Issuu on Google+

Asijská velkoměsta není radno podceňovat. Noční přistání a ranní procházka třeba v Bombaji vám dokáže dát takovou za uši, že vám přeplněné metro bude navždy připadat jako klidná lesní mýtina. Od tak profláknuté stoky hříchu, jako je Bangkok, jsme logicky čekali ještě mnohem horší věci. Jenže thajský slon to v civilizovanosti s přehledem nandá i dvouocasému Pražákovi. Text: Jiří Holubec Foto: Profimedia

Když slon zašlápne lva První trhlina zažité představy Asie – horečnatého světa zmatku se objevila hned na bangkokském letišti. Sice si vystojíte několikahodinovou frontu u imigračních ouřadů (Thajci nejsou nijak uspěchaný národ), ale jinak si můžete klidně myslet, že jste přistáli někde... no, prostě někde, kde na vyvoněných toaletách s automatickými bateriemi najdete ohromné vázy s čerstvě nařezanými orchidejemi. Překvapení nepřestanou, ani když se štemplem v pasu zamíříte z letiště pryč. Po pravdě řečeno, teď už nejde jen o úpravu zažitých představ, ale o okamžik, kdy se příslušník starého národa v srdci civilizované Evropy začíná trochu stydět. Proč? Protože cesta z naší milé Ruzyně do pár kiláčků vzdáleného centra znamená buď kodrcání autobusem a přestupování na metro, anebo hodinu strávenou s předraženým nafrněným taxikářem. Ve městě hříchu si v přízemí letiště u automatu koupíte jízdenku za 20 bhatů (asi 12 korun), sednete do rychlovlaku a o půl hodiny, pět zastávek a třicet kilometrů později vystupujete na zastávce v centru města. Nevíte, jak se dostat k hotelu? Hi-tech paní v informační bublině (v kostýmku, s perfektním make-upem a dokonalou angličtinou) vás nasměruje ke správnému východu a řekne vám, kolik vás bude taxík asi stát. Ne že by to bylo potřeba. Taxametr v klimatizované toyotě cvaká pomalu a poctivě a za volantem sedí na první pohled velmi solidní pán. Zbytek reflexů

vytvořených zkušeností s pražskými dročkaři-zlatokopy ze mě definitivně mizí, když poprvé poznávám zbožnost Thajců. Pokaždé, když míjíme buddhistický monument nebo obraz krále (tedy přibližně každých 400 metrů), pouští řidič volant, sepne ruce a krátce se pomodlí. Možná to vypadá nebezpečně, ale můžete někoho takového podezřívat, že vás chce natáhnout na jízdném? KRÁL A BUDDHA Královskou rodinu a buddhistické svátosti mají Thajci v takové úctě, že to českému neznabohovi může připadat až divné. Jenže když se při googlování údajů o Thajsku prokoušete až za obrázky fešných transvestitů, zjistíte, že ta úcta je oprávněná. Thajsko je mezi jihoasijskými státy dost výjimečné tím, že nikdy neupadlo pod koloniální vládu moudrých bílých mužů. Zdejší král Ráma IV. byl natolik chytrý, že když mu na vrata paláce začali bušit Angličané, nesnažil se s nimi hádat. Slíbil jim, co si přáli, a jakmile odešli, slíbil to samé i Američanům. A pak Francouzům, Němcům a ostatním koloniálním velmocím, které si tehdy Asii dělily podle pravidla

>

49


2012 | 05 | Čilichili: Prázdné umění