Issuu on Google+

Letem světem

TIPY & TRIKY Co byste v euroměstě nečekali Rušný noční život – kluby, hospody a bary. V tomhle ohledu je Brusel jedním z nejživějších evropských měst. Kvanta mladých, kteří sem přijeli pro eurokratickou zkušenost, se prostě chtějí v noci vylít. Největší dopravní zácpy zažijete v noci na Rue d’Aerschot s výlohami plnými svlečených holek ukazujících vám čtyři (zoufalejší jen tři) prsty – je libo východoevropskou nebo africkou chvilkovou lásku za čtyřicet euro? V neděli ráno jděte na trhy na Gare du Midi, večer do barů na St. Gery, choďte po klubech (do Botanique a Ancienne Belgique na koncerty, do Fuse na parties, do Jeux d´Hiver na snobské parties, pokud máte k dispozici porsche). Vyzkoušejte multižánrové centrum moderního umění Les Briggitines (brigittines.be). Sedněte si jen tak do parku na piknik (nejoblíbenější je „bruselský Bouloňský les“, park Ter Kameren, v centru potom park před královským palácem). Půjčte si Villo a projeďte Brusel za hubičku na kole. Fandové komiksu musí do Muzea komiksu v Hortově secesní budově (comicscenter.be). Projděte si art nouveau památky v St. Gilles a Ixelles a dejte si pivo v Maison du Peuple na Parvis St. Gilles, kde přednášel Lenin. Pořiďte si mapu města z edice Use-It s tipy od místních mladých lidí. Zjistěte si, co se děje na webech agenda.be, bdw.be a brusselsisburning.be.

52

Toto není Bukurešť

Čůrající chlapeček je nuda 

ŽIVOT BEZ AUTORIT Den po příjezdu jsem měl pro svého letitého kamaráda připravený proslov, jak propadl životu eurokrysy ve fádním kravaťáckém městě. Nikdy jsem ho nevyřknul. Město mě pohltilo. Ošklivost mě přestala iritovat – to málo krásného aspoň v sousedství škaredého více vynikne. Přestaly mi vadit nespolehlivé tramvaje, protože se téměř kamkoliv v centru dostanu rychle pěšky. Začal jsem vnímat sympatický odpor Bruselanů k autoritám. Objevil jsem Malou Afriku ve čtvrti Matonge se skvělým černým kuřetem po konžsku. Začal jsem chodit do Cinemateque, kde za pakatel promítají slavné filmy pětkrát denně. Navykl jsem si, že mě v baru zcela běžně oslovují ženy – kvůli evropským institucím jich tu totiž je přesila. Zjistil jsem, že znalost vlámštiny vám leckde otevře dveře – Vlámové za své místo v převážně frankofonním Bruselu tvrdě bojují a jsou vděční za každého potenciálního spojence. Za hodinu jsem na pláži u moře – Severního sice, ale i to je super pro někoho ze země ohraničené jen horami.

Když se ošklivosti přejím, vyměním jí za středověkou malebnost nedalekých Brug. Naučil jsem se vyhýbat centru alkoholové zábavy z turistických průvodců, megabaru s třemi podlažími a třemi stovkami piv s příznačným názvem Delirium tremens, a místo toho po večerech chodím na náměstí St. Géry nebo do věčně našlapaného Café Belga na náměstí Flagey. Na trávnících v parku se ujišťuju, že nikdy nebudu mít takovou kopací techniku jako Portugalci. Přestane mi vadit, že noční doprava je ve městě katastrofální a musíte doprovázet všechny holky domů, protože se bojí arabských taxíkářů. Už vím, proč byla elektronika zdejší slavné kapely Front 242 tak temná, industriální a energická. Hluk stavebních strojů každé ráno za oknem mě ujistí, že vše v Bruselu je v pořádku. Cestou na metro přes architektonicky výstavní Grand Place mě zastavuje japonský důchodce s otázkou, kde je Manekken Pis. Nevím. Čůrajícího chlapečka, turistický symbol Bruselu, jsem prostě ani po týdnech neviděl. Nemám na něj čas.

ČiliChili | 02 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2012 | 02 | Čilichili: Polskočesko