Issuu on Google+

„Jako malý jsem opakoval písně, které mi zpívali mí strýcové. Povstalecké songy o začátcích Irské republikánské armády, často o zbraních,“ vysvětloval nedávno Bono Vox, když hodně přestřelil při turné na jihu Afriky. Prohlásil totiž, že píseň obsahující větu „Shoot the Boer“ (zastřel bílého farmáře) zpívaná v době apartheidu „měla své místo“, což vyvolalo velké pozdvižení. Píseň soud sice zakázal, ale tamní extremistický potěr ji zpívá dál. Podle Bona je to stejný druh lidové hudby, jakou on slýchal v dětství. „Je to o tom, kde a kdy zpívat. Tento druh muziky má pravidla." Ti, které Bono svým prohlášením zvedl ze

Pak jednomu ze tří prodavačských elévů svitne a naznačí střelbu kulometem do vzduchu. Jsme na dobré cestě.  židle, ale argumentují tím, že text o vraždění farmářů je v JAR mnohem živější než irské rebelské písně v Irsku. Od roku 1994 bylo v zemi zavražděno asi 3000 bělošských farmářů. Podobné „lidovky“ na youtube například opěvují generála Ante Gotovinu a mnoha dalších hrdlořezů konfliktu na Balkáně. Jistě, krev, násilí se objevují v textech třeba metalistů nebo rapperů. Tak nějak to patří k žánru a všeobecně je to chápáno jako pořádná nadsázka bez dopadů v praxi. Skutečnou krev a mrtvé mají na svědomí muslimští extremisté, války drogových gangů nebo neonacisté. Jenže i jejich příznivci občas začnou zpívat. Zajímalo nás o čem.

TVRDÁ PĚST NEJEN PALESTINCŮ Více než stotisícové město Hebron v Izraeli se nachází pod palestinskou samosprávou, protože leží na Západním břehu Jordánu. V centru však bydlí kolem tisícovky židovských osadníků, což dělá z města oblast častých nepokojů. Některé ulice jsou zátarasy oddělené od jiných a okolo centra hlídají vojáci s odjištěnými samopaly. Projdu několik kontrol a vstoupím do palestinské části. Všechno je tu hned o polovinu levnější. Zapomenu se v obchodu s muzikou. Nejdřív pustí pár běžných arabských odrhovaček. „Něco tvrdšího,“ poručím si. Dopadne to stejně. Pak jednomu ze tří prodavačských elévů svitne a naznačí střelbu kulometem do vzduchu. Jsme na dobré cestě. Z přehrávače spustí něco, co pokřtím jako arabský rap. Mužské i ženské zpěvy občas vystřídají výstřely a projevy. Přivezl jsem si dvě taková cédéčka. Jedno nese název Hizballáh, druhé Batalion obětí Al Aksá. Podle arabisty Charifa Bahbouha, jenž v Česku vydává překlady arabských knih, je na cédéčkách několik písní, které vycházejí z arabských pověstí. Některé písně jsou mawwal, což v arabské muzice znamená volné a nerytmické zpívání, tedy jakási vokální improvizace znějící melancholicky. „Maminko, rozbili náš dům, vyhnali nás z bytu, zabili naše přátele, maminko, nezlob se, budeme bojovat až do konce,“ zpívá se v jedné. „Fatah jasné cíle. Vezměte si zbraně a braňte vlast i mešitu Al Aksá,“ pěje se v druhé. Fatah je pro úplnost palestinská politická strana, která platí ozbrojené skupiny. S překladatelem Bahbouhem, původem ze Sýrie, se začínám přít, jestli to jsou písně nenávisti. On, že ne, že jsou to lidovky, byť bojového ducha. Já, že ano. Polemika však nikam moc nevede. Mezi drsné protižidovské aktivisty patří i egyptský rapper Šában Abd al-Rahím. Během čtyř let se s profesionálního žehlíře vypracoval v nejpopulárnějšího politického zpěváka v zemi pyramid a možná i na celém Blízkém východě. V roce 2001 nahrál hit „Nenávidím Izrael“. Dnes nosí boty poseté diamanty. V písni „Chci být mučedníkem“ zpívá o válce v Iráku, staví se proti Spojeným státům a podporuje Palestince. Pro spravedlnost je třeba dodat, že podobné hvězdy i písně vznikají taky v Izraeli.

>

ČiliChili | 12 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

577


2011 | 12 | Čilichili: Rituály