Issuu on Google+

Zoom

Politika jako malovaná Zatímco na českých univerzitách nezajímají volby do studentského parlamentu nikoho včetně kandidátů, v Indii jdou studenti do politiky s pořádnou parádou. Text a foto: Jiří Krejčík

Vypravil jsem se na studijní pobyt do Indie. Už při prvním vstupu na půdu Néhrúovy univerzity v Dillí mi klesla čelist. Celá škola je totiž od podlahy po půdu pokrytá neuvěřitelnou směsí ručně malovaných politických plakátů. Místní studentky a studenti jsou politicky uvědomělí a elánu a kreativity mají na rozdávání. Několikrát do týdne se scházejí, demonstrují, agitují, přednášejí a roznášejí pamflety. Ale především malují a vylepují plakáty s politickou tematikou. Náhodného pozorovatele na první pohled zaujme nejen množství použitého papíru, ale i jasná převaha levicových revolučních hesel. Na rozdíl od ostatních indických vysokých škol volí většina studujících i vyučujících na Néhrúově univerzitě levici. Mimochodem, levačka se v Indii používá jinak téměř výhradně pro toaletní úkony. CO PARTAJ, TO UMĚNÍ Kampaně politických stran bývají v Indii silně osobní. Političtí lídři jsou tu nejen mediálními tvářemi svých stran, ale přímo jejich ztělesněním. Jejich osobní charisma často nahrazuje absenci programu, a není proto divu, že na vás rozesmáté obličeje politiků vykukují na každém rohu. Pokud zrovna nejsou v dohledu žádné volby, připomínají se partaje aspoň plakátky, na nichž blahopřejí svým hlavounům

20

k významným životním jubileím. Na akademické půdě Néhrúovy univerzity politická propaganda podléhá přísným regulím. Studentské organizace mají třeba přesně stanovené limity na finanční rozpočet volební kampaně, a donedávna bylo dokonce zakázáno tisknout politické pamflety. Studenti si je museli napsat ručně a rozmnožit na kopírce, na kterou se kupodivu žádné omezení nevztahovalo. Dnes už se sice přímo z kompjútru tisknout smí, ale jen černobíle. Produkce barevných materiálů je pořád zakázaná, a tak se plakáty musejí vyrábět hezky postaru: sekretariát vymyslí chytlavá hesla a vypracuje nosnou myšlenku, kterou pak předá spřízněnému umělci a jeho tvůrčí fantazii. A protože malbu štětcem přes žádný pauzák neprotlačíte, každý kus je originál. KDO JE TADY CELEBRITA? Zajímavé je, že na Néhrúově univerzitě nevisí žádný Néhrúův portrét. Najdeme tu jen jeho vnuka Rádžíva Gándhího, a to ještě s notně pocuchanou vizáží. Vládnoucí garnitura se sice na plakátech vyskytuje hojně, ale vždy jen karikována jako banda neschopných lemplů. Najdou se i tradiční levicové ikony jako Marx, Lenin, Mao nebo Che, rozhodně však netvoří většinu. Skutečný status celebrity má na JNU jen jediná historická osobnost: Bhímráo Rámdží Ámbédkar. Vůdce nedotýkatelných a tvůrce indické ústavy se sice nikdy s žádnou velkou stranou nezapletl, ale na plakátech se jím chlubí skoro všechny. U levé části politického spektra je to ještě pochopitelné – revoluci přece musejí vést ti, kteří mohou ztratit jen své okovy. Doma mám nicméně i brožurku, kde se mu klanějí hinduističtí pravicoví extremisté.


2012 | 03 | Čilichili: Posedlí bezpečností