Page 42

Letem světem

Hrob s vyleštěným pindíkem Všude řev, tlačenice, davy. Sezona v Paříži, to je fakt za trest. I ve městě nad Seinou jsou ale ještě místa, kde je relativní klid. Akorát jsou cítit práchnivinou. Text: Jan Drtil Foto: Profimedia

Maraton po pařížských hřbitovech připomíná listování v encyklopedii slavných osobností. Mají tu klasiku, jako jsou Stendhal, Proust, Sartre, Balzac, Baudelaire nebo Wilde. Potom novinky, třeba Edith Piaf, Montanda, Gainsbourga, Morrisona a Girardotovou. A to zdaleka nejsou všichni. Ve výletním oděvu barvy černé a deštníkem pro případ přeháňky vyrážím na největší ze hřbitovů centrální Paříže, na Père-Lachaise. Jmenuje se po zpovědníkovi Ludvíka XIV. Hlavou mi blesknou dvě vzpomínky. Na hrobnického buditele Davida Stejskala, který právě Père-Lachaise skoro vynášel do nebe a dával ho za vzor všech starých hřbitovů, protože je skvěle udržovaný. A vedle toho scénku Nápisy na hrobech, kterou za druhé světové války zplodili v americké emigraci Voskovec s Werichem. Dva tuláci se vydají na cintorín nacistických pohlavárů a kolaborantů, přičemž každého nebožtíka veršem pěkně natřou. Scénku však uvedou slovy: „Všiml jste si, že smrt si nevybírá? To šmahem, lotra i kavalíra.“ Těch kavalírů je na rozdíl od hřbitova V+W na pařížských hřbitovech tolik, že musím zapomenout na úmysl položit na každý hrob alespoň jednu kytičku. Musely by za mnou popojíždět tři květinářské náklaďáky. JEŠTĚRČÍ KRÁL NA ODPOČINKU Hned u vchodu ve strážní budce na Père-Lachaise dostane každý plánek zdarma. Hloučky lidí pak čumí do plánků a hledají svého zpráchnivělého populára. Zamířím na jistotu. U jednoho z nejnavštěvovanějších hrobů široko daleko ustrnu.

>

42

Hřbitov na Montparnassu, to je hlava na hlavě

2011 | 09 | Čilichili: Sťatý Amos  

Dříve měl kantor autoritu. Podíváme se na to, co má dnes.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you