Issuu on Google+

Život v rituálech zestárne. A přece třeba v Německu, kde promoční rituály v talárech a s insigniemi většinou zrušily úplně, toho dnes litují.“ Nejde jen o přechod do dospělosti. Religionista Martin Pehal mluví o vážnějších tématech: „V Praze zůstává až polovina uren s ostatky příbuzných nevyzvednutá, a tím pádem nepohřbená. Vyrovnat se se smrtí někoho blízkého je přitom bez pohřbu neskutečně složitější. Mrtví pak ‚straší‘ v našich myslích, protože jsme jim v našem vědomí neumožnili přejít ze sféry živých do říše mrtvých.“ CO TŘEBA HOKEJ? To, že naše rituály jsou prázdné, neznamená, že po nich netoužíme. Nahrazujeme si je třeba sportem. Ten má s rituály spoustu společného. Martin Pehal to komentuje: „Lidé na sebe oblékají speciální oděvy a často vidíme i pseudonáboženské projevy jako vzývání šampionů (‚Hašek je bůh‘), klekání a modlení. Mezi rituálem a mistrovstvím světa ve fotbale je ovšem zásadní rozdíl. Zatímco rituály mají schopnost propojovat oddělené roviny (přírodu a společnost, jednotlivce a skupinu, muže a ženu), sportovní utkání naopak účastníky záměrně oddělují ( jen jeden je vítěz, dvě na počátku rovná mužstva se na konci liší počtem gólů). Hezkým příkladem, kdy se sport stal ritualizovaným, je fotbalový zápas v podání kmenů na Nové Guineji. Místní lidé z televize převzaly formu tohohle sportu, ale dali jí zcela nový obsah. V jejich podání proti sobě nastoupí dva týmy. Během hry dokonce padají góly a hráči se zjevně snaží, seč jim síly stačí. Nicméně hrají tak dlouho, dokud počet gólů na obou stranách není stejný. Smyslem rituálu je totiž oba týmy postavit na stejnou úroveň, nikoliv z jednoho učinit vítěze a z druhého poraženého.“

22

NAROZENÍ DÍTĚTE Mexiko Těhotná žena nesmí přijít do kontaktu s ničím spojeným se smrtí. Nesmí chodit na hřbitov, na pohřby a pravděpodobně se ani nesmí dívat na zprávy v televizi. Angola Po porodu zůstává dítě s matkou sedm dní v uzavřené místnosti, aby se uchránilo před neštěstím.

Kdyby vám guinejský příklad užitečnosti rituálu přišel málo civilizovaný, jeďte se podívat do italské Sieny. Ta na rituálech funguje už od středověku. Každý obyvatel města patří do jednoho z místních klanů, ty mají svá území, kostely, svaté patrony a jako rituální objekty fungují i různé budovy. Výsledek? V porovnání se stejně velkými městy v Evropě i USA má Siena zdaleka nejnižší kriminalitu a prakticky v ní nejsou patologické sociální jevy jako alkoholismus. KDYŽ CHCEŠ A NEMŮŽEŠ Tryzny za sportovce spadlé s letadlem, vzývání Haška, lampionové průvody i úřední vítání občánků vyjadřují touhu po jediném. Po rituálech, které bychom mohli sdílet. Ani kdybychom si pod stromeček nahrnuli dárky bagrem nebo se o Velikonocích opíjeli tři dny za sebou, nezůstane nám z toho nic než kocovina, dokud naše svátky nedostanou obsah.

<

Indie V jedné vesnici v indickém státě Maharáštra stojí muslimská svatyně, z jejíž patnáctimetrové věže se už půl milénia házejí malé děti. Aby se posílily, přálo jim štěstí a získaly „kuráž a inteligenci“. Samozřejmě nepadají na zem, ale do prostěradla, které dole pod věží drží příbuzní. Za pět set let, co se tahle tradice drží, se prý nikdy žádné dítě nezranilo. Grónsko Těsně před porodem má eskymácká matka začít a nedokončit nějakou práci (třeba výšivku tučňáků). Porod má být potom kratší a snadnější, aby se mohla rychle vrátit k započatému dílu. Při porodu nesmí žena mít prsteny ani zapletené vlasy, aby se dítě nedusilo pupeční šňůrou. Jméno dítě dědí po zesnulých předcích. Po kterých, se určuje podle mateřských znamének.

Uganda Matka nemá v těhotenství pít vestoje, aby se dítě nenarodilo šilhavé. Indie Při komplikovaném porodu se dává rodičce napít vody, ve které si její tchyně namočila palec u nohy. Austrálie Porodní bába u původních australských obyvatel vyvolává během porodu jména všech příbuzných, dítě je pojmenováno po tom, jehož jméno padlo při odchodu placenty. Dotyčný se stává kmotrem dítěte. Čína Prvních sto dní má dítě „falešné“ jméno, které má zmást zlé duchy. Až když přežije tři měsíce, dostane „dospělé“ jméno. Volí ho rodiče a důvod drží v tajnosti. Křesťané Dítě je pokřtěno při ceremonii v kostele, kde je mu hlava omyta vodou. Tím je přijato do církve a zbaveno hříchu. Ostrov Man Při cestě na křtiny daruje matka chléb a sýr prvnímu člověku, kterého potká. U nás Posílá se SMSka: „Narodil se nám Jiříček, váží 3,2 kg a měří 56 cm.“


2011 | 12 | Čilichili: Rituály