Issuu on Google+

Letem světem

N  

ejvíc na mě vždycky působilo vyprávění od táty, který do SSSR služebně jezdil v osmdesátých a devadesátých letech: „Přišli jsme na jednání a všechno bylo naprosto korektní. Dohodli jsme se, kolik má kdo zaplatit, za co a tak. Pak se objevila lahev vodky. Nejsem žádný abstinent, ale decákový stakan člověkem zamává. A pak další a další... špatně jsem dopad,“ řekl významně. „A přestat nebo nepít, to nešlo. To oni by snad ten kšeft zrušili,“ zabědoval nakonec. Nevím, jak moc táta přeháněl, ale mně to vyprávění nahánělo hrůzu. Že mě Rusové budou mít za sraba, když s nimi nebudu držet krok. Jsem Čech, mám rád pivo a na panáky jsem nikdy moc nebyl. Do Ruska jsem dobrovolně nechtěl. Jenže pak přišla nová práce a s ní služebky do pekla. VÍC PIVA, NEŽ BY JEDEN ČEKAL Když člověk drží svoji první letenku do Moskvy, trochu se mu třese ruka. Služební cesty mají tu výhodu, že za vás zaměstnavatel vyřeší všechen opruz s vízy a drahým moskevským ubytováním. Jen chlastat už za mě firma nebude, říkal jsem si. Moskva člověka ohromí. Nebo aspoň mě jo. Takhle si představuju tvrdý kapitalismus v Americe před sto lety. Kontrast luxusu a chudoby je evidentní. Moskva je výstavná, budovy impozantní, ohromné. Vedle nejmodernějších skleněných obrů stojí stalinské mrakodrapy. Bulváry mají klidně i 10 proudů, po kterých se šílenou rychlostí řítí lady vedle mercedesů. Ale zkuste si tu přecházet ulice. Semafor dává chodci jen pár sekund, často nejde jinak než si kus zajít a najít podchod. V létě je v ulicích fakt vedro. Nejde si nevšimnout toho, kolik lidí třímá v ruce lahev piva a kolik lahví od piva se povaluje všude po ulicích. Vodka samozřejmě nechybí, ale je ve výrazné menšině. Lidi okupují lavičky na zastávkách autobusů nebo v parcích,

Hrdinové picích bitev? kecají a popíjejí. U nás jistě taky, ale tady desetkrát víc. Občas se po zemi válí i postava úplně namol, ale méně často, než by jeden podle těch lahví čekal. Vytřeštil jsem oči, když mi ruský kolega řekl, že pití na ulicích je zakázáno. Prý se za to rozdávají pokuty. Rozhlédl jsem se kolem a řekl mu, že mi to přijde absurdní. „A představ si,“ pokračoval pohoršeně, „že Putin s Medveděvem chtějí schválit nový zákon, podle kterého je alkohol i pivo!“ Teď teprve jsem vyprskl smíchy. Všechno bylo jasné. Moskva je Moskva, velký a seriózní byznys. Lidi tu hodně spěchají a chovají se kapitalisticky. I to blbé pivo vás vyjde v restauraci na 150 Kč. Vyrazit do místní knajpy za místňáky nejde, pokud tu nežijete aspoň půl roku, a to, co mi vyprávěl táta, jsem na žádném jednání nezažil. Všude jen tvrdý byzněs. PIVNÍ MRAZÍKY Přišly další cesty do Ruska a já začal objevovat Petrohrad. Je to krásné město, opravdu. Ale v zimě

48


2012 | 03 | Čilichili: Posedlí bezpečností