Page 42

Pokec

Zkazit se dá i gin s tonikem „Jak jste na mě přišel?“ ptá se ve svém Bugsy’s Baru kousek od Staroměstského náměstí čtyřicetiletý Václav Vojíř. „No,“ říkám mu, „ptal jsem se po někom, kdo se opravdu vyzná v alkoholu...“ Vojíř přikývne: „Tak to jo.“ Text: Goča Komárek Foto: Michael Kratochvíl

Jaké pití byste si objednal těsně před popravou? Opravdu dobré šampaňské. Přál bych si, aby mi ze sklepa v Champagne přivezli víno, které tam leží na kvasinkách od konce devatenáctého století. Kolik takových lahví v Champagni mají? Těch několik velkých sklepů s dlouhou tradicí, které myslely na to, že by bylo dobré taková vína uchovávat, mívá několik kusů od jednotlivých ročníků. A ochutnal jste už někdy šampaňské z 19. století? Právě že ne... Ale od ledna budeme mít v našem baru šampaňské staré devadesát let, ročník 1921. Toho se napijete? Hrozně rád bych – pokud si ho vydraží člověk, který mi dá skleničku. Můžu doufat. Ale asi se to nestane. Ocenil bych ho i já, když piju šampus jen na Silvestra? Vám by pravděpodobně vůbec nechutnalo... Nechci vás podceňovat, ale pokud jste zvyklý na běžné sekty a pijete je jednou za rok, tak asi moc nepřemýšlíte o tom, co vám ten nápoj dává. Přirovnal bych to k situaci, kdy mladý člověk poprvé v životě ochutná olivu – většinou ji vyplivne. Kdo nikdy šumivé víno pořádně nepil, a teď by dostal takhle staré šampaňské, ten by ho neuměl ocenit. Dá se vyčíslit, jak je taková lahev drahá? Lahve tohohle typu se na trhu nevyskytují, ale můžu říct, že my jsme ji dostali za částku v řádu statisíců korun. Získali jsme ji jen proto, že s tím sklepem úzce spolupracujeme sedmnáct let, takže po roce a půl přemlouvání kývli. Ale kdyby přišel někdo z ulice a chtěl jim dát milion, tak řeknou: „Promiňte, nemáme.“ Lahví je opravdu jenom pár, a když někomu něco prodají, tak už musejí mít dobrý důvod.

42

PRVNÍ HUHUKOKTEJL Vzpomenete si, kdy jste se stal milovníkem alkoholu? Já jsem strašně dlouho neuměl alkohol pít. Když už jsem v pubertě navštívil mejdan, byla to taková zkušenost, že jsem se pak další dva roky ničeho nedotkl. Až když jsem po vojně začal pracovat v pohostinství, začít jsem musel. Ale nikdy jsem to nepřeháněl. V baru třeba prodáváme jedenáct set druhů destilátů, já všechny ochutnal, ale že bych něčeho vypil celou láhev? To asi ne. S výjimkou ginu. Kdy jste poprvé namíchal koktejl? Jako děti nás fascinoval Huhukoktejl z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, a tak jsme míchali všechno, co doma bylo. Profesionálně jsem se s míchaným drinkem potkal na střední gastronomické škole. Tam se koktejly za minulého režimu učily? Ne, míchat jsme se tam neučili vůbec. Ale přece jen existovaly profesní soutěže pro dospělé a za mnou přišel mistr odborného výcviku: „Hele, ty jsi šikovnej, běž pomáhat na barmanskou soutěž.“ A tam jsem se potkal s panem Pavlíčkem, který byl opravdu charismatický. Jako jeden z mála dokázal udržet koktejly v povědomí veřejnosti i za totality. Co jste tenkrát míchali? Tehdy to byly nápoje postavené na českých lihovinách. Z likérů se dal sehnat jenom Bols – buď v Tuzexu, nebo v lahůdkách Eso. Dodnes si vzpomínám třeba na Pražský Vltavín, což byla zelená

ČiliChili | 02 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

2012 | 02 | Čilichili: Polskočesko  

Jsme sousedé, ale moc toho o sobě nevíme.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you