Issuu on Google+

PÁTEK „Pít se bude až po práci!“ nařizuje nám všem, čerstvě ubytovaným a najedeným, Viktor v pátek po obědě. Pak rozdá úkoly. Na mě, Pražáka s oběma rukama doleva, připadlo vymýt dvousetlitrové nádoby, ve kterých bude víno kvasit. Stojím na dvoře s hadicí v ruce a pod nohama se mi v proudu vody proplétají kočky, pes a děti. Čtyřicetiletý Ostravák Beskyd (ta přezdívka mu tak pevně přirostla k tělu, že už nikdo nezná jeho pravé jméno) přináší velký skleněný demižon, v němž z minulého roku zbylo několik litrů alkoholových kvasinek. Pokládá ho na kanál, bere mi hadici a strká ji do nádoby. Pak na mě zavolá, ať pustím vodu naplno. Jakmile to udělám, demižon praskne a celým dvorem se rozprostře nesnesitelný kvasnicový puch. „S tym se neda dělat nic jiného, než to přechlastat,“ vyřeší věc Beskyd a zmizí v bývalém výminku Viktorových prarodičů, pod kterým má Viktor „klubovnu“. KREV BOŽÍ Klubovna je malá místnost, vedoucí do obyčejného sklepa s harampádím, vyplněného navíc křídou popsanými sudy a demižony s vínem. Když si u nás v dědině lidi v šedesátých letech začali stavět sklípky, naši na sklep neměli,“ vypráví „Tož děda postavil tuhle klubovnu, aby měl Viktor. „To Dokonce si do ní udělal tajný přístup přímo kde pít. Do a babka se celý život tvářila, že o něm neví,“ z pokoja a vysvětluje. „Když budete chtít vidět opravdový sklep, musíte říct starému Cypriánovi, který nám zítra pomoct. On je náš vinný kulak.“ přijde pom Klubovna má všechny atributy sklípku; je tu Klubov zdobený sud, pijácké nápisy na zdech, svíčky velký zdob z lahví archivního vína a neobložené stěny čnící z lahv pomalované ornamenty z vinných listů, které pomalova dědeček sám maloval. „Děda byl lidový Viktorův d písmák. Ať toho vypil sebevíc, dokázal citovat celé z Bible, i když se na stará kolena přiznal, že je pasáže z B Jednou se během mše zeptal faráře, jestli ví, ateista. Jed obřadu pije krev Boží z bílého a ne z červeproč při o ného vína. Když farář nevěděl, vysvětlil mu děda, že ve starém Izraeli žádné červené víno neměli. Pak se ve starém a odešel z kostela dom.“ zvedl a od mi dává vyzkoušet, jak se nabírá do košViktor m Nemám plíce ani techniku, a než koštýř napltýře. Nem třílitrový demižon, z něhož pijí mí kolegové, je ním, třílitro a konverzace nabyla surrealistických rysů. prázdný a ČiliChili | 12 | 2011 cilicili.cz | ffacebook.com/cilichili

Modrá podezdívka znamená, že majitel je svobodný

SOBOTA Druhý den se probouzíme těžko. Včerejší debata s ochutnávkou všech Viktorových vzorků se protáhla do čtyř do rána. Ze tří dětí ajťáka Dušana nás dvě probouzejí tím, že kříčí hlady. Nejmenší nekřičí, protože je u prsu maminky, která se rozhodla, že „dá starýmu tu včerejší pijatyku sežrat“. Dušan se tím nedá rozhodit a mezi řečí děti průběžně vyfackovává z domu, takže ve chvíli, kdy se my teprve balíme, jsou už kompletně oblečené, připravené, v batůžcích si nesou svačinku a dožadují se vinařských nůžek, které jim táta moudře odmítá vydat dřív, než dojdou na vinici. Poté se zbytkovým alkoholem v krvi startuje auto a vyzývá nás, abychom nasedli. Poslední přichází rozezlený Viktor, jemuž se mezitím maminka a sestra vrátily z kostela. „Musel jsem je seřvat,“ vysvětluje. „Koupily si u Vietnamca krabicák a dělají si svařák. Copak to se ve vinařské rodině sluší?��� ZNALCI Z PRAHY Na vinici na nás čeká místní vinař číslo jedna pan Cyprián, který nás místo na plantáž vtáhne do svého sklípku. „Tohle byl, hoši, úplně první sklípek na téhle vinici.“ Pan Cyprián už má sklizeno a pomleto a v džberech a demižonech (přikrytých ustřiženými vršky z krabic od mléka a pytlíků od cukru) mu burčí burčák. „Zažil jsem pár koumáků, kteří to zašpuntovali – a ti si pak ve správnou chvíli mohli stavět nový sklep.“ Na zdech sklípku (pokrytých slizem, do kterého přespolní návštěvnici vtiskávají pro štěstí mince) visí teploměr, který hlídá správnou teplotu. Vedle něj pak ještě jeden, zvaný moštoměr, kterým pan Cyprián co chvíli měří cukernatost v nádobách. Nalévá mi burčák a vysvětluje, že jeden

17


2011 | 12 | Čilichili: Rituály