Page 42

Pokec

Mám černobylskou nemoc

Když náš kolega Petr Toman odjížděl na dovolenou do Černobylu místo někam k moři, klepali jsme si všichni na čelo. Když o pár měsíců později s fotkami z téhle dovolené vyhrál Czech Press Photo v kategorii portrét, začali jsme mu pro změnu klepat na rameno. Text: Jiří Holubec Foto: Petr Toman

PETR TOMAN fotograf

* narodil se roku 1975 v Písku, žije v Praze se ženou a synem Ondrou. * vystudoval žurnalistiku, fotil pro noviny Deníky Bohemia a MF Dnes. Dnes pracuje jako grafik v ČILICHILI a věnuje se vlastním fotodokumentárním projektům. * vedle problematiky Černobylu se věnuje projektům o novodobých českých válečných veteránech a politickým vězňům odsouzeným v 50. letech k nuceným pracím.

42

Ale stejně, jet na dovolenou do Černobylu je trochu divné, ne? Neumím to vysvětlit, ale 1. květen 1986 si pamatuju celý život. Byl jsem jako páťák v prvomájovém průvodu. Lehce poprchávalo, bylo pod mrakem a pak někdo přišel s tím, že se stalo něco hrozného. Že před pár dny bouchla atomová elektrárna někde v Rusku a že je ve vzduchu něco špatného. Dívali jsme se na nebe, ze kterého lehce pršelo, a ničemu nerozuměli.

třicet lidí, ale její důsledky trvají dodnes a zasahují už třetí generaci. Nutí mě to přemýšlet, víc se ptát. Ti lidi v sobě nesou něco zvláštního, těžko uchopitelného. Podivné šílenství. A dokud to nepochopím a nevyfotím, tak se tam budu vracet. A jak to tam teď vůbec vypadá? Rozhodně se to nedá popsat pár obecnými větami. Černobyl je rozdělený do několika zón, podle stupně kontaminace. První zóna je nejužší území kolem samotné elektrárny, je to asi 8kilometrový okruh. Pro vstup je třeba mít speciální propustku, dostanou se tam jen pracovníci elektrárny, vědci, novináři a exkurze. Samotná elektrárna neustále vyžaduje údržbu a denně v zóně pracují asi tři tisíce lidí. Reaktory jsou sice odstavené, ale musí se do nich pořád hnát energie, chladit, opravovat. Taky je potřeba udržovat čím dál křehčí sarkofág, který kryje rozbořený čtvrtý reaktor. Uvádí se, že kdyby se zhroutil, dosáhne kontaminované území až někam k Paříži.

Takže jsi po tolika letech musel ukojit zvědavost? Neřekl bych, že po tolika letech, protože původní zvědavost byla časem spíš čím dál větší. Začneš si o tom něco zjišťovat a Černobyl si tě přitáhne. Před první cestou mě kamarádi fotografové dokonce varovali. Antonín Kratochvíl a Václav Vašků, kteří do Černobylu jezdí už dlouho, mi říkali: „Bacha na černobylskou nemoc!“ Pěkně ve mně tenkrát hrklo, protože Černobyl jsem měl jako většina lidí spojený s rakovinou a postiženými dětmi. Mně se moc umírat nechtělo a dítě jsem ještě neměl. Oni to ale mysleli jinak. Že kdo se do Černobylu jednou podívá, ten se s ním buď úplně mine, nebo se tam musí vracet a už ho nedostane z hlavy. Já jsem ten, kdo už ho z hlavy nedostane.

To se máme na co těšit… K tomu snad nedojde, už se staví nový kryt, který by měl být největší montovanou stavbou na světě. Až bude hotový, naveze se na místo po kolejích a bude prý na dalších sto let vystaráno. Co bude za sto let, nikdo neví, ale všichni doufají, že naši potomci si s tím problémem budou vědět rady líp.

Je to podobné, jako když někdo začne fotit válečné konflikty? To nevím. Ukrajinci každopádně říkají, že Černobyl je horší než válka. Ve válce nebezpečí vidíš. Když válka skončí, tak skončí i nebezpečí. U Černobylu je to naopak. Bezprostředně při havárii zemřelo asi

>

Kolem té první zóny je co? Druhá zóna. Ta je mediálně nejprofláklejší. Je to zhruba třicetikilometrové území obehnané ostnatým drátem. Z ukrajinské strany se do ní dá legálně vstoupit jenom přes kontrolní stanoviště Dytjatky, které je zhruba sto kilometrů severně od Kyjeva. A neoficiální vstupy? Nejsou to vstupy, ale normální díry v plotě. Přeci jen je už pětadvacet let starý a místní skrze něj chodí

ČiliChili | 01 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

2012 | 01 | Čilichili: Musíme tam všichni  

Strávíme tam přibližně tři roky života. Řeč je o toaletách.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you