Page 31

CÍSAŘOVY NOVÉ OBRAZY

Julian Spalding: Podvodné umění – proč byste měli prodat svého Hirsta, dokud můžete

ČTVRTÉHO DUBNA ZAHÁJILA LONDÝNSKÁ TATE MODERN GALLERY RETROSPEKTIVU NEJBOHATŠÍHO ŽIJÍCÍHO UMĚLCE SVĚTA A JEDINÉ ŽIJÍCÍ CELEBRITY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ – DAMIENA HIRSTA. PROSLAVIL SE MRTVÝMI ZVÍŘATY NALOŽENÝMI VE FORMALDEHYDU, DIAMANTY VYKLÁDANÝMI LEBKAMI A GIGANTICKÝMI POPELNICEMI. TAKY SE PTÁTE, CO JE NA TOM TAK UMĚLECKÉHO?

Celých pětadvacet let Hirstovy tvorby se z různých koutů světa ozývají odborníci, kteří tvrdí, že největší z žijících umělců vyrábí jen klišé, neumí kreslit, malovat ani modelovat, a tak mu nezbývá, než řezat hlavy telatům, lepit na plátno motýly a zaměstnávat armádu asistentů, kteří malují za něj. Při otevření výstavy se kritik Julian Spalding pustil v deníku The Independent ještě dál. Tedy nejen do Hirsta (o kterém říká, že není ani dobrý ani špatný, ale vůbec žádný umělec), ale do konceptuálního umění jako celku. MILIÓNOVÉ DARY MOŘE Spalding totiž tvrdí, že celé moderní konceptuální umění je ve skutečnosti umění podfuku (con art – odvozeno ČiliChili | 05 | 2012 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

od conceptual art), že jde o nafouknutou bublinu těsně před prasknutím. Vybízí čtenáře, kteří mají tu smůlu, že některá z Hirstových děl vlastní, aby je prodali rychleji, než bublina praskne. „Kdybych chtěl žraloka v akváriu, můžu si ho za desetinu Hirstovy ceny pořídit kdekoliv. A ještě k tomu živého,“ napsal. Ten, kterého má na svědomí umělecká hvězda, se poprvé prodával za „pouhých“ 50 tisíc dolarů a už tenkrát to byla senzace. Stalo se tak v roce 1992, poté, co si Hirsta při jeho historicky první výstavě ve zdevastovaných londýnských docích všiml reklamní magnát a sběratel umění Charles Saatchi. Naposled, když nebohý žralok měnil majitele, stál už neuvěřitelných 8 milionů britských liber, což je rekordní částka, kterou kdy kdo za dílo žijícího umělce zaplatil. Proč? To nikdo ve skutečnosti neví. DRAHÉ NIC „Celé je to jako císařovy nové šaty,“ píše rozzlobený kritik. Z výstav umění podfuku, na rozdíl od zážitku, jaký

poskytují skuteční umělci jako Rembrandt nebo Michelangelo, si neodnesete vůbec nic. „Skutečné umění je vždycky pozitivní záležitost, bez ohledu na to, jestli vás uklidňuje nebo rozruší, prostě vás změní. A poskytne vám něco, co můžete sdílet s jinými,“ vysvětluje Spalding. „Umění podfuku je negativní. Nedává vůbec nic.“ LIDÉ PRÝ NEJSOU HLOUPÍ Svým příspěvkem do debaty o smyslu či nesmyslu konceptuálního umění vyvolal Spalding řadu reakcí. Někteří, jako třeba kritička Georgina Adamová, jej více či méně podpořili. „Dílo pozdějšího Damiena Hirsta připomíná víc luxusní zboží než umění,“ řekla BBC. Jiní, jako například Oliver Basciano, smetli Spaldinga ze stolu s tím, že chce jen upoutat pozornost. „Kdybych byl dítě a chtěl zaujmout toho největšího kluka na hřišti, taky bych po něm házel kameny,“ napsal doslova pro web televizní stanice Channel 4. Nutno dodat, že právě tato stanice je Hirstovým mediálním partnerem při výše zmiňované retrospektivě. Sám umělec se k obviněním z podfuku vyjádřil tak, že lidé přece nejsou hloupí, aby kupovali bezcenná díla. Těžko říct, jestli právě tohle je dostatečně silný argument, či podřezávání si vlastní větve.

<

31

2012 | 05 | Čilichili: Prázdné umění  

Dnešní umění je těžko pochopitelné. Je proto i zbytečné?

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you