Page 46

Letem světem

Trochu se zapotím, než najdu prokletého básníka Charlese Baudelaira. Jeho jméno je totiž na epitafu skryto v seznamu rodinných příslušníků. Fenomenální proklatec zemřel na následky syfilidy a dlouhodobého užívání opia v roce 1867. Zanechal po sobě na dnešní poměry sice nevelké, ale o to významnější dílo. „Až v noci plné nepokoje vás dobrý křesťan uloží za kupu vyčichlého hnoje či pod smetištěm do hloží. Až rozplynou se cáry stínů, až vstoupí slunce do bláta, pavouk tam utká pavučinu a zmije vrhne mláďata. Nad vaším odsouzeným čelem, se ozve smutný pokřik šelem, vlk zavyje a ztiší krok. Hlas čarodějnic, chlípných dědů a vzdechy černých lidojedů, vás budou mučit celý rok,“ zní jeho báseň Pohřeb prokletého básníka. Baudelaire sám, jak vidno, dopadl o dost lépe.

Tanečník Vaclav Nižinskij sedí na Montmartru

Támhle Annie Girardotová, co si připalovala jednu cigaretu Gitanes od druhé, ale dostal ji až před několika měsíci Alzheimer. Ale to už se dostávám do urnového háje. Ve čtyřech masivních stěnách zakrytých podloubím jsou místa pro uložení urny schovaná za mramorem často jen s vyrytým jménem a životopisem zhuštěným do data narození a úmrtí. I tady najdu dva zajímavé nebožtíky. Americká tanečnice Isadora Duncanová zemřela v roce 1927 hodně podivně. Dlouhá Když filozofa roku 1980 hedvábná šála, která jí ovíjela labutí šíji, se při jízdě ve sporťáku zamotala pohřbívali, strhla se do zadní osy auta a zlomila řidičce vaz. u toho rvačka... Další místo skrývá urnu otce abstrakce Františka Kupky. Možná už dlouho nebude. Královéhradecký kraj totiž usiluje o to, aby se aspoň v pixle vrátil do vlasti. VZDECH PROKLATCE O SVÉM POHŘBU Chvátám ke hřbitovu na Montparnassu založenému v roce 1824, číslu dvě ve funerální hitparádě. U hlavní brány stojí obligátní cedule s poznačenými místy spočinutí celebrit. Hned kousek od vchodu je jednoduchý bílý hrob filozofa a odmítače Nobelovky Jeana-Paula Sartra a jeho družky Simone de Beauvoirové. Když filozofa roku 1980 pohřbívali, strhla se u toho rvačka a jeden muž spadl do vykopaného hrobu.

46

DÁRKY NA CESTU Naproti hřbitovu se jako vykotlaný zub tyčí vysoký mrakodrap. Z jeho vyšších pater má pozorovatel hřbitov protkaný sítí cest a rozpůlený silnicí jako na dlani. Stavba však působí jako pěst do tváře staré zástavbě Montparnassu. Ostatně i k ní se pojí hezká historka o neústupnosti Francouzů. „Pán bydlící v domě naproti si uvědomil, že mu mrakodrap ujídá slunce v bytě. Sehnal podpisy sousedů a dobré právníky, nechal změřit úbytek světla a zažalovali investorskou společnost, že jim stínem mrakodrapu ukradla slunce. Společně vysoudili tak vysoké odstupné, že to nadlouho odradilo nové investory od stavění dalších mrakodrapů,“ vyprávěl kdysi novinář se srdcem na dlani Jiří Slavíček, který už je také na pravdě boží. Stín mrakodrapu až na hřbitov nezasahuje, takže slunce mrká do všech koutů. V jednom stojí malá zahrádka. Obrubník, keře a v nich fotografie či kresby. Jde o podobizny nástupce prokletých básníků Serge Gainsbourga, jenž kam vlezl, tam způsobil skandál. Ale taky dokázal vytvořit tak psychedelické písně jako sladkou Je t'aime, moi non plus, která působí, jako by se při zpívání v duetu s Jane Birkinovou pomiloval. K rovu s rokem úmrtí 1991 mu někdo položil krabičku cigaret Gauloises, aby měl i na onom světě zpěvák, který žváro pořád žmoulal ve rtech, co kouřit. Ale něco v dálce zvoní. Že by umíráček? Ne, to jen hřbitovní hlídači vyhánějí návštěvníky před zavřením. Ostatně každý hřbitov rád opouští, dokud může. Vhledů do Hádovy říše už bylo dost. A kdo si počká, ten se dočká.

ČiliChili | 09 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili

2011 | 09 | Čilichili: Sťatý Amos  

Dříve měl kantor autoritu. Podíváme se na to, co má dnes.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you