Issuu on Google+

Pokec Není nutné, aby vám někdo jiný vyměřoval mzdu – můžete si ji stanovit sami

OKÉNKO NADACE VODAFONE OTEVŘETE SI DVEŘE DO JINÉHO ŽIVOTA Tomáš Hajzler je také ambasadorem programu Rok jinak Nadace Vodafone. „Je to ideální způsob, jak propojit relativně drahé experty a nekomerční sféru. Pomáhá navíc jak neziskovkám, tak samotným účastníkům, kteří se na rok vyvážou ze stresujícího prostředí své běžné práce,“ vysvětluje, proč se program rozhodl podpořit. Rok jinak má za cíl umožnit odborníkům z komerční sféry pomoci v neziskovém sektoru. Uplatní své know-how při společensky přínosných projektech, aniž by museli slevovat ze životního standardu. Jejich plat pomocí grantu zajistí Nadace Vodafone. Jak se přihlásit? Vyberte si neziskovku a nabídněte jí své zkušenosti. Přihlášku do Roku jinak pak podáte společně. Uzávěrka je 30. září 2011. Více na www. rokjinak.cz

Teoreticky to zní dobře, ale vůbec si vaše věty neumím dosadit do skutečného života. Vysvětlím. Podle mě se dá například firma postavit na úplně nových principech. Dnes už není nutné, abychom měli šéfy a plno jasně daných povinností. Místo toho je třeba stavět firmy na třech základních lidských potřebách: dělat to, v čem jsem dobrý, dělat to, co dává smysl a sám rozhodovat o svém životě. To znamená co? Že se můžeme sami rozhodnout o tom, co, kdy, jak a s kým chceme dělat. A v tom je právě problém – tohle přece nemůže fungovat! Ale může, leckde už to dobře funguje. Tak si pojďme říct nějaký příklad. Jasně, to bude nejlepší: nedávno jsem byl na exkurzi v americké firmě Zappos, která prodává boty po internetu – nejnudnější práce, jakou si dovedete představit. Jedni zaměstnanci sedí v Las Vegas v callcentru a zvedají telefony nebo odepisují na maily, jejich kolegové ve skladech v Kentucky balí krabice. Tak to je opravdu nuda. Jenomže oni z té velké nudy dokázali vytvořit značku, o které se teď mluví jako o nejvíc sexy firmě Ameriky. Během deseti let se dostali z ničeho na miliardu dolarů obratu, a navíc jejich zaměstnance ta práce extrémně baví. Čeho jste si při své exkurzi všímal? Když do té firmy přijdete, tak si připadáte jako v Disneylandu. Každý si dělá, co chce, je tam chaos a hned vám řeknou: „Můžete se podívat, kam

40

chcete; buď vás provedeme, nebo se procházejte sám. Můžete si natáčet, co chcete, povídejte si, s kým chcete...“  Zakládají si na naprosté transparentnosti? Přesně tak. Čtyřikrát do roka se seberou a udělají celofiremní poradu, která se vysílá na internetu, takže se může každý dozvědět o interních záležitostech. A opravdu nepotřebují žádného šéfa? Mají ho, ale ten spíš hlídá principy svobodné firmy, než aby ostatním říkal, co a jak mají dělat – o tom si zaměstnanci do velké míry rozhodují sami. I nejníže postavený člověk ve firmě má totiž přístup ke stejným informacím jako ten šéf. Všichni vědí třeba i to, kolik kdo bere, odkud do firmy peníze přitékají, kam odtékají. No a když máte všechny tyhle informace a stanovíte si cíle, tak už třeba není nutné, aby vám někdo jiný vyměřoval mzdu – můžete si ji stanovit sami. Ale jak? Ty principy jsou zajímavé. Třeba takhle... Představte si, že firma dělá spoustu projektů a vy se podílíte na tom, který vás nejvíc baví. Pracuje vás na něm třeba deset a všichni víte, že dáte třetinu příjmů na daně, třetinu na investice a třetinu si rozdělíte.

ČiliChili | 09 | 2011 cilichili.cz | facebook.com/cilichili


2011 | 09 | Čilichili: Sťatý Amos