Issuu on Google+

Téma

SOUDCI

EVA KOŤÁTKOVÁ Za, mezi, nad, pod, v VÝCHOZÍM BODEM MÉ PRÁCE JE NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ. ZÁKLADNÍ, „PŘIROZENĚ“ STRUKTUROVANÁ SPOLEČENSTVÍ, JAKO JE DOMÁCNOST, RODINA NEBO ŠKOLA S JEJICH FUNKČNÍMI MECHANISMY, SCHÉMATY CHOVÁNÍ A VZÁJEMNÝMI ZÁVISLOSTMI. PRACUJI S KAŽDODENNÍMI PŘÍBĚHY A SITUACEMI, KTERÉ PŘEHODNOCUJI, PŘETVÁŘÍM A ROZESTAVUJI V NOVÝCH SOUŘADNICÍCH, DANÝCH MOU OSOBNÍ ZKUŠENOSTÍ. JEDNODUCHÉ ČINNOSTI OVĚŘUJI Z KATALOGU JEJICH ZTÍŽENÝM PROVEDENÍM Autorka navazuje na tradici koncepA TRVÁNÍM PRODLUŽOVANÝM tuálního umění 60. let. Po obsahové AŽ K NEÚNOSNOSTI. TESTUJI TAK stránce se odvážně vyrovnává s kažVLASTNÍ FYZICKÉ MOŽNOSTI, dodenností, tělesným a emocionálním PROMĚNLIVOST A MEZE SVÉHO vnímáním prostoru. Její koncepčně PROŽÍVÁNÍ KONKRÉTNÍCH SITUACÍ, založený přístup je plný hravosti PROSTOROVÝCH, VÝZNAMOVÝCH a tajuplnosti. Při svém experimentu A OSOBNÍCH VZTAHŮ. strávila několik dní v malé místnosti. I tak malý prostor mnohokrát přestavovala, stavěla si sama sobě překážky v podobě tunelů z překližek a nebo se zastavěla prkny v rohu místnosti. Sérii záznamů, v nichž zkoumá osobní prostor a nabourává rutinu všedního dne v něm, doplňují kresby vzniklé během experimentu a objekty sestavené z použitých věcí.

20

Michael: Baví mě to. Určitě jsem to už někde viděl, ale práci s prostorem chápu, sám taky v ateliéru přestavuju nábytek. Líbilo by se to mojí malé dceři. Ivan: Hm, takovouhle věc nejde pochopit, dokud si nepřečtete ty dvacetistránkové obhajoby, které se k tomu dodávají. A já popravdě řečeno nevidím důvod, proč bych si ty manuály měl číst. Určitě se tam píše o práci s prostorem, což nastane vždycky, když něco dáte do prostoru. Filip: Spirála je symbol života. Jenom je škoda toho koberce. Moh by se šiknout. Štěpánka: Bere každodenní věci a dává je do neobvyklých souvislostí. Nevím, co tím chtěla říct, a nevím, jestli se jí to povedlo. Projít se po koberci zespoda je určitě zajímavý nápad. Eva: Kdybych na té výstavě byla, tak bych si šla prohlédnout ty kresby v rohu. Spirála by mi tam asi překážela a z kyblíku bych byla nervózní, protože bych se bála, že přeteče. Je to takový kyblík-diblík. Tomáš: Trochu mě to chytá. Potřeboval bych to vidět naživo, abych mohl cítit příběh, který je v tom asi schovaný. Pravděpodobně bych si pak ale přečetl nápovědu a zjistil, že moje vlastní chápání je absolutně chybné.


2012 | 05 | Čilichili: Prázdné umění