Issuu on Google+

Pokec Kdy jste se rozhodl, že zkusíte namalovat knížku pro děti? Právě v době, kdy jsem pracoval jako asistent. Jedna paní měla ambice psát pro děti a nabídla mi, jestli pro ni nechci ilustrovat. Sice jsem s ilustrací neměl zkušenosti, ale dávno už jsem se naučil, že se žádná práce neodmítá. Tu paní bavilo psát, ale moc jí to nešlo – já se na jejích knížkách vyučil, i když se nikdy nedostaly do prodeje. A tohle všechno se seběhlo v době, kdy se nám s Claire narodila dcera Tereza. S jejími hračkami a knížkami jsem trávil spoustu času, což rozhodlo o tom, že jsem si začal psát vlastní příběhy a malovat obrázky.

PETR HORÁČEK • Narodil se 30. června 1967 v Praze. • Na přelomu 80. a 90. let studoval Akademii výtvarných umění. • Seznámil se tam s anglickou dívkou Claire, s níž žije už dvacet let. • Roku 1994 se natrvalo přestěhovali do Anglie, narodily se jim dvě dcery, Tereza a Cecilia. • Roku 2001 vydal první dvě knihy v nakladatelství Walker Books, od té doby jich už má na kontě třicet. www.petrhoracek.co.uk

Ovlivňuje nějak dcera vaši tvorbu? My máme dvě holky, Tereze je už patnáct let a Cecilii třináct. Obě malují odmala a já si jejich výkresy vždycky schovával, lepil do svých skicáků a dělal si jejich kopie. Jednou jsem dokonce použil Ceciliiny kresby do knížky! Byla o malé holce, která píše kreslený dopis babičce, a tak jsem nechal ty obrázky nakreslit Cecilii. Stálo mě to část honoráře – Cecilia si nechala těch pár obrázků bohatě zaplatit. Inu, děti. Jak jste se nakonec v Anglii chytil? Vymýšlel jsem knížky a dělal makety. Pak jsem kupoval obálky, známky a posílal ty nápady do různých nakladatelství. Vracely se mi hezky napsané odmítací dopisy, doba byla zlá. Končila mi mateřská, na které jsem byl s Terezou, už jsem měl domluveno, že půjdu cpát regály do supermarketů, ale pár dní před nástupem se mi ozvalo jedno nakladatelství s tím, že by mělo zájem.

A pak už to šlo snadno? Ne, byl to kompromis. Nápad, který moje nakladatelství zaujal, se náhle scvrknul na půlku. Z knížky, která měla být o mouše a o barvách, se stala knížka o ovoci a o barvách. A bez mouchy. Já byl ale rád, že mě někdo bere vážně, že mi zaplatí, že mě vydají,

44

a tak jsem moc neprotestoval. A knížku o mouše jsem nakonec taky vydal – i když s desetiletým zpožděním. Ovoce v ní není. Kolik knih vám vyšlo dodnes? Asi třicet titulů. A do kolika jazyků už byly přeloženy? Nevím přesně, asi do patnácti. Nejvíce se mi vždycky líbí vydání korejská, čínská nebo japonská, protože tam nepoznám jediné písmenko, a celý text se tak stává zajímavou dekorací příběhu, který dobře znám. Nejhezčí je z tohoto důvodu asi vydání thajské. Jak si vysvětlujete, že ač jste ve světě známý, v Česku vám zatím nevyšlo nic? Moc si to nevysvětluju, protože problematice s vydáváním dětských knih a nakupování zahraničních titulů nerozumím. Navíc s tím nic nenadělám... Ale vím, že jedno nebo dvě česká nakladatelství nedávno kontaktovala Walker Books – mého hlavního vydavatele. Netuším, jak se dohodnou, ale snad to vyjde. Rád bych měl některou ze svých knížek i v češtině. Jak se vám dnes, po osmnácti letech v Británii, žije? Děkuji za optání, dobře. Asi jako každému, kdo dělá práci, která ho baví. Walker Books je možná nejlepší anglické nakladatelství, které vydává dětské knížky. Hlídá si své autory, stará se o ně... A tím pádem mám pořád na čem pracovat. Máte ještě nějaký výtvarnický sen? To mám. Hrozně rád bych ilustroval knížku, která sice není pro děti, ale je mou nejoblíbenější – Mistra a Markétku od Bulgakova. Jednou jsem si vypsal stránky z téhle knihy, které bych chtěl ilustrovat, a bylo jich asi tři sta.

<


2012 | 03 | Čilichili: Posedlí bezpečností