KOMIKSOVÉ
Město nad Sennou Senna byla nejšpinavější řeka v Belgii. Nesnesitelně zapáchala, tak ji Bruselané ve městě jednoduše zakryli kamením a betonem. Na něm postavili bulváry s obchody a restauracemi. A takový je Brusel. Text: Vlasta Beránek Foto: Profimedia
Ošklivé, permanentně rozestavěné město. Moderní novostavby obklopují chátrající čtvrti. Turisticky krásných památek je tu málo, vedle velkoměst jako Řím, Londýn nebo Paříž je to stěží druhá liga. Jenže lidé, kteří v Bruselu žijí, na něj nedají dopustit. Tisíce lidí z Evropy se do něj v posledních letech dobrovolně stěhují a tvrdí: „Brusel je láska na druhý pohled. Musíte se s ním sžít a zamilujete si ho.“ Brusel je našlapaný: zábavou, kulturou, energií dvacetiletých a odhodláním třicetiletých. Díky EU a jejím stážistům město pulsuje nočním životem. Kdykoliv vyjdete ven, máte jistotu, že najdete pár dobrých podniků se zábavou až do rána a s někým se seznámíte. Na věčném seznamování tady společenský život stojí, ale nedávejte vztahům moc šancí – za rok budete mít jiné přátele, fluktuace lidí je tady obrovská. TRH S LIDSKÝM MASEM Okolí náměstí Schuman rozhodně není místem, kam byste šli na procházku. Vlastně vůbec v ničem nepřipomíná náměstí. Hluk, špína, jeřáby, rozkopané silnice, dělníci, v tom všem kličkující kravaťáci a ženy v drahých kostýmcích. Přes stavební zátarasy sice nemůžou přejít silnici, di ČiliChili | 02 | 2012 cilicili.cz | facebook.com/cilichili
ale splnil se jim životní sen. Tady sídlí instituce EU, jejich výtah k úspěchu. Vstupní visačka do institucí, nedbale se pohupující na krku, znamená úspěch. Právě o něm sní mladí lidé, kteří postávají na nedalekém Place de Lux s lahvemi vína a plechovkami piva v ruce. Je středa večer a tady, před budovou Evropského parlamentu, se koná novodobý neformální trh s lidským masem, nebo přesněji s lidskými mozky. Zaměstnanci evropských institucí, poslanci, úředníci sem, mezi bavící se hloučky, občas zavítají hledat pracovní síly. Získat jakékoliv, i podřadné angažmá v institucích znamená cenné kontakty a příslib skvělé budoucnosti. Trh s masem je to i doslova: mladí nabobové z parlamentu tady balí naivní stážistky a kariéristky. Ti, kteří se v Bruselu už etablovali, se setkávají v okolních kavárnách. S udržováním náležitých společenských kontaktů tady život stojí a padá. Mladý právník Jindřich je zaměstnaný v Evropské komisi, právem EU se živí i Veronika a další mladá Češka Petra je zatím stážistkou v parlamentu. Na život v Bruselu svorně nedají dopustit. „Mám srovnání s Prahou a s Londýnem, kde jsem předtím žila. Praha je pro mě trochu nuda-nuda šeď-šeď,
jak kulturně, tak lidsky, Londýn žije zase až moc, člověk je pořád v presu. Brusel je takovej fajn střed, žije se tu tak nějak snadno,“ tvrdí nad dvojkou belgického piva Petra. „Baví mě ten multikulturalismus,“ vysvětluje Veronika. „Jsou tu lidi z celé Evropy a jsou na stejné vlně. Funguje tady obrovská interakce. Fascinuje mě život institucí, je to takový stát ve městě, který jede ve svých kolejích. Cítím se tu svobodně. Nikdo neřeší,
No vždyť říkáme. Na zdi