Issuu on Google+

ŽIDÉ Píseň písní a Svitky od Mrtvého moře popisují židovský ráj vesměs jako přenádhernou zahradu, kde půda je bílá jako sníh a kde neběží čas. Přes střed nebeské klenby je napsáno jméno Boží. Lidé spolu s Anděly v Edenu

BUDDHISTÉ

BÁSNÍ A STUDUJÍ POSVÁTNÉ TEXTY. KŘESŤANÉ Křesťanských poddruhů je spousta, stejně jako křesťanských verzí nebe. Tu základní představu ale najdeme asi v Janově Zjevení.

RÁJ JE MĚSTO ZE ZLATA TAK RYZÍHO, ŽE JE PRŮHLEDNÉ, ZDOBENÉ DRAHÝMI KAMENY A DVANÁCTI BRANAMI Z DVANÁCTI OBROVSKÝCH PEREL. Město, ve kterém nikdy nenastává noc a kudy protéká potok křišťálově čisté vody. Také v něm roste strom, který dává každý měsíc jiné ovoce. Lidé, kteří došli do tohoto Ráje, se zabývají službou Bohu a Beránku. Není tu kostel, celé město je samo o sobě chrám. Jak služba konkrétně vypadá, Jan nepíše.

Diskutují o nich v lásce a míru. Tečou tu potoky mléka, medu a vína, ale vyvolení z nich nemají potřebu pít, neboť neznají žízeň ani hlad a užívají si věčný život čistě jako duchovní bytosti. Přesto jsou ženy i muži v něm obdařeny mimořádnou krásou.

NEBE HEAVEN CIEL TAEVAS NIEBO MBINGUNI LANGIT CXIELO

ČiliChili | 06 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

MUSLIMOVÉ

HINDUISTÉ

Taky podle Koránu jde o zahradu, tentokrát jménem Džana. Ta je příbytkem

Každý z obrovského počtu hinduistických Bohů má svůj vlastní ráj. Po fyzické smrti může věřící na nějaký čas vstoupit například do Šivova ráje a pobývat tam, dokud nevyprší jeho čas a on se znovu nenarodí. Délka pobytu v ráji se odvíjí od množství dobrých skutků, které za svůj předchozí život věřící vykonal. Nicméně jde jen o jednu z možností.

72 PANEN stejného věku se srnčím pohledem, které jsou

„odměnou pro mučedníky Islámu“. Panny spočívají na trůnech důstojnosti. Kromě nich tam jsou samí krásní a spravedliví lidé, kteří hledí do tváře Bohu. Stejně jako v židovském ráji i tady tečou potoky mléka, medu a vína. Jestli z nich vyvolení pijí nebo ne, to súra 52:20 nerozmazává.

VÍC NEŽ POBYT V RÁJI SE DOPORUČUJE OKAMŽITÉ PŘEVTĚLENÍ A ŽIVOT NA ZEMI. V mezičase, než k převtělení dojde, duše pobývá ve vesmíru. Existují i hinduisté přesvědčení o tom, že po smrti není nic nebo že se jejich duše spojí s božskou. Každopádně pro pozemský život jsou k dispozici ráje v podobě chrámů a ašrámů, kde vládne absolutní harmonie a láska.

Ani v buddhismu není podoba ráje jednoznačná. Cílem buddhisty je totiž už se neinkarnovat a nenarodit. Protože ale pouze inkarnované bytosti mohou pochopit Pravdu –

Buddhovu doktrínu a dosáhnout tak osvícení, ideální cestou je obléci mnišské roucho co nejdřív po narození. Jediná cesta k nalezení trvalého štěstí je podle klasického buddhismu neulpívání na předmětech a ponoření se hluboko do vlastního vědomí. V mladším buddhismu kolem 1. století po Kristu se ale objevují Buddhova pole. Ta se pyšní nebývalou krásou, zlatem, stříbrem, drahým kamením, ptáci v nich opojně zpívají. Pole jsou plná lotosových květů, nebeských bytostí a krásných dívek. Čas ani prostor tu nemají žádné limity a lidé se procházejí a obědvají a odpočívají… a potom zemřou, ještě jednou naposledy se narodí, žijí a zemřou a pak se konečně stanou Buddhou.

<

72


2012 | 06 | Čilichili: Konec světa