Page 14

Zoom

Kde jsou sakra taliáni?! Dát si nějakou dobrotu v pouličním občerstvení zní lákavě. Pokud ale už před nějakým stánkem stojíte, strohá nabídka českých okýnek moc vzrušující není. Dalo by se to dělat líp? Pestřeji? Chutněji? Text: Zuzana Zemanová, Jiří Holubec, Natálie Veselá Foto: archiv, Profimedia

Klobásy, párek v rohlíku a smažák u nás doprovázejí v tuku vykoupané langoše, prefabrikované hamburgery a gyros. Nedávno se přidal ještě z minulosti vytažený, na základ oholený a předražený trdelník. Nic moc. Pokud máte možnost to celé konfrontovat se zahraniční zkušeností, je vám stydno. Člověk ani nemusí jezdit daleko, vánoční trhy v Německu navštívil kdekdo. Jistě, taky tu mají klobásy, ale těch druhů! Vepřové, telecí, jehněčí, jelení. Do housky dostanete různé druhy pečeného masa, které vám odkrojí třeba z bejčka, co si před vámi rozšafně rotuje nad ohněm. Najdete pečivo plněné sladkým i slaným a také ryby a další pochoutky z moře. A sladké, to je kapitola sama pro sebe. BEJVÁVALO DOBŘE I u nás bývala tradice, jen se k ní nějak neumíme vrátit. „Především, my jsme odjakživa národ uzenářů. Ale pečenou nebo glazírovanou pražskou šunku vidíte prodávat tak maximálně jednou za rok na Vánočních trzích na Staromáku. Nebo takový talián, víte takový ten malý buřtík ze syrového masa, co ho Adéla sežrala panu Hrušínskému v legendárním filmu, to by byl ideální fast food,“ rozplývá se vyhlášený odborník na českou kuchyni, šéfkuchař pražského hotelu Mandarin Oriental Jiří Štift. Když už uzenina, musí jít o kvalitní výrobek z masa a nikoliv z kostí či sóji, zdůrazňuje Štift. Do tradiční české kuchyně patří bezesporu i maso králičí a jehněčí. „Rád bych viděl různé paštiky,

terriny nebo třeba králičí stehna, která se dají konfitovat jako polotovar a potom dohřát. Nebo si představte jehněčí kotletky, ragout nebo třeba plněnou jehněčí kýtu. Určitě bych byl pro podporu lokálních farmářů i v oblasti rychlého občerstvení. I kvůli budoucnosti našeho zemědělství,“ vysvětluje. „V Praze se prodávaly pověstné kvašáky, kyselé zelí, taliány a teplá pražská šunka v housce. Prý s vynikající hořčicí. Smažené podskalské grundle jsou pojem sám o sobě. Se slzou v oku na ně dodnes vzpomínají pamětníci staré Prahy. Kdo neví, bývaly to smažené několikacentimetrové rybičky. A pamatuji si pouliční stánky v Karlových Varech, kde se pekly horké oplatky,“ odpovídá Šárka Škachová, provozovatelka ryze gurmánského webu o jídle gurmanka.cz na otázku, co by se z naší pouliční stánkové minulosti do současné nabídky mohlo klidně vrátit. Kam se poděly třeba pirožky, na které vzpomínají redakční pamětníci? Pirožková vůně se kdysi linula všemi českými městy. Dělali je s tvarohem, marmeládou, mákem nebo masem. Teplé, mastné, dozlatova opečené šišky o velikosti středně velkého bramborového knedlíku. Úplně se vám rozplývaly na jazyku. DEJ SI, KDYŽ JSI TRDLO Ano, jedno tradiční jídlo se vrátit podařilo, ale dopadlo to neslavně. Trdelník neboli Prügelkrapfen, Baumkuchen, známý též jako Šakotis, Sekacz, vulgo Spettekaka aneb Kürtőskalács, býval sympatický kus dobroty. Nenáročný na výrobu, laciný, ale přitom tak dobrý, že z něj vznikla nekonečná řada variant, odrůd a odnoží. Nejnovější se jmenuje jarmareční rejžák.

>

87

2012 | 06 | Čilichili: Konec světa  

Konec světa bude. Jen nevíme kdy a jak.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you