Issuu on Google+

Reportáž

Dušan těsně před kolapsem

stupeň cukernatosti značí kilo cukru na hektolitr vína. Potom pozoruje, jak mi chutná, a komentuje: „Dneska už sú znalci aj v Praze. To není, jako když jsem v devadesátých letech začal podnikat. Tehdy jsem zákazníkům nalil své nejlepší víno a oni mlaskli, že to není ono. Tož jsem vzal mošt, zředil ho vodou a teprve pak byla spokojenost.“ PRVÁK, DRUHÁK, TŘEŤÁK Za chvíli přijíždí Viktor a v zahradnickém traktůrku nám veze kýble a lísky na sběr. „Tady to máte hned sklizené,“ říká pan Cyprián, „je tu jen sto sedmdesát hlav, já jich mám přes čtyři sta“. Sbíráme nejdřív bílé (rulandské, veltlínské a tramín). U toho upíjíme z demižonu směs od pana Cypriána. Některé hrozny jsou poničené padlím, slovácky múcnatkou. „Tu je to popleněné,“ říká pan Cyprián, „ale existuje i ušlechtilá plíseň šedá, která zvyšuje cukernatost, a za tu je vinař rád. S plísní je třeba bojovat a vůbec o vinohrad pečovat. Musíte ho okopávat, omlazovat, vyměňovat zrezivělé sloupky a dráty... Dřív tu také chodily hlídky, které hlídaly, esli nejdú zloději. Měli flintu a jednou za pár minut vystřelily, aby vyplašily ptáky. Nekteré dědiny si na to platily zvláštního zřízenca. Dneska mají na bohatších vinicách aj kamery: my sme si zatím pořídili enem elektronické dělo, které v pravidelných intervalech búchá.“ Když máme sklizené všechno bílé, trháme na jednu hromadu červenou frankovku a modrý portugal. Kolem okolních vinohradů leží kupy čehosi, co vypadá jako dvojbarevný hnůj. Je to odpad

18

Burčák v akci

z vylisovaných hroznů zvaný matolín, který je tu oblíbeným ale vzácným hnojivem. Matolín dřív sloužíval i k jinému účelu – když se zalil vodou, vylisoval se podruhé, čímž se vytvořil tak zvaný druhák, co do kvality podobný čaji z druhého nálevu. Druhák se většinou prodával do Čech. Pan Cyprián k tomu dodal:„Já pamatuju, že po válce, v bídě, sa dělal aj třeťák. Tenkrát bylo hroznů málo, tož staříček odjeli ke Znojmu, odkud odešli němečtí vinaři. První osadníci tam ještě nevěděli, k čemu je matolín dobrý, a tak na něj na vinicách scali. Ale stařečkovi scanky nevadily, naložili matolín na žebřiňák, dovézli ho domů, tam ho vylisovali eště dvakrát a teprv pak s ním pohnojili pole…“ BURČÁK Blíží se polední přestávka. Dušan nám přenechává na starost své děti a odchází podebatovat s panem Cypriánem do jeho sklípku. Sbírat začínáme bez něj. Už nám zbývá jen vzácná odrůda andré, která se bude zpracovávat zvlášť, a tak se musí sbírat do zvláštních lísek. Jsou sice teprve dvě odpoledne, ale Viktor tvrdí, že brzy padne noc, každá ruka je dobrá, a tak za Dušanem posíláme několik rozvědek v čele s jeho dětmi, které nutíme, aby plakaly. Dušan se po chvíli vrátí, ustřihne pár hroznů, načež se složí na zem a usne. Pan Cyprián, který právě vychází ze sklípku, hodnotí výjev slovy: „Tož to sem nevěďél, že tak málo vydrží. Já už taky radši jedu dom.“

Ustřihne pár hroznů, načež usne. 


2011 | 12 | Čilichili: Rituály