Page 30

Téma

Kamera Skura: Superstarts

Markéta Jáchimová krásně přesáhla tím, že si udělala legraci z Klausových názorů na globální oteplování… To jste řekla přesně. Třeba David Černý se o takový přesah pořád pokouší. Ale jeho Hussein v trenýrkách, který plave v akváriu à la žralok od Damiena Hirsta… To snad ani šokující není. Chybí mu další rozměr, prostě slabota. A je to vidět i na výsledcích jeho práce. Všimněte si, že David nevystavuje v žádných velkých galeriích. Takže šokovat nestačí? Záleží na hloubce, která se mění s dobou. Podívejte se na šokující umění trochu dál do historie. Duchamp přišel s podepsaným pisoárem. A lidi se na objekt najednou museli začít dívat jako na sochu, ne už jen jako na pisoár. Nebo obraz Gustava Courbeta, výřez ženského aktu jménem Vznik světa, L´Origine du Monde. To se nedalo vystavovat. Tak namaloval ještě jeden obraz, krajinku, kterou dal před něj. Krajinka se dala odsunout a za ní jsme viděli tuhletu hrůzu. Ve své době byla taková událost daleko revolučnější než postel se spermatem. Jednoznačně záleží na kontextu doby.

30

Pode Bal: Malík urvi

Krištof Kintera: Revolution

Ve své době byla taková událost mnohem revolučnější než nějaká postel se spermatem.

To jsou ale desítky let staré věci. Co je umění dneska? Třeba Dan Perjovschi z Rumunska, který visí tady nad vámi (dívám se na černou tabuli, o které jsem si myslela, že se na ní zapisuje nebo jen tak čmárá). Černý obraz namalovaný křídou, který není nijak fixovaný. Když to tu tvořil při příležitosti výstavy, říkám mu, Dane, co s tím, co když se to zničí? A on, že právě o to jde. I když někdo něco smaže nebo dokreslí, obraz pořád zůstává dílem Dana Perjovschiho. Černá tabule je vlastně banální záležitost, to, co je na ní nakresleno a napsáno se dá snadno smýt nebo změnit. Tou nejjednodušší formou tedy autor poukazuje na pomíjivost kolem nás. Právě to je umění, reflektuje náš svět, ale dává mu hlubší, filosofický rozměr. Dan je mimochodem světově uznávaný umělec.

Napadá vás naopak někdo, kdo jen hledá způsob, jak zaujmout? Dost se teď mluví třeba o kresbách Aleny Kupčíkové s přilepenými chlupy. To je podle mě příklad neúspěšného projektu. Já ji zaregistroval už před lety, když s těmi kresbami přišla. Tenkrát mi to přišlo zajímavé. Jenže zůstala u kresbiček akademického typu. Měla výborný nápad, ale chtělo by to víc. Když jsme u tohoto tématu, měl jsem asistentku v Berlíně, umělkyni. Ukázala mi černobílé fotky se zvláštní jeskyní zevnitř. Ptám se jí, co to je, a ona, že si dá vždycky foťák do vagíny a vyfotí pohled ven. Fotka sama o sobě vypadala jako romantický pohled z jeskyně, ale až když se člověk dozvěděl podrobnosti, zasmál se. A jsme zase u toho – taková věc na uznání nestačí, je monotematická. Vyrazilo vám v poslední době nějaké umělecké dílo dech? Je toho málo, z čeho člověk zůstane paf. Teď jsem se vrátil z New Yorku z pěti světových uměleckých veletrhů, prošel asi pět set galerií a nenarazil na jedinou věc, kterou bych si výrazně zapamatoval. Docela smutné, ne?

<

2012 | 05 | Čilichili: Prázdné umění  

Dnešní umění je těžko pochopitelné. Je proto i zbytečné?

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you