s Jaderským mořem. Trasa měřila 410 km, z čehož 350 připadlo na tunely. Vjezd pro automobily a pasažéry měl být v Českých Budějovicích. Po projetí 72 km dlouhého tunelu se vyjelo v Linci, ze kterého vedly dvě tunelové roury až do Terstu. Vylámaná hornina měla sloužit k vytvoření umělého ostrova, který měl být výsostným československým územím a sídlem námořního přístavu Adriaport. Studií se tehdy dokonce zabýval Pragoprojekt, který spočítal, že stavba by trvala asi 30 let a vyšla by na 3 biliony korun. Škoda, že to nevyšlo, protože cesta z Budějovic na ostrov měla trvat něco málo přes dvě hodiny. Dnešnímu Jadran Expresu Praha-Split to trvá desetkrát déle. BUDOU TAM UMĚLÝ VLNY? Když už to máme k velkému moři daleko, stavíme si aspoň maličká doma na zahrádkách. V počtu bazénů patříme mezi evropskou špičku

a rychle se dotahujeme na vedoucí Španěly a Francouze (kteří pro venkovní ráchání mají, přiznejme si, o dost lepší počasí). Na sto tisíc obyvatel u nás připadá 1980 bazénů. Ve Francii jich je 2188 a ve Španělsku 2488. V podnebně porovnatelném Německu jich přitom je jen 972. No a v počtu akvaparků na obyvatele se prý taky stáváme přeborníky. AHOJ, VODÁCI Průkopník vodního sportování Josef Rössler-Ořovský založil v roce 1893 Český Yacht Klub. Kromě něj se zasadil o založení české kanoistiky, turistiky na řekách a vodního skautingu. Přivezl k nám první kánoi, a kdyby věděl, jak se jeho vodácké ideály rozvinou, určitě by byl nadšený. Díky mezinárodní popularitě maratónského závodu Budějovice–Praha se třeba kanoistika dostala i na olympijské hry v roce 1936. Trampové pomohli přeplavit vodáctví i normalizací a počet lidí, kteří u nás vyjíždějí léto co léto sjíždět jezy, nemá obdoby. Zašplouchat si na naše toky jezdí i spousta Rakušanů a Němců. Dál a dál se udržuje ve světě unikátní zamykání a odmykání řek. Vodáci mají zásluhu ještě na jedné naší zvláštnosti. Málokdo ví, že naše „ahoj“ je původně námořnický pozdrav. Jedna teorie říká, že jde o akronym Ad Honorem Jesu (ku slávě Ježíšově), jiní jazykovědci tvrdí, že jde o zkomolený pokřik anglických pastevců „a-hoi“. Je trochu nejasné, proč se námořnický pozdrav chytl u nás, ale pravděpodobně za to vděčíme právě prvorepublikovým trampům a vodákům, kteří si libovali v námořnické romantice a pozdravem se odlišovali od organizovaných Sokolů – ti se zdravili „nazdar“. Faktem je, že „ahoj“ se jako pozdrav kromě Česka a Slovenska nikde jinde na souši nepoužívá.

<

23


2012 | 07 | Čilichili: Chceme moře