Issuu on Google+

Na výzvědách

Průnik do slupek cibule celku Spoustakrát během téhle soboty se budu chtít zvednout a pelášit odsud hodně daleko. Ale ještě to nevím. Je ráno, stepuji před dveřmi činžáku v pražských Holešovicích a jdu si nechat otevřít vědomí, probudit vůli a přejít do čtvrté, páté a šesté dimenze. Abych byl připravený na celoplanetární duchovní revoluci 28. října. Text: Jiří Holubec Foto: Michael Kratochvíl

Cesty k duchovnímu prozření vedou křivolakými cestami. Je zajímavé, že už podle prvního krůčku většinou poznáte, jak to cestování bude vypadat. Když zazvoním a čekám, až mi můj duchovní vůdce přijde otevřít, v duchu prosím za nějakého prošedivělého mystika s uhrančivým pohledem. Když se dveře otevřou, namísto úctyhodného mudrce na mě mžourá klučík v brejličkách, kterého bych šanoval spíš na asistenta v IT firmě. TA, JEŽ TANČÍ S DRAKY Na internetových stránkách jsem se dozvěděl, že se budeme zabývat „energiemi jednotlivých dimenzí prosvětlování jejími energiemi“. Když se tedy spolu s kolegou fotografem usazujeme naproti našemu guruovi a jeho velmi étericky vyhlížející asistentce, nedá mi se nezeptat, co nás tady vlastně čeká. „No, to je jakoby v podstatě seminář, který je zaměřený na vlastní rozvoj,“ dozvídám se. „Jako kdyby ten člověk poznal víc sám sebe, svoji podstatu, tu svoji duši a naučil se pracovat s různými energiemi, aby s nimi mohl pracovat sám doma. Děláme to proto, že spousta lidí se hledá vnitřně a jakoby neví.“ Má pravdu. Já taky nevím, a nejenom jakoby. „Planeta Země, je jak známo, ve třetí dimenzi,“ začíná guru výklad. „Pak jsou dimenze pod námi

16

a dimenze nad námi. Tyhlencty dimenze jsou rozvrstveny v prostoru energií jako slupky cibule celku, který se nazývá univerzum. Ty jednotlivé dimenze v podstatě jsou odděleny jakoby vibračně. Když u nás ve třetí dimenzi máme hmotu a tvar, tak ve vyšší dimenzi je to jakoby na vyšší vibraci, to vyzařování energií je jemnější a ve vyšších dimenzích už ta hmota nemá formu pevnou, protože atomy tam kmitají rychleji...“ Slíbil jsem si, že se budu snažit vše pozorně sledovat. Asi po dvou minutách vibrací a energií mi ale mozek vibruje na čím dál tím nižších frekvencích a výklad mi začíná splývat v monotónní hukot. V jednu chvíli mě zaujme koncept, kdy bytosti ve vyšších dimenzích vyrábějí věci tak, že si je představí a pak sníží kmitání té představy, a tím pádem ji zhmotní. Což není špatný nápad, ale pochybuji, že se to tu dneska naučím. Ospale přikyvuji a poslední zbyteček mé pozornosti udržuje pouze guruův neuvěřitelný brněnský přízvuk, který by si zasloužil lepší využití. Třeba v autonavigaci. O čtvrt hodiny později mi hlavou táhne jediná myšlenka: „Co kdybych se teď zvedl a utekl?“

Duchovní raut


2011 | 10 | Čilichili: Pivní fetiš